První výprask 6 - závěr

Pokračování povídek „První výprask 1-5“
Po týdnu Petr píše, že v pátek mě čeká další lekce, ať se připravím tentokrát dřív, ve čtyři se pro mě zastaví a jedeme ven.
Hned po usednutí do auta nás informuje, že nás čeká společný trest a tentokrát má na nás něco speciálního. Trochu se děsím, s čím přijde, ale na druhou stranu se těším.
Zastavili jsme u lesa a vydali se na opuštěnější místo. Už cestou jsme měli 1. lekci, Petr nám sebral boty a my šli po štěrkové cestě bosky.
Jak jsme se opozdili, hled nás čekala štiplavá bolest od proutku, kterým nás Petr popoháněl.
Došli jsme na opuštěné tábořiště uprostřed lesa. Oba jsme se svlékli a Petr nás vázal k sobě, Evička měla kozy na mě, byl to nádherný pocit. Pořádně nás k sobě provazama přitáhnul, abychom se nemohli ani pohnout. Ruce nám spojil pouty a přitáhnul k větvi nad námi. Pak vytáhnul s tašky dlouhý bič. Poodstoupil kousek od nás a když s ním švihnul, bič se okolo nás omotal a my čekali jsme na koho dopadne koneček. První vyjekla Evička. Petr si nás obcházel, aby rány dopadaly rovnoměrně na nás oba. Mrskal nás přes nohy zadek i záda. Ocas mi stál a tlačil se vší silou Evičce mezi nohy, nemohla si toho nevšimnout. Neodolal jsem a začal jí líbat. Nemohla se ani pohnout a já využil situace.
Když si toho Petr všiml, odložil bič a vzal si rákosku, otočil si nás tak abych měl zadek směrem k němu a seřezal mě snad víc než minule Evička.
Pak nás odvázal a přikázal Evičce, ať vymyslí trest za mou opovážlivost. Evička kolem mě obcházela a koukala, jak jsem již vytrestaný. Na zádech mám šrámy od biče, zadek seřezanej rákoskou, v tom se usmála a utíkala Petrovi něco pošeptat do ucha. Ten se také usmál a já začal tušit, že to bude bolet.
Lehnul jsem si na záda, už to samo o sobě bylo bolestivé, roztáhl ruce a nohy a Petr s Evou mi je přivázali lanem ke stromům.
Evička ke mně přilezla po čtyřech, zamňoukala a začala si o mě brousit drápky. Nejprve na stehnech, pak přešla přes břicho na prsa. Měl jsem kůži celou poškrábanou, ale bylo to krásné, schválně se lísala jako kočka, otírala se o mě celým tělem, občas si na mě sedla. Pak mrkla na Petra s dotazem „můžu?“. Petr jen přikývnul a v tu chvíli se mi zakousla do nohy jako do kusu masa. Vykřikl sem bolestí i leknutím najednou.
Jo kočičky jsou nebezpečný, komentoval Evino dovádění Petr, na ně si nesmíš jen tak dovolovat.
Evička se mi podívala do očí, a pokračovala na druhé noze, pak si vzala do práce bradavky, nejdřív jí olízla a pak se zakousla a druhou rukou mi u toho drtila koule, až jsem řval bolestí. Bavilo jí to a „okusovala“ mě snad celou věčnost. Když už jsem byl tak vysílený, že jsem jen bezvládně ležel, nechala kousání a začala se se mnou mazlit. Začala mi olizovat ocas, ale byl jsem tak vyřízený, že se ani nepohnul. Rozmrzele mě přes něj praštila, že když nechci, tak nic nebude. V tu chvíli jsem na nic neměl sílu.
Když mě Petr odvezl domů, bolel mě snad každý sval, byl jsem od kousání samá modřina. Zalezl jsem do peřiny a usnul. Probudil jsem se až ráno, v zrcadle vidím tu spoušť, modřiny snad úplně všude i na rukách a krku. No vzal jsem si týden volno z práce, takhle přeci nemůžu mezi lidi.