BD-Sm č.1

Pršelo... vůně chladného vlhkého vzduchu se mísila se štiplavou vůní nedokonale spáleného uhlí z komínů okolních domů. Padla slabá mlha. V šedivém podzimním podvečeru se rozsvítily venkovní lampy. Osvětlovaly ulici, která působila prázdně a chladně.
Díval se dlouho z okna. Pozoroval, jak kapky deště stékají po okenním skle, jak kreslí divné vzory a mizí na venkovním kamenném parapetu.
V domě byla tma, až na slabou záři z dohořívajícího krbu, která osvětlovala místnost s vysokým stropem a vytvářela divné strašidelné stíny, nicméně svým způsobem hřála.
“Přijde”, pomyslil si. Cítil to. Pocit nervozity náhle vystřelil k nebesům a s ním i pocit vzrušení. Tvrdnul a zvětšoval se, až ho začaly škrtit v rozkroku kalhoty a prsty mu zledovatěly. Ruce roztřásly a penis začal pulsovat, jako by v něm bilo druhé srdce...
Ozval se zvonek. Mírná závrať a pocit slabosti, stejně jako i tíha někde na hrudi ho ale nedokázaly odradit od toho, aby se pohnul a šel směrem ke dveřím. Ne, teď to nemůže vzdát, teď už ne. Je to moc žádaný host, příliš dlouho po ní touží, příliš mnoho se natrápil, aby k tomuto došlo. Je její Pán, nikdo jiný než ten, komu bude bezmezně věřit, komu bude skládat bezpodmínečnou úctu, komu se odevzdá. Vybrala si ho. Teď už není cesty zpět...
“Dobrý večer, račte dále”, pronesl, když otevřel dveře. A i přesto, že jí už tolikrát viděl na fotografiích a četl její texty, přesto byl ohromen její osobností, její grácií a na první pocit skromností a oddaností, kterou ukrývala někde hluboko v očích. Její drobná postava a dokonale sladěné a na ní pasující oblečení ho málem dostali natolik do rozpaků, že zkazily dvouleté snažení přinejmenším o tuto schůzku. Chvíli lapal po dechu a kolena mu natolik oslábla, že jen tak tak udržel rovnováhu. Pocit tohoto “překvapení” se nicméně podařilo včas zbrzdit. Pomohl jí z namoklého kabátu a byl odměněn úsměvem. Provedl jí dál a posadil před krb. Přihodil pár polen a oheň se rozhořel více, dávajíc příjemné teplo a trocha víc světla, které nyní krásně definovalo její křivky a podtrhovalo všechny fyzické přednosti. Plamen se odrážel v jejích očích a oni působily zvláštně vášnivě přitažlivě a oddaně. Nabídl ji grog na zahřátí. Pak přinesl flašku vína a nalil oběma do sklenic. Rozhovor začal obvyklými zdvořilostními frázemi a vyvíjel by se někam do končin nudné klasiky, kdyby v jeden okamžik nezpozoroval v jejích očích touhu, touhu být jeho a oddat se mu. Byl to jen okamžik, jenom záblesk, ihned vystřídaný maskou, jenž ženy nosí v tyto dny. Z ničeho nic se postavil a přišel k ní, klekl před jejím křeslem, a zadíval se jí do očí, pokusila se odvrátit, ale on jí něžně chytil za bradu a natočil si její hlavu, aby na něj hleděla též. Viděl, jak se její pohled chvilkového strachu mění na pohled zvědavého stvoření, které stojí nad útesem a zajímá ho, co je dole, i přesto, že má závrať z výšek. A pak, pak se to stvoření rozhodlo skočit. Nejspíš opojené vínem a nemající sílu vzdorovat zvědavosti uvnitř sebe, jako i touze od protějšku.
Chytil ji za obě ruce a dal je k sobě. Sáhl někam do tmy, za křeslo a vytáhl plastovou sponku na elektrické dráty. Omotal jí ruce a utáhl. Pokynul jí, aby vstala a ona bez sebemenšího zaváhání vyhověla. Z levé kapsy vytáhl nůž. Zatřásla se a na chvíli se jí zmocnila panika. Uviděl to a pohladil jí po vlasech a potom po tváři. Ani jeden z nich nepromluvil. Přiložil nůž ke knoflíku na jejích šatech a usmál se. Hned ucítil, že se jí to nelíbí, a tak s ním pomalu sjel na její stehna. Nyní se vylekala mnohem víc než před chvílí a když už chtěla vykřiknout, položil jí ruku na ústa a druhou s nožem směřoval bleskurychlým pohybem na její spoutané ruce. Rozříznul plastová provizorní pouta zatímco druhou ruku uvolnil z jejích úst. Potom odložil nůž a chytil ji znova za ruce. “Věř
mi, jsem Tvůj Pán, budu Tvou víru zkoušet, pokud selžeš...”, řekl hlubokým hlasem. “... potom způsobíš utrpení nám oběma.”, dodal po chvilce. Silněji sevřel jeji ruce a dal je za její hlavu. Nyní její postava mohla vyniknout ještě více. “Klekni”, ozval se další příkaz. Klekla si. Opět zalovil někde ve tmě, ale nyní vytáhl tlustý konopný provaz. Přivázal ji zápěstí obou rukou k sobě a pak ke krku. Přičichl k jejím vlasům. Voněli po dešti s trochou síry. Přisunul jí blíž ke krbu a ze stolku mezi křesly vyndal malý kožený bičík, zakončený tvarem bukového listu...