Románek na dovolené - soutěžní

Stejně jako každé léto za poslední tři roky i letos se chystám v moři do Itálie. Stojím v garáži u své motorky Yamahy FJR1300AS a všemi silami upevňuji stan, který jak doufám, vydrží v pokud možno nehybném stavu až do cíle. Zároveň zaplňuji každou skulinku minimalistického zavazadlového prostoru a vyřazuji nepotřebné věci, bez kterých si dovolenou dovedu představit, případně co mohu bez potíží koupit v cíli. Tedy stačí jedny plavky a nějaké to tričko a kraťase, abych nechodil celou dovolenou v motorkářském oblečení. Ještě přibalím krabičku kondomů, které jsem sice na dovolené nikdy nepoužil, ale ono to tolik místa nezabere a jeden nikdy neví. Pár dnů bez trenýrek si bez problému dovedu představit, ale bez ochrany bychom na dovolenou já ani moje peněženka už nemuseli nikdy zapomenout.
Elektrický startér se párkrát protočí a motor začne točit na volnoběh. Ovladačem začnu zavírat garážová vrata. Vizuálně kontroluji, zda jsem zavřel všechna okna a když se uzavřou i roletová vrata, odjíždím směr Itálie.
O dvanáct hodin později s bolavým zadkem a bolestí zad přijíždím na západní pobřeží "kozačkové" země. Na check-inu kempu dostávám poměrně rychle visačku na stan a náramek na ruku. Zvedá se závora a vjíždím do své letošní dovolenkové destinace hledat volné místo. Po dobré čtvrthodině kličkování nezpevněnými uličkami nalézám v polostínu volný plácek. Odbočím na něj a je můj. Mašinu dávám na stojánek, helmu věším na zrcátko a pořádně se protahuji. Sousedé připravující nebo již konzumující večeři si mě prohlížejí. Je horko, proto první z věcí jde dolů bunda a teplé kalhoty, které měním za letní oblečení. Hned na to stan. Rozprostřu si všechny díly a pustím se do stavby, v jejímž průběhu slyším za zády pozdrav: „Dobrý den.“ Otočím se a uvidím čtyřčlennou rodinku vracející se pravděpodobně z pláže. Všichni v plavkách, maminka přes rameno obrovskou tašku, ze které jde vidět deka. Rodiče mohou mít okolo pětačtyřiceti. Chlapa jsem si moc neprohlížel, jeho žena docela věšáky a bříško. Za to starší dcera, kam se hrabe nějaká Miss World. Perfektně rovnoměrně opálená, ještě pevná ňadra, bez chybičky padnoucí plavečky zaříznuté do prdelky. A její sestra, taky stojí za pomyšlení, i když její věk ještě končí koncovkou –náct, zatímco starší sestřička už nejspíš zná zakončení –cet. „Dobrý den,“ odpovím, usměji se a koukám na prdelku odvážnější a jistě i zkušenější z dívek, dokud ji neztratím z dohledu. Je hned na vedlejším plácku za živým plotem. Dokončuji stavbu stanu, když mi motorku obdivuje otec dívek s dvěma pivky v ruce. Vypadá to, že budeme kamarádi. Vyzpovídává mě z technickým parametrů stroje, já si víc užívám pivka a vymýšlím nějaký můstek, jak změnit téma na jeho holky. Představí se mi jako Karel a hned si potykáme. Než však změním téma, přijde si pro tátu nejmladší dcera, že je přichystaná večeře. Alespoň si v klidu mohu vybalit a trošku se projít po kempu. Zvědavě obhlížím sousedy. Jsou zalezení v karavanu. Z registrační značky auta vyčítám Středočeský kraj. Pokračuji kolem dalších rekreantů až k moři, kde si alespoň smočím nohy. Sluníčko už vidím na obzoru a na pláži zbývá pár opozdilců. Ale je tu krásně, řeknu si pro sebe, když se začnu loudavou chůzí vracet ke stanu. Sedám si na zem před něj, protože židlička by se mi na motorku už opravdu nevešla a otevírám večeři, sendvič zakoupený cestou na benzínce.
Okolo mě projdou obě holky s osuškami přes rameno a taštičkami. Znovu hypnotizuji zadek jedné z nich, dokud se mi neztratí z dohledu. I já vybalím osušku a do stanu přeházím všechny věci, které by šly ukrást, protože jeden nikdy neví a příležitost dělá zloděje. Na mobilní aplikaci si prohlížím graf ukazující, kolik CO2 jsem oproti autu ušetřil. Mladší z dívek kolem mě projde, starší za ní nejde. Čekám na ni, abych ji dnes alespoň ještě jednou viděl a pak se odeberu taky do sprchy a nakonec spát, byl to náročný den. Když už ani nedoufám, dobrých deset minut po sestřičce přijde ta má favoritka. V jiných, méně odvážných plavkách se zastaví přímo přede mnou a kouká na motorku. „Taťka říkal, že musíte být frajer, jet tak daleko sám na motorce. Nebolí vás zadek?“ povídá ta dívka. „No, strašně mě bolí. A můžeme si tykat, ne? Zase o tolik starší nebudu. Já jsem Kuba,“ říkám jí. „Jsem Verča,“ řekla s takovým výrazem, že zjevně nesouhlasí s tím, že věkově nebudeme až tak moc od sebe. Sešla z cesty na tu mou planinku. „A to jezdíš pořád sám? Bez přítelkyně?“ zeptala se. „Já nemám přítelkyni. Ty máš nějakého kluka?“ odpovídám. „Nemám,“ řekne stydlivě. Pak si prohlíží stan. „Spala jsi někdy ve stanu?“ pokračuji v konverzaci. „Ne, my máme karavan,“ odpoví. „A to spíš jako na zemi?“ pokračuje v dotazech. „Jo, karimatka ani spacák se mi tam nevleze. Klidně se tam podívej, jestli chceš,“ nabídnu jí. Verča jde na čtyři a leze dovnitř. Zblízka si prohlížím její vyšpulený zadeček. Na kůži pozoruji jemňounké světlé chloupky, stojí mi. Až je uvnitř, vykoukne jí hlava a ptá se mě, pro kolik je to lidí. „Pro dva,“ odpovím a lezu dovnitř za ní. Lehnu si na jednu půlku, ona na druhou. „No moc místa na věci tu není. A pohodlné to taky není,“ konstatuje. „To je fakt,“ musím jí dát za pravdu. „No a jak se tu dva poskládáte?“ vyzvídá nadále. „Nevím, já tu vždy spal jen sám,“ odpovím. „Aha,“ dodá. „Ale je tu strašně,“ povídá po pár vteřinách ticha, během kterých jsme zvládli stan zadýchat. „A to jen ležíme, nic neděláme,“ řeknu. „To jo,“ odpoví. Pak je chvilinku ticho. „Krásné plavky, kolik jich tady máš?“ zeptám se. „Asi patery,“ odpoví nejistě. Další chvíle nabírám odvahu a pak se zeptám: „A kolik jich máš jako tanga?“ Slyším, jak hluboce polkne, otočí na mě hlavu a konečně odpoví: „Jen ty jedny. Proč?“ „Jen tak, sluší ti,“ řeknu celý červený. „Díky,“ odpoví. Pak si sedne. „A proč nemáš holku? Není to divné?“ zeptá se mě. „Nevím, kde si nějakou najít,“ řeknu trochu neochotně. „Takže ho máš malého?“ přejde z ničeho nic na útok. „To ne,“ zastanu se svého nádobíčka. „No já třeba mám malé prsa, za to se stydět nemusíš,“ řekne Verča. „Ne, já ho nemám malého. A ty máš krásné prsa,“ odpovím. „Tak vidím, že jsi si mě už prohlédnul. A já mám stejně raději menší, míň to bolí,“ dodá mezi řečí. „No já ho zase nějak obrovského nemám,“ začínám ubírat chvály. Zasměje se a povídá: „Před chvilinkou jsi ho měl obrovského a najednou už tolik ne?“ To už se tomu směji i já a raději neodpovím. Naprosto zkušeně mě prokoukla. Ruku mi dá na rozkrok a komentuje: „To nevypadá zase až tak špatně.“ Začne tvrdnout astronomickou rychlostí. Než cokoliv udělám, ruku už má pod kraťasy a svírá ho svou drobnou ručkou. Potáhnu jí za provázek v spodního dílu plavek. Vytáhne mi ho ven a během pozvolného honění si ho prohlíží. „Pěkný,“ pochválí. Já už mám jiné zájmy a rukou jí pomačkávám zadeček. Kolem špičky žaludu sevře rty a zavrtí jazýčkem. Erekce dosáhne maxima. Ruku mezitím procpu k jejímu předku. Úžasně vlhká a ještě úžasněji úzká. Do toho všeho se celý zpotím. Ptáka už má v krku, rtíky cítím u vajec, se kterými si pohrává rukou. Prožívám úplnou extázi, vzrušení a strach, že nás načapají její rodiče je nepopsatelný. Verča je divoká, začínám mít strach, abych vydržel až do zasunutí. Začínám myslet na co nejodpornější věci, ale nepomáhá to. I ježibaba mi najednou připadá příšerně sexy. Vyruším ji z jinak dokonalé kuřby, otočím na záda a roztáhnu jí nohy do stran. Rozvážu i druhý provázek kalhotek, předek odklopím jako kapotu u auta a už se na mě usmívá. Olíznu ji jednu, podruhé a pak plivnu. Po kolenou se k ní posunu, ptákem rozetřu sliny a začnu sunou. Verča zatne a očekává průnik. Očekáváme ho oba. Žalud už je v ní, jde stále hlouběji, i koule se k ní přiblížily. Vytahuji. Verča je jako v transu, taky se snaží být co nejtišší, i když pozorné ucho nějaké tiché sténání uslyšet mohlo. Už bez servítek opět zasouvám. To už mohl slyšet i méně pozorný. Děláme to spíš něžně, než divoce. Verča je uzounká a já nadržený, proto tempo vyhovuje nám oběma. Vysunu jí košíčky nad prsa, abych je viděl a mohl si s nimi hrát. Přidávám na tempu, Verča si na obličeji přidržuje mou motobundu, aby se utlumila. Všímám si jen sebe a očekávám vrchol. Ještě jednou to zvládnu, ještě jednou to zvládnu, říkám si několik zásunů po sobě, abych se do ní neudělal. Verča si zřejmě říká něco podobného, protože vyvrcholení přichází na oba přibližně se stejném okamžiku. Zapře se, abych z ní vyjel, já přesto provedu poslední zasunutí spolu s prvním výstřikem. Většina dávky jde na povrch její pipky a nejbližší okolí, část je však v ní. V kombinaci s jejím mokrým orgasmem však má dávka jde opět ven. Po všem se spokojeně svalím vedle ní. Oba vstřebáváme zážitek, Verča o něco intenzivněji. „Tak a teď abych šla znovu do sprchy,“ pronese do ticha. „No to asi ano,“ dám jí zapravdu. Naštěstí většinu poutíráme do papírových kapesníků. Pak se ustrojí, opatrně vykoukne ven, kdo ji vidí a pak už si to opět jako dáma štráduje zpět do sprchy.
Než se ze všeho vzpamatuji a přijdu i já do umýváren, potkáme se ve dveřích. „Tak doufám, že si na tebe za devět měsíců nevzpomenu,“ prohodí s úsměvem. Ucítím studený pot. „Počkej, ty jako nebereš prášky,“ zavolám na ni. „Neberu,“ zavolá s úsměvem a zmizí mi za rohem. Rozhlédnu se, kdo nám rozuměl. Zdá se ale, že naštěstí nikdo. Až teď si vzpomenu na onu krabičku, co pět let s sebou vozím pro tento případ a když nastane, nevzpomenu si na ni. Celou situaci si mnohokrát v hlavě opakuji a uklidňuji se, že přeci otěhotnět nemohla, když bezprostředně po té měla mokré vyvrcholení.
Verča s rodinou druhý den odjeli. Je hrozně fajn, že jsme to stihli, je to nejlepší dovolená v životě a nikdy na ni nezapomenu. Ale už nikdy si nebudu jistý, jestli náhodou nejsem tatínkem.