Pískovna

Bylo léto a bylo mi asi 17. Chodil jsem s dívkou, ale nebyli jsme si jisti, zda spolu opravdu chodíme nebo je nám spolu jen dobře. Strašně ráda se líbala, měla ráda nahé hry, ale svou štěrbinku si stále chránila. Ne že bych se tam vůbec nedostal, ale touto částí svého těla dost šetřila.

Když se nám podařilo najít nějaký volný azyl - tehdy nám ani nevadilo, že to byla třeba nepoužívaná třída v podkroví školy, hlavně že měla klíč a šla zamknout - hned jsme toho využili. Měli jsme rádi tu společnou nahou intimitu a i přes mé extrémní nadržení, které k věku patří, jsem nedostupnost kundičky nějak nepociťoval. Vše se dalo vyřešit prsty a ústy, takže nikdo z nás příliš nestrádal. Dokázali jsme spolu ležet hodinu nazí a jen si povídat. Většinou to na nás za nějakou chvíli zase přišlo a pokračovali jsme. Tento věk je z tohoto pohledu ideální.

Jednou - ano, byla to doba předmobilová - Petra dívka zazvonila na zvonek před domem a když jsem vykoukl, seděla na kole a jestli se prý jedeme koupat. Super! Rychle jsem posbíral pár věcí, ve sklepě drapl kolo a jeli jsme. Měli jsme rádi odstrčenější kout veřejné pláže, kde se dalo slunit bez plavek. Říkali jsme mu "pod vrbou", protože velká vrba s spuštěnými větvemi kryla mnoho našich intimních chvilek. Do vody jsme plavky používali, tak odvážní jsme tehdy nebyli, ale jak jen to šlo, tak jsme se jich zbavovali a leželi jsme spolu na pláži jen tak. Vnímali jsme svá rozpálená těla, bylo nám krásně a měli jsme pocit, že tyhle naše chvíle jsou nejdůležitější na světě.Tehdy nesporně byly.

K večeru se pláž už trochu vylidnila a po chvíli našich her Petra dívka svolila s návštěvou jeskyňky. Samozřejmě jsme se zabezpečili tak, abychom nemohli být náhodou spatření, ale za chvíli jsme byli v tom nejtěsnějším spojení, jak jen dva lidé mohou být. V podstatě už jen tím vzrušením, že jsem se tam dostal a neopadající mladickou nadržeností jsem dlouho nevydržel a po chvilce jsme kropil Petřino bříško. Bylo to krátké, ale velmi intenzivní a pamatuji si to dodnes.

Později se naše cesty rozdělily, Petra žije v jiném městě a moc se nevídáme, ale když jsem na nějakém setkání řekl "pod vrbou", tak jí v očích probleskly plamínky touhy a hned jsme v sobě zase viděli ty mladé lidi s horkými těly, kteří mají jen sami sebe a kousek místa.