Ano pane doktore … (soutěžní)

Na tu dnešní noční službu na oddělení s tím mladým doktorem se docela těšila, nastoupil k nim na oční minulý měsíc - a vlastně za trest - původně pracoval na vyhlášené soukromé oční klinice, ale prý ho tam načapali, jak jim šoustá dvě VIP pacientky. Prostě si dal v práci trojčičku. Když to zaslechla na sesterně, musela se smát. Trojky měla ráda v jakýmkoliv složení.

Sloužila s ním takhle v noci a jen ve dvou s Katkou prvně. Míjeli se zatím jen přes den občas v ambulanci.

Byl to pěknej chlap, vysokej a svalnatej, když vedle něj stála, tak mu byla někam po prsa a musela trochu zaklonit hlavu, aby se mu mohla podívat do těch krásnejch modrejch očí.

Pod bílým pláštěm se mu rýsovaly svaly a jak ho měl rozepnutej, tak bylo vidět v rozkroku u kalhot, že na něm příroda rozhodně nešetřila …

A on to věděl, byl tak sebevědomej a jak koukal po všech sestřičkách … Občas se jich jen tak mimochodem dotkl, když šel okolo … Třeba jen hranou ruky a jakoby náhodou … A taky půlka z nich samozřejmě koukala zpátky po něm …

Dokončila všechny večerní povinnosti, stihla dokonce i sprchu v šatně a vrátila se na sesternu. Stál tam opřený o stolek a vyzývavě se na ní díval a nic neříkal, prostě jen koukal … Ani nevěděla proč, ale začala se červenat a třásly se jí nohy jako školačce. Nervózně si začala rovnat uniformu …

Beze slova k ní přistoupil, chytnul jí okolo pasu a začal vášnivě líbat. Úplně se jí podlamovaly kolena a byla zničeho nic v jeho rukách jako loutka …

„Domluvil jsem se sestrou Katkou, že to tu pohlídá“ řekl a jeho ruce začaly bloudit po jejím těle. Ucítila tak silný vzrušení jako nikdy - „Chci ho“ projelo jí hlavou …

„Sestřička je pěkná čubička, poznám to. A potřebuje za to, že je nadržená ve službě pěkně zprznit“ řekl tiše … „Jdeme“ zavelel, vzal jí za ruku a vedl chodbou do dalšího traktu budovy …

Mlčela, jen se na něho občas kradmo podívala. Koukal dopředu, uprostřed chodby pustil její ruku ze své, protože potkávali pacienty, kteří nemohli spát, tak se trousili k automatům s nápoji a potravinami.

Jen přemýšlela, kam jí vede …

Pavilon D – gynekologie – překvapeně se na něj podívala, čekala, že půjdou na některý z pokojů lékařů … „Jsem doktor princezno, tak si Tě prohlídnu. Třeba jestli nemáš mezi nohama už pavučiny“ řekl s úsměvem od ucha k uchu a znovu jí chytnul za ruku. Taky se usmála … To snad není možný, co je tohle za chlapa … Přesně tyhle typy měla ráda … Hezkej, chytrej, vtipnej … A má určitě v kalhotech … Tyhle chlípný a věčně nadržený doktoři ...

Klíče od gyno-ambulance měl už u sebe. Vešli dovnitř, rychle za nimi zamknul dveře …

„Pojď ke mně“ … Udělala to a stoupla si před něj … Navzájem si vášnivě začali rozepínat uniformy a líbat se … Tak jemně jí mezi polibky kousal rty a jazyk … Cítila, jak začíná být mokrá, jak se jí zrychluje dech ...

Kruci, ten je krásně chlupatej, napadlo jí, když rozepnula jeho košili … Musela se tváří dotknout jeho hrudníku a přivonět si k němu, pohladit si ho …

„Nene, kdepak, žádný mazlení – šup nahoru a fofrem“ zavelel … Znovu se na něj usmála a poslechla … Položila se na vyšetřovací lehátko …

„Nechci, aby jsi viděla co bude, chci aby jsi mě vnímala, a to pořádně. A jentak mimochodem, chci Tě celou dobu co jsem tady. Věříš mi?“ … „Ano, věřím“ …

Byl na ní připravenej - přes oči jí zavázal černý šátek, pak jí sundal kalhotky, roztáhl nohy a hodně pevně je utáhl do třmenů od lehátka … Vnímala každý zvuk, slyšela jeho dech, cítila jeho vůni …

Byl vzadu za tím lehátkem, přes pusu jí uvázal roubík, nejdříve na levou, pak na pravou ruku dostala pouta, která připnul ke konstrukci po stranách … Slyšela, jak se svléká … Jak si přitahuje židli a stolek s vyrovnanými nástroji na vyšetření … Jak si je přerovnává …

Tak intenzivně vnímala, jak sama rychle dýchá, jak je nehybná … Sama s ním a neví, co bude dál …

Přejel jí prsty přes tu její nadrženou frndu, jemně vzal mezi prsty poštěváček a mnul ho … Pak si ho vzal do pusy a jemně cucal, začal jí lízat … Poddala se tomu … Střídavě jí lízal a prstil … Přestal … slyšela, že něco bere do ruky … Ucítila chlad kovu, to, jak do ní zasunul vyšetřovací zrcadla, která otevřel na maximum … Do análu jí dal kolík …

Stoupnul si vedle ní a začal jí podvazovat prsa , silně je utáhnul … Okolo každé z bradavek jí přicvakl nějaké kolíčky, počítala … jeden, dva, tři, čtyři … pátej …

Znovu si sedl a prsty a nějakými nástroji ji začal dráždit v tý její do široka roztažený frndě … Křičela i přes roubík, tekly jí sliny, kterýma se chvilkama dusila … Nechápala, jak to dělá, že má jeden orgasmus za druhým … Doktor přes oči a tohle …

Zase přestal … Vyndal z její mokrý frndy zrcadla a začal jí šukat … Měl tak tvrdýho čůráka, širokýho … Měla ho v sobě, cítila, jak se jí při každým přiražení dotýkají jeho koule … Zase přestal, z análu jí vytáhl kolík a začal jí ho drsně šukat … Prsty přitom dráždil její frndu tak, že myslela, že omdlí rozkoší … Že jí slyší celá nemocnice jak je hlasitá …

V tom nejlepším zase přestal … Odvázal jí ruce i nohy, sundal šátek z očí, roubík i kolíčky a pomohl na zem …

Teď teprve ho prvně viděla celýho nahýho … Sakra, to je krásnej chlupáč s krásným čůrákem … Znalecky sjela pod šourek a koukla na jeho koule … Jo, to je ono, tyhle pevný a velký miluje … Taky není ve svým věku zrovna neviňátko už a teď by tu s ním nebyla ...

Sama si před něj klekla, rozkročil se a ona mu nedočkavě začala ty krásný koule lízat a cucat, brala je do ruky … Stejně tak toho tvrdýho čůráka …

Jasně, pan doktor miluje deepthroat – to si mohla myslet … Oběma rukama jí chytil za vlasy a pevně jí přitáhnul ke kořeni svýho pinďoura a nenechal jí ani nadechnout … Začala se dusit slinama „Nelíbí se Ti snad můj čůrák, je Ti z něj blbě?“ … „Ne pane doktore“ … „Tak kuř pořádně“ … „Ano“ … A kouřila ho tak, jak určoval on ...

Sakra on snad ví přesně, co mám ráda napadlo jí … A když se mu koukla do očí, tak věděla, že jo … Bylo to tam … Stejnej zvrhlík … Vlastně spíš asi ještě větší, když je ten doktor … To ale nepoznáš hned napoprvý všechno ...

Najednou jí zničeho nic popadnul za ramena a shodil na postel v rohu … A začal jí střídavě šoustat frndu a anál … Měla orgasmy dokola … Během toho všeho si ho hladila po těle … Musela … Občas jí něžně políbil na rty … Občas jí spadla kapička jeho potu na její tvář …

Nechal jí udělat se … vytáhnul ho z ní, nastavila mu i jazyk, chtěla ho ochutnat a tak jí mohutným několikanásobným výstřikem pomalu udusil, protože to nečekala, že bude stříkat až tolik …

S úžasem na něj proto koukala, když věděla, že se nedívá on a je k ní zády …

Pořád si musela prohlížet jeho krásný tělo, když se oplachoval a utíral do ručníku u umyvadla v koutku vyšetřovny …

Když se oba trochu upravili, oblékli si zpátky nemocniční uniformy, uklidili ambulanci a vyšli na chodbu …

Jentak mimochodem si sáhla do vlasů … Začala se nahlas smát - tohle nepůjde, takovýhle tužidlo z pana doktora, co má ve vlasech chce gumičku a nějakej culík, anebo drdůlek …

Došlo mu, proč se směje, proč si pomocí gumičky dělá na hlavě ten divnoculík, vzal jí zase na tý prázdný chodbě za ruku a podíval se na ní těma svýma modrýma kukadlama a s jiskřičkama v nich řekl „Tentokrát jsem to oddřel celý sám já“ …

A měl pravdu … Příště se třeba i ona polepší a bude to jiný, můžou si třeba prohodit role, ona je pro cokoliv … Pro cokoliv s ním … Ale ...

Pokud teda nějaký příště bude pane doktore, pomyslela si, Ty ty ženský střídáš jak na běžícím pásu totiž, určitě ho strkáš všude do každý, nejen do nějakých stálých a prověřených holek …

A zrovna ona nechce být jednou z mnoha – není harémovej typ … Nerada by léčila nějaký breberky na jiným oddělení tady v nemocnici … Proto … A zvlášť v dnešní době … Protože ty jsi doktore vlastně pěknej děvkař …

Zarazilo ho, že mlčí a jen se na něj kouká … Tak taky jen nejistě koukal ...

Zachránilo jí pípnutí jeho služebního mobilu … Museli se oba postupně a nenápadně vrátit na oddělení … Bez jedinýho slova …

Bude příběh těchto dvou lidí ještě nějak pokračovat?

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------

„Nikoho nemůžete změnit. Buď lidi milujete takové, jací jsou, anebo je nemilujete.“  
Don Miguel Ruiz