Čarodějnice 2 - Nepřirozená láska. 2/2

Strážný, který zde měl hlídat těla před zvědavci, nebyl na místě. Z pootevřených dveří vanul slabý zápach spáleniny. Nolith vešla , zhluboka se nadechla a pobaveně řekla. „Miluju tuhle vůni.“Pochopil jsem, že žertuje,nebo jsem si to aspoň myslel. Na stolech před námi ležela dvě těla. Jedno bylo spálené na uhel. A druhé bez hlavy. Jak že se jmenoval? Ptala se mě.„Artan , nebyl místní , přijel z jedné vesnice, myslel že v Talburu udělá vojenskou kariéru. Byla to má chyba. neměl jsem ho tu noc nechat hlídat.“Mé výčitky svědomí přerušila Nolith svým podivným chováním. „Tak ty jsi si hrál s ohněm Artane?" Vznesla Nolith dotaz směrem k ohořelému tělu a nemístně se zasmála. „Nezdá se mi to vtipné.“ Odpověděl jsem.„Nesmíš být takový suchar Dareusi , ukážu ti něco zajímavého.“ Řekla a začala se opět přehrabovat ve vaku u pasu. Cinkání lahviček přerušilo jinak hrobové ticho.Nolith vytáhla lahvičku v které byla světle zelená tekutina a zdálo se, že slabě září.Vytáhla korek a začala polévat ohořelé tělo Artana. Lektvar při kontaktu se spáleninou mizel, ale na některých místech ulpěl a svým svitem nám něco odhalil. Zářivé místa měli tvar symbolů, kterým jsem nerozuměl.Nolith je se zaujetím pozoruje a z jejího výrazu a lesku očí vidím, jak dobře se baví a neskrývá obdiv, toho co čarodějnice udělala. „Co je to?“ Zeptal jsem se, abych přerušil to dlouhé ticho obdivu. „To co vidíš , jsou runové symboly , nakreslila je čarodějnice krví a mají velkou magickou moc.“ Řekla fascinovaně aniž by zvedla oči. Je to něco čím si tě označí před tím, než tě zabije. Tvoje duševní energie při tvé smrti proudí pak směrem k ní. „Je to úchvatné.“ Dodala a zdálo se,jako by byla vzrušena.... nedalo se nevšimnou jak jí naběhli bradavky a zrychlil dech.Nolith se na mě dívala zase jako před tím. Jako když jsme se poprvé setkali v krčmě.

Její chtivý pohled mi dával jasně najevo,že to chce tady a teď. „Je to neúcta k mrtvým, tady ne!“ Marně jsem namítal proti počínání Nolith, která mě opřela zadkem o stůl pro mrtvoly a v kleče se mi dobývala do kalhot. Než jsem stihl vyřknout další protest, už nasávala do úst mé tvrdnoucí péro a rukou mi masírovala koule. Poddal jsem se tomu. Její orální uspokojování znělo v tiché místnosti jako tlumené mlaskání s občasným hlasitým polknutím. Snažil jsem se příliš nevzdychat, prostě mi to v márnici přišlo neuctivé , ale ovládnout své slastné projevy nebylo vůbec lehké. Jednu chvíli mě kouřila natolik slastně, že jsem se neudržel rovnováhu a jednou rukou jsem přehmátl tak nešťastně, že jsem se opřel o ohořelého Artana. Jeho zuhelnatělé tělo pod tíhou mé ruky nechutně zapraskalo a možná jen díky tomu jsem nenaplnil mé krásné vykuřovatelce ústa , jelikož ještě před chvilkou jsem k tomu neměl daleko. Nolith vytáhla můj penis z úst a i ona využila dřevěný stůl, na kterém ležel Artan k tomu, aby se měla o co opřít. Věděl jsem co mám dělat, vyhrnul jsem jí sukni a vsunul jsem jí ho tam zezadu do její rozpálené mušličky. Na rozdíl ode mne Nolith úctou k mrtvým netrpěla a tak své projevy slasti a vzrušení dávala dost hlasitě najevo. Popravdě udělal jsem se už po dvou minutách této polohy, ale pokračoval jsem dál, aby i ona dosáhla svého vrcholu. Trpělivě jsem přirážel , chytl jsem jí za vlasy a pořádně přitáhl k sobě. Líbilo se jí to během minuty se jí podlomili kolena , musel jsem jí držet, aby mi ve slastných křečích neklesla až na podlahu márnice. Když se Nolith vzpamatovala ze svého orgasmu , určila další místo vyšetřování. „Chci vidět ,kde se to stalo. Ukaž mi žalář.“ Vyrazili jsme ven z márnice a opět se mi zdálo, že jsem jí totálně lhostejný. Tak strašně mě vzrušovala a zajímala. Ale když jsem se pokusil na cokoliv zeptat, dozvědět se něco víc o tom kdo je, nebo jestli mě miluje , řekla mi že na to není čas.

V jedné z ulic se Nolith zastavila zavřela oči a její výraz vypadal velmi bolestivě. Vypadalo to jako by se rozhlížela za pomoci svých rukou. „Tady jste jí vláčeli ulicí a tady jste jí bičovali“ Ukázala na místo, kde ještě stál dřevěný sloup s provazy.„To ty jsi jí nechal zbičovat a táhnou ulicí jako zvíře že?“ Zaskočila mě podivnou otázkou. „Žádal si to lid. Takže ano nechal. A dovol abych ti připomněl, že ona do zvířete nemá daleko.“Zdálo se, že má odpověď Nolith svým způsobem urazila. Gestem mi naznačila, že můžeme pokračovat v cestě. Za celou dobu už ani jeden z nás nepromluvil jako by se mi s každým dalším zjištěním vzdalovala. Miluji jí, ale naprosto jí nerozumím. Jako bych vše dělal špatně... vše až na sex.

Před žalářem stáli dva muži. Když jsme přišli blíž poznal jsem, že to není nikdo z mých mužů. Nolith se jich hned zeptala. „Jsou uvnitř?" Odpovědí jí bylo souhlasné přikývnutí. Vstoupili jsme do žaláře. Na místo kde se odehrál nám neznámý a nepochopitelný děj který odstartoval současnou situaci.„Drželi jste jí tam?“ Zeptala se Nolith a ukázala do chodby, která oddělovala dvě cely.„Ano na pravé straně.“ Odpovídám a vcházím první, abych jí mohl ukázat to místo.K mému překvapení zjišťuji, že v cele někdo je. Byl to Eldn a Zoe. Co se týče Zoe, byl jsem trochu zmatený. Pamatoval jsem si jí jako místní ranhojičku a taky to ,že mi kdysi zachránila život, ale nic víc. Znal jsem ve městě každého, kdo něco znamenal, ale o té dívce jsem si nemohl nic vybavit.Oba vězni se vrhli ke mříži. Ta dívka vykřikla. „Dareusi lásko! Musíš nás odsud dostat.“

Nolith vešla za mnou a okatě se k mě přitulila. Najednou byla zase tou chlípnou ženou, která ráda sex kdekoliv a kdykoliv. „Ten muž je můj pobočník , Eldn proč ho vězníš?“Zeptal jsem se nechápavě.„Pomáhal prchnout čarodějnici.“ Odpověděla Nolith a pokusila se mě políbit. Ucukl jsem stranou , protože mě zajímalo co se tu děje. „Myslíš Zoe? To je místní ranhojička , žádná čarodějnice. Oba je držíš neprávem.“ „Dareusi co je to s tebou?" Ptala se mě ta dívka za mřížemi. Nechápal jsem proč mě furt volá , jako by mě znala.„Dostanu vás odsud slečno.“ Odpověděl jsem jí a znova jsem zkusil vyjednávat s Nolith. Eldn nás oba pozoroval a řekl jen, že mu tu něco nehraje. Nolith se mi zadívala do očí a já uslyšel v hlavě opět její hlas. „Pomiluj se tu se mnou před zraky těch dvou a daruji jim svobodu." Pak mě přitiskla na mříže protější cely a vášnivě mě líbala. Nebránil jsem se, ale netušil jsem oč se tu snaží.S vyšetřováním čarodějnice to mělo pramálo společného. Zoe propukla v pláč. „Co mi to děláš Dare?" Stále opakovala. Eldn vykřikoval zas něco ve smyslu - „Co to s tebou udělala?" Nolith a její polibky ,dokonale odváděly mou pozornost. Byla ohněm a já kusem dřeva, co toužil vzplanout. Byl jsem do ní zamilovaný a tím pádem jsem byl svolný udělat, vše co chtěla i když jsem ničemu nerozuměl.Milovali jsme se, přitiskl jsme jí na mříže a ona mě sevřela nohama. Přirážel jsem víc a víc a ona se držela mříží a křičela u toho jako smyslů zbavená. Elnd k sobě přitiskl Zoe tak aby se na to nedívala. Ta hlasitě plakala. Nolith držela a užívala si to , dívala se při tom na Zoe a vzrušovalo jí, jak ta dívka trpí. „Miluješ mě? Dareusi?" Ptala se mezi výkřiky. „Miluju tě Nolith!" Odpovídal jsem a přirážel tak dlouho , dokud jsem se neudělal. Líbal jsem jí její krk a prsa, užíval každého kousku jejího těla.

Náhle přiběhl jeden z jejich mužů. Ve dveřích vykřikl. „Do města přijíždí Lord Loklend! “Nolith mě odstrčila a rychle se oblékla. „Budeme se muset rozloučit. Lásko.“ Řekla, když si rovnala sukni. „Proč? Co se děje? Proč chceš odejít? Proč mi tohle děláš?“ Zasypal jsem jí hromadou otázek. Nolith mi těsně před odchodem odpověděla. „Protože jsi udělal chybu , když jsi sem nechal zavřít mou matku." Padl jsem na kolena a díval se jak odchází... Bylo mi strašně a to jsem ještě nevěděl všechno. Dare ozvalo se z cely. Stála tam Zoe s šaty promočenými od slz. V ruce držela přívěšek. „Dare ,ten jsi mi dal ty z lásky, když se podíváš do své kapsy najdeš tam ten samý." Řekla než se znovu rozplakala. Sáhl jsem do své kapsy a našel tam ten stejný. Vzpomněl jsem si nato, že se mi včera přetrhl a tak jsem si ho dal do kapsy, abych ho měl stále u sebe. Pak se mi všechno vrátilo a já pochopil, že ta láska co jsem cítil k Nolith byla láska, kterou jsem cítil k Zoe. Celou tu dobu. Lord Loklend přijel do Talburu po té, co bylo nalezeno tělo jeho skutečného vyslance. Nolith a její kumpáni ho zřejmě přepadli v lese a sprovodili ze světa, aby se za ně mohli vydávat. Já hlupák se na všechno nachytal....Zoe mě opustila. Eldn se nechal přeložit do jiného města... Lidé ve mě ztratili důvěru , byl jsem zbaven funkce.Stal se ze mě opilec.Pomsta dcery čarodějnice byla dokonalá.

O 6 měsíců později přijíždí do města tři muži. Mají na sobě černé pláště a příliš neukazují své tváře.Když otevřou dveře krčmy zamíří rovnou k mému stolu. Nejstarší z nich se opře o můj stůl a položí mi otázku. „Jste Dareus?“ „Vypadněte!" Ozvalo se z mého smradlavého, zarostlého obličeje a upil jsem víno z poloprázdného poháru.Náhle na stůl přistál měšec zlata , zarachotil a po stole se rozkutálelo pár zlaťáků. „Tak už mi věnujte pozornost?“ Zeptal se muž znovu.Zlato znamenalo víno... hodně zlata znamenalo hodně vína a hodně vína znamenalo nemyslet na to co se stalo. „Jsem Dareus. Co po mě chcete? “Šedivý muž s jizvou pod pravým okem si stáhl z hlavy kapuci a odpověděl. „Mé jméno je Delorn a přijel jsem chytit mou dceru Nolith a vy mi s tím pomůžete.“Konec.