Zachránce část 1. – Soutěžní

Vracel jsem se z práce, museli jsme narychlo řešit výpadek systému pro důležitého klienta a protáhlo se to dlouho do noci. Zářijový deštivý čtvrtek, stěrače ani nestíhaly odvádět vodu, byl jsem unavený a těšil se domu do postele, bylo už po půlnoci. Ještě že mám zítra volno, pomyslím si, když míjím nemocnici a u přilehlé zastávky vidím stojící postavu, choulící se do dlouhého promočeného kabátu.

„Pojďte, já Vás svezu“, houknu přes stažené okénku u spolujezdce. Osoba se rozhlíží, evidentně je zaskočená a moc se jí nechce nasednout do cizího auta. „No tak, takhle akorát nastydnete, já nekoušu“, snažím se pobídnout co nejvlídněji. První váhavý krok a pak se rozběhne k mému autu, otevírám dveře. „Celý Vám to tu zadělám“, utrousí, když usedá a rozepíná si kabát. Prohlížim si ji, pěkná žena středního věku, hustý dlouhý tmavý vlasy, teď splihlý deštěm, štíhlá postava, hezký obličej se začínajícími vrásky, ale to se mi líbí. Vypadá unaveně a strhaně. „To uschne“, odpovídám a rozjíždím se.

„Náročná směna?“, zahajuji konverzaci potom, co si všímám uniformy zdravotní sestřičky, vykukující pod mokrým kabátem. Zároveň z přihrádky lovím roušku, ale když si ji chystám nasadit, zarazí mě: „To nemusíte, já tu svou asi někde vytratila…“ Hážu ji zpátky, když: „víte kde je Vlkova?“. „Jasně, mám to náhodou při cestě…“ „Hrozná šichta, všechny tyhle opatření kvůli covidu“, vrací se k mojí řečnický otázce. „Tak už to máte aspoň pro dnešek za sebou“, usměju se na ni. Váhavě mi úsměv oplácí. „David…“, „prosim?“, „moje jméno, vím že se to úplně nesluší, nabídnout tykání ženě jako první, ale je to takový komfortnější…“. „Aha, Helena…“, uvědomuje si, vypadá že už trošku rozmrzla a zaujímá pohodlnější pozici v sedadle. Pod sukní jí vykoukne krajkový lem bílých samodržných punčoch. Projistotu jí pouštím vyhřejvání. „Standardní zdravotnický stejnokroj?“ prohazuju s rádoby laškovním úšklebkem. „Poslední dobou nic nestíhám, tohle byly poslední bílý co jsem našla čistý“, usmívá se. „Už tam budem“, upozorňuje mě. „Jen mi pak ukaž, kterej dům to je“, reaguju.

Když vysedá, upravuje si kabát a sukni, který se jí během jízdy vysoukaly trochu výš, než by chtěla. Stačím si všimnout červených kalhotek, rajcovních, ale neladících s bílými punčochami. I tak jí to ale moc sluší. „Moc děkuju“, povídá mi, když zavírá dveře s rukama na hraně okýnka a hlavou na půl uvnitř, nemajíce se k odchodu. „Nemáš vůbec zač“, zdvořile odvětím. „Pospícháte, teda pospícháš…“ opravuje se, „nemáš chuť na kafe?“ Pohledem sklouznu k levé ruce držící okno, nikde žádný prsten… Vycítí na co myslím a: „Jsem rozvedená“.

Mokrý kabát už visí na věšáku a já sedím na židli u kuchyňského stolu, pozoruju Helenu jak ve svých světle modrých sestřičkovských šatičkách v předklonu kouká do lednice, špulí na mě svůj krásnej kulatej zadeček. „Nic moc tu nemám, nepočítala jsem s návštěvou“ omlouvá se. „Čaj, kafe nebo něco ostřejšího?“ otočí se na mě. „Mám tu auto“. „Čeká na tebe někdo?“ nenápadně zkouší. „Leda prázdnej byt a studená postel“ kontruju. Podává mi sklenku whisky, ťukáme si, já usrkávám, ona dopíjí na jeden lok a mizí do koupelny.

Hlavou se mi honí spoustu myšlenek, zatímco sedím sám v cizím bytě. Co tu vlastně dělám? Co to dělám? Co si od toho slibuju, ve světle bytu vidím, že je to pravdu krásná ženská, sice v letech, nejspíš o generaci starší, ale zachovalá, vzrušuje mě to… Dál usrkávám ze svý sklenky.
Ze svého rozjímání mě vytrhne zaskřípání dveří. Helena vchází do kuchyně, zabalená jen v bílé osušce a ručník okolo vlhkých vlasů. Nalejvá si další panák a opět ho do sebe celý háže. Zřejmě není zvyklá moc pít, protože už vypadá celkem ovíněně. Cítím, že můj penis začíná nabíhat, hlásí se o slovo a přebíra rozhodování za můj rozum…

„V tom zdravotním úboru ti to slušelo o krapet víc“, odvažuju se a zkouším kam tohle zajde. „Vždycky jsem si přál mít sestřičku… připadají mi jak andělé…“ Dopíjí třetí skleničku a beze slova mizí za dalšími dveřmi. Pochvíli vychází, na sobě pracovní uniformu, světle modré šaty, bílý punčochy, lascivně se opírá o dveřní zárubeň ložnice. Mezi nohama už začínám mít nesnesitelné pnutí. „Wow…, už chybí jen ten čepec…“. „Ten se nenosí už nejmíň dvacet let“ rozesměje se, pak se zarazí, chvíli na mě upřeně kouká, sklopí zrak a prohodí smutně: „Mohla bych být tvoje máma…“ Vstávám, chytám ji za ruku, podívám se jí do očí. Může ji být kolem padesáti, nevim, ptát se jí nehodlám. Nicméně vypadá nádherně žensky a roztomile zároveň, cítím z ní, že duchem je stále mladá a i o svý tělo dbá, nejspíš pravidelně cvičí, a i přes náročný povolání to na ní nezanechalo žádný extra známky stáří. Nejedna třicítka by jí mohla závidět. „Ale nejsi…“, dávám jí polibek, nejdřív lehce na rty, pak se naše jazyky spojí.

Pokládám ji něžně do postele, dlouhý vlhký kadeře se rozprostřou po polštáři. Mířím k jejímu klínu, odhrnuju spodek šatů a ukazuje se mi nádherná, tmavě zarostlá mušlička. Zarostlá, ale decentně upravená v tříslech a po krajích, tak aby nic nevykouklo z kalhotek. Zabořím hlavu mezi její stehna a přivoním. Bože to je vůně ženy… „Asi jseš zvyklej na upravenější…“ „Možná, ale právě takhle se mi to líbí nejvíc…“ Už je vzrušená, přes hráz se leskne proudek jejích šťáv. Můj úd už taky pulzuje k prasknutí a nejradši bych ho zarazil až po kořen do tý její růžový broskvičky, ale zatím pomalu jazykem obkroužím celý vstup jejího lůna, slízávám veškerý tekutiny vzrušení, který už se prodraly ven, a rytmicky začínám jazykem zpracovávat naběhlý poštěváček. Helena lehce sténá, pochvíli jednu ruku položí na mou hlavu, zlehka si ji přitlačuje proti klínu a zároveň mě mne ve vlasech. Zrychluju tempo, přestávám jen abych slíznul vytékající a zas se poctivě vracím k jejímu venušinu pahorku. Helena začíná přerývavě vzdychat. Sám už to nemůžu vydržet a tak přestávám a přesouvám se nad její zadýchané tělo. „Máš kondom?“ napadne mě na poslední chvíli. „V mým věku už se žádný nehody nestávaj“ odvětí a už si můj pyj vede ke svý roztoužený pičce. Párkrát přejedu naběhlým žaludem přes otvor její kundičky nahoru dolu, pomazlím se s rudými závojíčky a pomalu zajíždim dovnitř. Cítím to krasný teplo a vlhko, vsává mě dovnitř, je to jako by mě chtěla sníst, tak je roztoužená. Tady už asi dlouho nikdo nebyl, uvažuju… Jsem v ní až po koule, Helena sykne a rukama si mě za zadek přitahuje hlouběji do jejího nitra. Začínám přirážet, nejdřív pomalu, pak zrychluju. „Bože to jsem potřebovala, už jsem to neměla věky…“ procedí skrz sténání, pevně mě drží a zavírá oči. Vidím, že si to užívá, rád bych jí dopřál, nechci ji zklamat, ale sám jsem to neměl už pár měsíců a moc dlouho to nevydržim. Ještě pár přírazů, jeden, dva, tři a ohromná nálož bílý tekutiny končí v tmavém porostu jejího podbřišku. Odvaluju se na záda vedle ní a oddychuju, chytáme se za ruku.

Otočí se na mě a s posmutnělým pohledem toužebně zaprosí „můžeš ještě?“ „Kolikrát budeš chtít“ usměju se. Její tvář se rozjasní, jakoby najednou omládla. „Nikam nechoď!“ přikáže a vesele zmizí ve vedlejší místnosti. Rozvalím se s rukama za hlavou a čekám. Slyším rámusení, otvírání a zavírání šuplíků, přehrabování se, pak se vítězoslavně vrací. S lišáckým úsměvem nakukuje do dveří, na hlavě typický sestřičkovský čepec. Už mi zase stojí…

Bere do ruky můj znovu tvrdnoucí penis a špičkou jazyka krouží kolem stažené předkožky, pohrává si s uzdičkou a následně polyká můj fialový žalud a zasouvá celý můj trčící pyj dál do hrdla. Její rty jezdí sem a tam po celé délce, nemůžu se toho nabažit. Chci jí to oplatit a tak ji chytam za zadeček a směřuju si její rozkrok nad moji hlavu. Ocitáme se v poloze 69, ona nepřestává, já znovu odhrnuju lem modrých šatů a nejdřív jeden, pak dva prsty, zasouvám do její stále vlhký štěrbinky. Zároveň jí znovu jazykem ochutnávám. Když už je moje mužství opět jako kámen, vztyčí se a přes hlavu přetáhne a zahodí svoji uniformu. Vše včetně čepce padá na zem a já konečně vidim její prsa. Nádherný pevný dvojky s trčícíma bradavkama a malýma růžovýma dvorcema plně poutaj pozornost mých zornic. Obkročmo na mě usedá a jednou rukou si mě zavádí do sebe. Moje ruce instinktivně dopadaj na její půlky a pomáhám ji se na mě houpat v bocích. Zaklání hlavu, opět zavírá oči a za doprovodu hlasitých stenů na mě rozjíždí divoký tango. Opravdu jí to muselo chybět a to dlouho, prolítne mi hlavou, když tempo nabírá na obrátkách. Její zadek zběsile pleská o moje stehna, její frnda o moje koule, naše šťávy se smíchávají v rozkrocích a já už tuhle neuvěřitelnou jízdu znovu dlouho neukočíruju. Asi je to na mě poznat, protože zavelí „ještě chvíli vydrž, a ne že ho vytáhneš!“ „Rozkaz!“ myslím si a snažím se co to dá, abych jí tu prcku nevystříkal předčasně. Po pár nekonečných vteřinách na mě těžce dopadá, zatíná hrubě svoje nehty do mých ramenou a její vagína se svírá a ždíme moje přirození. V tom se i já uvolňuju a skrz tepající penis plním její lůno teplým semenem. Po pár minutách v nehnutém objetí se oba svalíme vedle sebe a beze slova usínáme…

Probouzím se v cizí posteli, úplně sám. Rekapituluju si v duchu včerejší noc. Sakra, takhle dobrej sex jsem snad v životě nezažil… Posadím se a rozhlížím se po pokoji. Na nočním stolku je vzkaz: „Díky za vše! V lednici si vem něco k snídani, dveře pak jen zabouchni. Hela.“ „Škoda, mohla mi nechat číslo“ přemýslím, když obrátim vzkaz a snažím se rozklíčovat, co je na zadní straně tvrdého papíru. „To snad napsala na jízdní řád“ podivuju se, když mi to dochází. Je to její rozpis směn, hm, příští úterý jí končí služba zase v půlnoci… Znova si lehám a vzpomínám na předešlou noc…