Neplecha

Nastoupil jsem do nové práce. Bavila mě a byla plná takového toho naplnění, klidu, peněz a bez velkých starostí. Doma byl klid. Stěhování a rekonstrukce proběhly, takže si užíváme klidu a pohody. Tedy do okamžiku, než přišel Covid. Tenhle neřád začal zavírat všechna místa, která máme rádi.
Na stěnu se už nedostaneme, a jelikož většinou prší, venku se taky neleze dobře. Samanthu jsem od naší společné akcičky už neviděl a ani o ní neslyšel. Musel jsem přiznat, že se mi po boulderu stýskalo i kvůli tomu, co jsme tehdy prováděli.
Takže naše společné chvíle s přítelkyní jsou doma, doma, doma, na procházce se psem a zase doma. Dalo by se to říci i jinými slovy: Sex, sex, sex, sex a zase sex. Vlastně nám moc nechybí. No ne?
Jenže pak ji chytla záda a ona sotva ležela, na tož aby byla schopna něčeho více. I to se prostě občas stává a k životu patří. Z radovánek ve sprše nebo v posteli se stalo trénování ruky u porna. To trvalo skoro měsíc.
Z práce domů a zase zpátky do práce. Nesmíme se převlékat ve společných šatnách a nesmíme používat sprchy. Personál je redukovaný na méně než polovinu a potkat někoho na chodbě je zázrak. V kanceláři jsem sám. Takže přes 90% času v práci jsem prostě sám. Nuda, samota a stále větší nadrženost z nedostatku sexu. Jediný okamžik, kdy potkám někoho jiného z lidského druhu, je během minutové návštěvy v kantýně. Vyzvednout jídlo a zpět do kanclu. Skoro už zapomínám, jak jiní lidé vypadají.
Máme přesně stanovený čas, kdy si kdo smí vyzvednout oběd, takže opravdu potkám jednoho maximálně dva kolegy a jednu ze zrovna sloužících kantýnských. První je asi čtyřicetiletá baculka, docela protivná blondýna s krátkými vlasy, vždy vytahaným a přesto přiléhavým trikem, které se rýsuje kolem jejích velkých koz. Nikdy jsem ji neviděl s podprsenkou.
Druhá o poznání příjemnější asi padesátiletá štíhlá blondýna. Přes svoji štíhlost je podobně udržovaná, jako předchozí baculka. Prostě obyčejná padesátiletá žena se štěstím na štíhlé geny. Neustále se culí a řekl bych, že ji práce v kantýně i baví. Snad s každým prohodí nějaké to slůvko s dvojsmyslem a zamrkáním. Co bych to byl za kaziče zábavy, kdybych se k jejím hrám nepřidal. Je z toho skoro i rituál či tradice.
Převzít stravu, pustit film, a zpět do práce. Je sice v klidu, ale bez možnosti se s někým bavit, se za chvilku nudím a má pozornost je směřována ke všemu jen ne k práci.
Další osoba, kterou pravidelně potkávám asi hodinu po obědě (nebo v tomto případě po večeři), je naše uklízečka. Ona i její kolegové mají také přesně stanovené prostory, ve kterých se smějí pohybovat. Takže uklidit tohle a tohle patro a domů. Také asi padesátiletá žena, není tlustá ani hubená, je, jak se říká, žena krev a mléko. Má asi dvojky prsa, a o to větší a kulatější zadek. Musím přiznat, že na její zadek koukám moc rád a o to častěji si představuji hrátky s ním.
Úmyslně chodím jakoby něco vytisknout nebo cokoliv udělat na chodbu, jen abych mohl prohodit pár slov s lidskou bytostí. Zrovna jako mě, i jí chybí to klábosení s lidským druhem. Je fascinující, co vše lidé řeknou jen tak cizímu, když nemají s kým jiným si promluvit a postěžovat. Jmenuje se Jana, bydlí sama, skoro nikoho teď nepotká. Je neuvěřitelně ukecaná. Každý den si spolu alespoň na pět minut promluvíme, i když každým dnes je těch pět minut stále delších. Včera jsme spolu mluvili o ničem skoro hodinu, když přišla na kafe ke mně do kanclu. Vlastně už slyším každý den to samé. Jak je to hrozné, jak za to může vláda, jak je nadržená, jak je tohle a tamto a tohleto a tamhleto… Počkat… Cože?
Její poslední slova jsem měl v hlavě celý zbytek dne a dne následujícího. Raději jsem tentokrát naši seanci vynechal. Slyšel jsem, jak uklidila a odešla do dalšího patra. Střídat mě měl kolega až za další čtyři hodiny! To bude zase děs!
Chtělo to se hodit zase do „gala“, takže jsem pustil sprchu u mě v kanceláři, připravil osušku, houbu, sprcháč, žiletku a probíhala celková očista těla. Nakonec jsem umyl hlavu, sprchu zavěsil do držáku, vodu nechal téct a na hlavě jsem vytvořil značnou dávku pěny. Nesnáším, když se cokoliv z toho dostane do očí, takže ty byly samozřejmě zavřené.
Ovanul mě chladný vzduch a o okamžik později se zabouchly dveře, které měly být zavřené. S pěnou v očích jsem nic neviděl, předpokládal jsem, že to byl nějaký náhodný průvan, ale když se mě dotkly prsty a sjely po mém těle mezi nohy a chytly mě za péro... Rychle jsem je otřel a podíval se.
„Co to sakra děláš!“ vykřikl jsem a odstrčil ji odemě.
„Chci tě! Chci tě cítit v sobě!“ skoro žadonila a přistoupila zpět ke mně, aby si klekla a nasála mé péro.
„Ale tohle je šílené. Mám přítelkyni, pokud to nevíš!“ I kdyby to věděla, bylo jí to úplně jedno. Dál nasávala mé péro a to pořádně ztvrdlo.
Chytl jsem ji za vlasy a odtáhl ji od něj. „Tohle nejde!“
„Proč? Myslíš, že nejsem dost dobrá pro tvý péro?“ Chytla se za prsa, pohladila své tělo, vlasy i tělo už měla mokré. Vzala šampon, otočila se, vyšpulila na mě zadek a polila ho gelem. Sledoval jsem, jak ho po tom kulatém pevném a velkém zralém zadku roztírá. Jak to klouže. „Já…“ Já nevěděl, co říct.
Pomalu couvala ke mně, kroutila se a sténala. „Představ si to.“ Říkala. „Představ si, jak strkáš péro mezi ty namydlené půlky.“ V ten okamžik se o mě opřela, rukou přejela z kroutícího se zadečku na mě. Prohnula se v zádech a narovnala se, aby se o mě opřela hlavou. Mé ruce ji instinktivně chytly za pas a mířily k prsům.
Každý z těch doteků si tak užívala. Jakoby se jejího těla nikdo nikdy nedotkl. Sténala při každém pohlazení. Naklonila hlavu do strany a já ji jazykem, rty i zuby přejel po krku. Zase tak chtivě zasténala. Chytla mě za péro a namířila ho mezi svá stehna, přímo do kundičky. První zásun! Ten je vždy ten nejlepší. Zasténala velice nahlas a já s ní. Pořád kroutila zadečkem. „Co? Chceš mě mrdat, viď?
„Jo.“
„Chceš mě šukat.“
„Jo.“ Odpovídal jsem a hladil její kozy.
Dala ruku za hlavu, aby mě chytla za vlasy. Zaklonila hlavu a podívala se na mě. Na okamžik se přestala celá kroutit a otírat se o mě. „Tak mě vymrdej!“ řekla tak s klidem a vážným tónem.
Okamžitě jsem přestal hladit její kozy, chytl ji za břicho a druhou rukou za vlasy. Strčil ji ke stěně. Zasmála se, když ji chladné dlaždice zastuděly. „Jo! Dělej!“
Vytáhl jsem ho z ní přesně na kraj a zasunul ho zase zpátky. A pak znovu a znovu se stále větší silou i rychlostí.
S každým přírazem byla hlasitější. Ah. Ah! Ah!! Jo!! A!! Aaaa!
Držel jsem ji za boky a silně přirážel. O několik přírazů později se ze sténání stal čistý jekot. Celá se začala chvět a sotva se udržela na nohou. Ani jsem nečekal, že se udělá tak rychle. Z jekotu byl jen přidušený chrapot, který plynule přešel v upřímný spokojený smích.
„Ještě, já chci ještě. Prosím.“
Zasmál jsem se, drápky jí přejel po zádech až k zadečku a pokračoval.
„Ne!“ řekla. „Takhle ne.“ Odstrčila mě. „Tam už jsi byl.“ Předklonila se a roztahovala si půlky. „Hezky mezi ně. Strčila si prst do análku a dívala se na mě tak hladově. Ani bych ji nepoznal. Měla úplně jiný výraz v obličeji, než jindy. Neváhal jsem, přistoupil k ní. Sama mě chytla za péro a navedla si ho, kam chtěla. Chvilku trvalo, než byla spokojená. Znovu se jen tak kroutila s mojim pérem v análu. Pak sama prudčeji přirazila a pro mě to byl jasný signál. Chce víc.
„Mrdej mě! Dělej!!“
Poslechl jsem. Tentokrát, když se udělala, jsem nepřestal. Ani nedýchala, musel jsem ji držet, aby nespadla. Vlastně mě překvapilo, jak moc prožívá orgasmus. Až s takovými emocemi jsem se nesetkal. Netrvalo to o moc déle a následoval jsem ji. Po takové době toho byla značná dávka.
Opřel jsem se o ni a ona o zeď. Vydechovala a já s ní. O okamžik později se začala smát.
„To jsem už potřebovala.“ Popošla dál, až z ní vyklouzl. Vzdychla a znovu se zasmála.
Společně jsme se navzájem omyly, pak mi položila ruce kolem krku a nahnula se blíže. „To bych si ráda zopakovala.“ Zašeptala.