Na Rabu je krásně..

Jeden můj kamarád z Brna ze studií svého času zavolal, že jedou na ostrov nudistických pláží v Chorvatsku, konkrétně na Rab. Sice nudná jízda autobusem, ale tím, že byly nějaké storna, tak na dva týdny i s dopravou za 3500,- Kč to prostě nešlo odmítnout. Sbalil jsem věci doslova na poslední chvíli, sedl do auta a dojel do Brna. Byl fo celkem fofr. Na batohu mi visely ploutve, brýle a šnorchl neb jsem vášnivy potápěč. Čekala nás úmorná a ne zrovna útulná cesta přes 800 km na jih. V autobuse bylo veselo, tak jsme se regulérně opili domácí slivovicí, jak jinak než z jižní Moravy, abychom aspoň utlumili spaní na sedadlech případně v uličce. Ráno na trajektu už jsme byli veselejší, protože na nás doslova dýchl svěží vzduch jadranského moře. Zbývalo jen přejet přes celý ostrov , kde v zátoce Lopar byl kemp. Ubytovali jsme se a hurá do moře. Všude byl písek a voda teplá jako panenská moč. Dali jsme si místní Karlovačko drahé jako čert, ale jsme na dovolené, tak se s tím prostě počítá. Od řidičů autobusů jsme měli každodenní přísun českého piva, které tam vozí s sebou jako občerstvení pro cestující. Nebudu lhát, to jejich pivko žádná sláva.
Podle informací na internetu jsem od místních zjistil, že cca 1 km se nachází nuda pláže a že je to tam prostě paráda. Večer po seznámení se z naší výpravou jsme se domluvili, že hurá na druhý den pryč od textiláků a že plavky asi po zbytek dovolené mimo kemp třeba nebude. S informací, že na nuda pláži se vzaly vychlazené pivka a hurá tam. Po nějaké cestičce, kde bylo pláží hodně jsme vešli do ráje. Pláž do oblouku opravdu měla krásný název Sahara (viz internet, kdybyste uvažovali). Byly tak skupinky naháčů hrající petang, jachtičky a hlavně moře jako křišťál. Tam jsme se vlastně jako spolucestující poznali úplně na pořádek. Poměrově převládaly ženské, protože chlapům se nechtělo jít tak daleko. Osobně jsem ale vůbec nestěžoval. Mezi sebou jsme se namazali olejem a průběžně hráli různé hry, plavali a podobně. Nemohlo ženským uniknout, že na tom slunci a při mém pohledu na jejich lasturky se mnou příroda dělá divy. "CHtěla bys namasírovat, zaznělo ode mě". "Až večer ve stanu, tady se stydím a navíc, nemám spočítané dny, kdyby Ti to ujelo, zněla odpověď". Den skončil a my se odebrali ke stanu. Hráli jsme karty, člověče nezlob se a testovali místní vínko. Chlapi to trošku přecenili a testovali v tom horku místní Travaricu. Když už bylo něco "naváto" , docela bylo fajn, že my jsme byli jen v náladě. "Jdu do sprchy, žere mě sůl", zmizel jsem s ručníkem přes rameno. Vymáchal jsem se a s ručníkem kolem pasu došel zpátky ke stanu. Nebyl jsem ale sám, kdo se ztratil.Za zvuku cikád se ženské vrátily zpátky a zábava pokračovaly. Když už byla tma jako v pytli, ucítil jsem, jak mi pod ručník zajela ženská nožka pod kempinkovým plastovým stolem přímo na ocas. Zavrtěl jsem souhlasně a tušil, že večer ještě neskončil.Otočil jsem plastovou židli a bylo jasné, že nožky tam budou hned dvě, což se stalo vzápětí. Ostatní holky nebyly blbé a po chvilce se jí zeptaly, jestli to stojí zato. V opilecké pýše jsem se postavil, nožka nenožka, že jsem málem převrátil stůl a řekl, že po celou dobu dovolené je erární pro všechny zúčastněné. Pak už to prostě nešlo vydržet, šli jsme do stanu a museli to dodělat. Věřím, že vedle ve stanech chlapi leštili kládu, protože zvuk cikád neměl šanci nás přehlušit.
Ráno po prvním večeru jsem se vzbudil s nepříjemným pocitem. Od těch podělaných spartakiádních lehátkek jsem měl totálně odřená kolena a představa, že s tím půjdu do slané vody mě vůbec nebrala...