Výslech

„Tak se přiznej, chovala ses jako kurva? Slyšíš? Nebaví mě stále dokola opakovat to stejné,“ zvedá už poněkolikáté hlas. Dostala jsem další facku a slzy se skutálely po tváři až ke rtům.

„Ano, bavila jsem se s jedním mužem,“ klopím zrak a olizuji svou slzu v koutku úst.

„Jméno! Řekni mi jeho jméno,“ skloní se ke mně a nutí mě podívat se mu do očí. Přitom bere kovové svorky a vkládá do nich mé bradavky. Silně je utahuje.

„Petr! Jmenuje se Petr!“ začínám konečně spolupracovat.

„Líbala ses s ním? Tak, slyšíš, děvko jedna nadrbaná,“ páčí ze mě informace.

„Ano. Líbala.“

Dostávám další facku.

„Sahala jsi mu na péro? Tak to řekni, co jsi! Řekni, jaká jsi čubka nevychovaná!“ a dostávám další dvě rány přes obličej.

Nedokážu lhát. Ví, že umím zlobit. A já jsem dělala to, co nemám.

„Ano, sahala jsem mu na něj,“ padá ze mě další přiznání.

„Na co jsi to sahala? Naposled ti říkám, že mě nebaví čekat, co z tebe vypadne,“ zvýší hlas a přitom pomalu namotává mé vlasy na pěst.

„Sahala jsem mu na péro, Pane,“ řeknu konečně víc nahlas. Z očí mi vyhrknou další slzy, vytryskly s dopadem svorek na zem.

Chci si je utřít, ale Paní mě chytá za ruce a sepne mi je za zády. Pán se směje.

„Tak kuř, ukaž, jak kouří kurvy, jako jsi ty,“ a do pusy mi nacpe svůj ocas.

V tu chvíli si uvědomím, že Pán je jediný, komu můžu tohle dopřát. On se o mě přeci tak stará a přivádí mě k těm nejkrásnějším vrcholům. Proto ho také miluji. Po tváři mi stékají další slzy, když péro naráží do mých mandlí. Sliny nekontrolovaně vypouštím z pusy. Zajíkám se a dávím zároveň. A tohle jsem já, oddaná subka, klečící a přijímající dary od Pána. Z kundy mi teče a jsem připravena na trest.

„Klekni si na čtyři a vyšpul prdel.“

Takto se zároveň můžu napít z misky trochu vody.

Nadržená fena teď bude počítat.

Hned poznám, že důtky o můj zadek testuje Paní. Má větší ránu a je na mě mnohem drsnější. Rány přes kundu jsou místy nesnesitelné, ale zároveň způsobují, že se čím dál víc nalévá vzrušením. A najednou na ní ucítím příjemné vrnění od vibrační hlavice.

Od této chvíle nemyslím na nic jiného, než jak vypnu mozek a nechám se odnést mimo vlastní vnímání.