Sliby chyby

Vracel jsem se domů. Venku bylo krásně. Takový ten den, kdy je ještě jaro, ale počasí už má dojem, že právě začala sezona dovolených. Byl pátek a já jel ze školení, kde jsem byl od neděle večer. Nebudu zastírat, že jsem se domů těšil poměrně dost. Ti čtyři kolegové z jiných poboček, se kterými jsem byl na pokoji byli fajn, byla s nimi legrace, ale co si budem povídat, chvilka soukromí je chvilka soukromí. A právě ta chvilka mi za celých pět dní nebyla dopřána. To bylo pořád: „Pojď na panáka.“ a „Okouknem tu prdelatou květinářku“ a další rádoby žoviální vtípky, kterými mě den co den oblažovali. Nepotřeboval jsem očumovat cizí ženský. Doma jsem měl tu svoji, nejhezčí na světě a byl jsem s ní vic než spokojený. Teda, ne že bych se na cizí pěknou ženskou rád nepodíval, ale nemám potřebu o tom pak dvě hodiny žvanit. Kromě téhle zábavy to tam už byla jen a jen práce, takže jsem neměl ani chvilku na to, abych si na Terezku pomyslel hezky v klidu, v soukromí a s rytmickými pohyby pravou rukou. Důvod, proč jsem spěchal, byl ještě jeden. Tenhle víkend jsme měli strávit s mým nejlepším kamarádem a jeho přítelkyní na chatě jejích rodičů. Tedy, chata je silný výraz. Obývák s kuchyňkou a malá ložnička, kde jsou dvě manželské postele. Jako šmajchlkabinet nic moc, soukromí nulový, ale Radek je fakt můj nejlepší kamarád, i jeho Anetu mám rád, holky se můžou a Radek s Martinkou taky nejsou nepřátelé. Takže předemnou byly dva dny naprostého klidu s lidmi, které mám rád. Teď jen domů dorazit co nejdřív, abych stihl splnit svou partnerskou povinnost, protože na chatě na to fakt nebude prostor a doby, kdy jsme s Radkem brousívali i jednu holku zaráz, jsou tytam.

Jenže znáte to, že když nechcete, aby se něco pokazilo, tak se to pokazí o to víc? To se přesně stalo. Předemnou se objevila nehoda. Nic vážného, dohromady pár plechů, ale i to stačilo, abych zkejsnul na dvě hodiny v koloně. Když jsem přijížděl k baráku, na parkovišti už stála Radkova oktávka. „Já se na to....“ pomyslel jsem si. No nic, dva dny sem, dva dny tam, o co jde. Lidi vydrželi víc a život není jen o sexu. Naskládali jsme věci k Radkovi do auta a vyrazili jsme. Naštěstí chata nebyla daleko, takže jsme dorazili ještě relativně brzo.

Nálada byla víc než dobrá a musím přiznat, že jsme trochu popili. Protože bylo teplo, připité holky vymyslely, že budou skákat do bazénu. Moje napětí v rozkroku rostlo. Pozorovat dvoje kozičky se zimou stojícími bradavkami to byla opravdu zkouška mých sil. Terezka měla krásné plné trojky a přes žluté plavky bylo vidět, jak je má z chladné vody nádherně ztvrdlé. Anetka měla odhadem taky trojky, ale povislejší a přes její černé plavky toho moc vidět nebylo.

„Lásko, pojď, nastydneš se, půjdem se převlíct.“ zažvatlal jsem na Terezku a pokusil se ji nasměrovat do ložnice s jediným účelem. Nestydatě ji tam zmrdat. Moje chuť na ni byla absolutně nepředstavitelná. V duchu jsem děkoval svému odpolednímu já, že mě přinutilo vzít si pevnější kraťase, jinak by můj stoják byl vidět ze všech světových stran. Terezka situaci okamžitě pochopila a nechala se dobrovolně odvléct do ložnice. Sotva za námi zapadly dveře, vrhli jsme se hladově na sebe. „Terezko, já jsem se na tebe tak těšil!“ Už, už jsem se blížil k háčku od podprsenky, když v tom se rozsvítilo na verandě a my jsme se jen tak tak od sebe odtrhli. „Baf, co to tu je?“ vlítla do ložnice rozjařená Aneta. „Filipe, Radek ti vzkazuje, ať nešmíruješ vlastní holku, že si to máte nechat na doma a jdeš mu pomoct ven uklidit.“ Asi každý znáte situaci, kdy byste svého nejlepšího kamaráda, který vám půl života stojí věrně po boku, sice neradi, ale na místě zabili. Já v ní právě byl. Ten puntičkářskej šmejd, kterej Anetu určitě pigloval ještě dvě minuty předtím než vyjeli, takže je vymrdanej do aleluja, mi nedá ani těch blbých deset minut soukromí. Když jsme přišli zpátky, obě holky už spaly. Spánek opilcův byl holt silnější. Svlíkli jsme se do trenek a ulehli každý ke svému protějšku. Ještě dlouho bojoval můj přicházející spánek s nadržeností.

Spal jsem prachbídně. Pořád jsem se budil. Ono taky není divu, když vedle vás leží vaše holka v noční košilce bez spodního prádla. Při jednom probuzení jsem bojoval s pokušením košilku nadzvednout a konečně si ulevit, ale nakonec jsem to zavrhnul. Usnul jsem až nad ránem. Vzbudil jsem se až dopoledne. V ložnici chyběl akorát Radek, jinak obě holky byly na svých místech a spaly. Nevzbudil jsem se sám, vzbudil mě můj močák. Včerejších šest piv chtělo jít ven. Bohužel jim v tom bránila obrovská ranní erekce. Nechtěl jsem jít na záchod v tomhle stavu. Ne ze strachu, že bych potkal Radka, takhle jsme se oba viděli mockrát, ale spíš proto, že bych se prostě netrefil. Asi deset minut jsem se takhle převaloval a čekal až péro klesne natolik, aby mi to umožnilo se nerušeně vychcat. Jenže jediná cesta jak to vydržet, bylo si ho neustále mačkat, což tvrdost podobnou žule spíš posilovalo, než se jí bránilo, takže jsem zvolil krajní řešení. V dost kritické situaci jsem vyběhl na zahradu. Stoupnul si k sousedovu plotu a na poslední chvíli ze sebe vypustil to, co jsem potřeboval. Soused se asi bude divit, že má svůj plot pochcanej z druhé strany, ale co naplat, když ranní stoják čněl k nebi a já ten plot zkrátka přečůral.

Zpátky do postele se mi už nechtělo. Péro mi po vykonání potřeby aspoň trochu kleslo a Radek už seděl venku na lavičce a pokuřoval. Tak jsem šel za ním. Chvilku jsme kecali, řeč přišla i na naše holky. „Ty vole, já jsem po ránu vždycky tak nadrženej“ pronesl najednou z ničeho nic. Nějak jsem nechápal, proč mi to říká. Když v tom jsem si všiml, že vstal, že půjde vysypat popelník a poměrně víc se mu nadouvají kraťasy. „No, já taky, a hádej kvůli komu nejvíc, blbečku“ pomyslel jsem si, kdo z nás dvou tady komu včera dělal kazišuka. Chtěl jsem mu na to něco odpovědět, když v tom vyšla z chaty Aneta s malým kýblíčkem v ruce. „Lásko, oblíkat!“ vyštěkla přátelsky na Radka, „Víš, že jsem mamce slíbila natrhat lesní jahody, tak mi půjdeš pomoct. Jo, Fífo, Terce je špatně, tak prej zůstanete tady. Kdyžtak uvařte oběd, díky.“ Terka nebyla člověk, kterej by trpěl na kocovinu, navíc toho včera moc nevypila. Takže moje deduktivní schopnosti mi daly jasnou odpověď na tuhle situaci. SEX! Holka moje zlatá to vymyslela. Při pohledu na hodinky a vzápětí na ten třílitrák, do kterýho měli sbírat jahody, mi bylo jasný, že do jedné odpoledne mají co dělat. Pět hodin klidu“

Trvalo ještě asi nekonečných deset minut, než se ti dva loudalové vypravili. Celou tu dobu jsem seděl na lavičce s nohou přes nohu, protože moje erekce dosahovala masivních rozměrů. Když za nimi konečně zaklapla branka, vydal jsem se do ložnice. Tam ležela Terezka zakrytá až po konečky svých blonďatých vlasů. „Tak tobě je prej špatně“ mrknul jsem na ni spiklenecky. „No strašně“, odpověděla mi s úsměvem, „myslím, že mám i teplotu. Podívej“. Odhrnula vršek peřiny a já spatřil její prsa v plné kráse. „Ale, ale, to máme odhalený prsíčka, jo?“ zažvatlal jsem a začal cucat její malé bradavky. „No nejenom prsíčka“, odsunula peřinu kousek níž a na mě vykoukla její včera oholená, ale pořád ještě hladká kundička. Okamžitě jsem se tam přesunul a začal ji zpracovávat rukou. „Nechceš si odložit?“ zeptala se. V tom jsem si uvědomil, že ji ptákem šťouchám do břicha. „No jasně, zasmál jsem se“. Kraťasy šly dolů i s trenkama a před ní se objevilo moje osmnácticentimetrové kopí. Leželi jsme vedle sebe nazí a líbali se. Takhle Terezka začínala předehru nejraději. „Nedáme si šedesátdevítku?“ navrhnul jsem. „Tak jo.“ odpověděla mi. Měl jsem takovou chuť, že jsem ji jazyk mezi pysky vrazil ještě dřív, než se stačila vůbec otočit, natož mi vzít mého, už notně slintajícího ptáka do pusy. Za chvíli tekla jako Niagára a já věděl, že můžem jít na to. „Hele a ne, že to odflákneš, chci pořádnej dlouhej sex a chci se udělat!“ rozkázala. „Jen se neboj“ řekl jsem rozhodně. A skutečně jsem se cítil, že do toho budeme bušit dokud ti dva nepříjdou. I kdybych se na to necítil, tak bych jí to slíbil, protože jsem se jí chtěl hlavně dostat pérem mezi nohy.

Lehla si na polštáře, nohy mi dala na ramena, já si kleknul a konečně jsem po skoro týdnu odříkání zasunul. Péro mi zalila směsice tepla a vlhka a já začal přirážet. „Konečně, konečně!“ říkal jsem si v duchu. Asi po třech minutách mě začaly brnět nohy, tak jsme radši změnili polohu na misionáře. Už při prvním zasunutí v nové poloze jsem začínal cítit, že je zle a že se blíží konec. „Ještě ne, ještě ne, prosím!“ žadonil jsem svoje tělo v duchu, zatímco jsem kmital zadkem tam a zpět jako o závod. Cítil jsem, že takhle to dlouho nepůjde, proto jsem za chvilku zas žadonil o změnu polohy. Bohužel, nechal jsem volbu na Terce a ta si přála na koníčka. Její kundička pohltila moje péro a já musel sledovat jak se mi na něm kroutí, v obličeji má slastné křeče a kozičky mi před ksichtem skáčou jako o život. „Panebože, dej mi sílu“ vykašlal jsem se na prošení těla a obrátil jsem se přímo na všemohoucícho. „Lásko, nepotřebuješ zpomalit?“ zeptal jsem se zdvořile, ale jediné, co jsem tím sledoval, bylo oddálit konec. „No, možná trošku“ odpověděla mi. Ta potvora! Musela moc dobře chápat, že vidím všechny svatý a po týdnu jsem pořádně vyhládlej. Měnit tak brzo polohu mi přišlo blbý, a tak jsem si sedl a začal jí cucat bradavky. Bradavky jsem na ní miloval nejvíc. Na to, že měla docela velká prsa, měla bradavky malé, takže ten kontrast byl odzbrojující. Sedem se mi konec podařilo oddálit a já si byl zas jistěji, takže jsem ji objal jak nejvášnivěji to šlo. Pro ni to byl impuls, že má svoje kroucení na mém péru zrychlit a nasadila takové tempo, že jsem to měl za chvíli zas na krajíčku. Zase jsme měnili polohu. Tentokrát jsem na ni šel z boku. Ruku jsem měl v takové poloze, že jsem jí neustále sahal přímo na kundičku. To byl kámen úrazu. Cítil jsem, jak mé šest dní zadržované semeno chce na světlo. „Ty vole, tak teď jsem se málem udělal.“ vypadlo ze mě a přestal jsem přirážet. Obrátila se na mě s dost nevybíravým pohledem, ve kterém se zračilo, jestli tohle jako myslím vážně. Nezbývalo nic jinýho, než ho nechat trochu „prodýchat“ a vystrčil jsem ho ven. Aby nic nepoznala, tak jsem ho tam hned vracel zpátky, ale byl jsem tak nervní, že jsem se nemohl trefit. Když se mi to konečně povedlo, zalil mě další příval přicházející slasti. „To snad není možný!“ zaúpěl jsem tiše a ve snaze to zamaskovat jsem pronesl: „L-líbí se ti to?“ - „Jasně a moc“ odpověděla a olízla si rty. Přestával jsem skrývat, že jsem v úzkých: „Hele, zpomalíme trošku, jo?“ poprosil jsem. „Tak dobře“ odpověděla mi Terezka. Začal jsem ji šoustat, jak nejpomaleji jsem to uměl, ale trpěl jsem. Terezka potřebovala aspoň půl hodiny, teď jsme nemrdali ještě ani deset minut a já netoužil po ničem jiném, než se pořádně vystříkat, ale nechtěl jsem jí to kazit. Určitě byla taky hodně nadržená. Asi po minutě pomalých pohybů ze mě vypadlo: „Kurva, já to snad nevydržím“ (Terka má ráda, když u sexu mluvím sprostě) a okamžitě jsem zastavil všechny pohyby. Koule mě bolely tak, že jsem myslel, že snad exploduju. Věděl jsem, že už to dál nepůjde. Nezmohl jsem se na nic jinýho než přiblblý úsměv a ubohé: „Promiň.“ Doufal jsem, že to musí pochopit, že se snažím, co to jde, ale nadrženej kluk je prostě nádoba připravená vybouchnout. „No to snad ne“, řekla důrazně. „Slíbil jsi dlouhej sex, tak ho chci!“ V posteli byla generál. Zmobilizoval jsem všechny síly. Změnili jsme polohu zpátky na misionáře. Lehla si podemě, já se zapřel levou rukou a pravou jsem směřoval naběhlý péro do její tekoucí díry. Pocit lepkavého vlkhého tepla mě opět pohltil. Třikrát jsem přirazil, ale už to byly spíš jen náznaky. Při třetím šťouchu už mi začalo péro cukat a já neměl sílu to oddalovat. „Lásko, tohle už nejde, já už budu“ vypadlo ze mě a Terezčinu kundu zalilo sedm mohutných výstřiků.

Úleva to byla neskutečná, normálně jsem odpadl jako králík. Když jsem se probudil z tranzu, čekal na mě Terezčin vyčítavý pohled. „A já teď mám čekat půl hodiny, jestli se vůbec dočkám repete. Sliby, chyby.“ řekla mi vyčítavě. No, naštěstí nebylo tak zle. Po dvou minutách jsem byl připravenej na druhý kolo, který jsme si užili. Ale myslím, že by se z toho ostatní holky, ženy a dámy měly poučit a nečekat od chlapa s absťákem při prvním kole něco světobornýho.