Úniková hra

Gábina a její tři kamarádi Šimon, Štěpán a Kryštof se rozhodli společně navštívit a užít si novou únikovou hru v centru Hradce Králové. Gábi koupila vstupenky a rezervovala termín na hru s názvem Únik ze zlaté klícky. Příběh byl ten, že se všichni octnout v mučírně šíleného zbohatlíka, který má sadistické sklony a vyžívá se v týrání nevinných vězňů. Úkolem hráčů je využít okamžiku, kdy jsou v domě sami, překonat zamčené dveře i bezpečností systém a dostat se ven z domu dřív, než se majitel vily vrátí a zjistí, že utekli. Hra se odehrávala v obrovské vile plné zajímavých artefaktů, na což se všichni těšili.
V domluvený čas se všichni kamarádi sešli a vyzvedli si instrukce. Byly velice stručné, dostat se ven z domu. Vešli do malé temné místnosti, posadili se na židle a dveře za nimi se zavřely. Hra začíná.
Byl slyšet nějaký hlas. Začali tiše prohledávat místnost. Našli sirky a díky světlu z nich i šroubovák a nějaké další nářadí včetně obrovského kladiva. Byla tam samozřejmě horda dalších věcí, jako skříně s oblečením, nějaké vánoční světelné řetězy, které použili místo sirek a další krabice s věcmi, které ani neprohledali. Bylo slyšet zabouchnutí dveří, nastartování motoru auta a pak ticho. Nejspíše majitel odjel a je nejvyšší čas dostat se z domu.
Kluci rozebrali zámek a kliku, dveře však otevřít nedokázali. Začal být adrenalin, zda se vůbec z kobky dostanou. Gábina a Šimon hledali v neprohledaných krabicích třeba nějaké rezervní klíče, nebylo však moc pravděpodobné, že by na dně některé krabice takové klíčky byly. V jedné z krabic byla jiná zámková vložka i s klíčem. Klíče do stávajícího zámku nepasovaly, Kryštofa ale napadlo, že by se to dalo použít. Pomocí kladiva a šroubováku vyklepli původní vložku ven, do otvoru dali tu s klíčem a odemkli. V zámku z druhé strany byly zasunuté klíče a vložka nebyla přišroubovaná do dveří.
Byli na chodbě, bylo na ní šero. O to více zaujalo červené světýlko, malá kontrolka blikající z rohu chodby. První ji zmerčil Štěpán. Kamarádi vyhodnotili, že jde asi o alarm a tedy nelze jen tak přejít chodbou. Bylo možné vejít jen do jediné místnosti, kam taky šli. Byla to pracovna. Všude mnoho složek s dokumenty, na stole puštěný počítač chráněný heslem. Gábina chtěla heslo do laptopu prolomit, klukům se to ale zdálo zbytečné a otevřeli dveře na balkón. Byli ve třetím patře, myšlenka skoku byla zamítnuta v hlavách všech, nikdo to neřekl nahlas, všechny to však napadlo. Balkónem šlo přejít do dalšího pokoje, jen balkónové dveře druhého pokoje byly zavřené. Okno však bylo otevřené na ventilaci. Ani Gábina s nejtenčí rukou nedokázala dosáhnout na kliku a okno otevřít. Zkoušeli to různými věcmi, co našli. Začali pravítkem, pokračovali nohou ze židle, botou a u počítačové klávesnice skončili. Pochopili, že tudy cesta nevede. Bouřlivě prohledávali šuplíky a složky, dokud nenašli manuál bezpečnostního systému. Kromě lístečku s heslem se v něm dočetli, že vypínání je u vstupních dveří a že systém zachytí jen objekty půl metru nad zemí a pohybující se rychleji než jeden metr za 3 vteřiny. Dále zjistili, že alarm se spustí až po 20 sekundách od takového pohybu. Všichni čekali, Šimon se začal pomalinku plazit. Doplazil se až do přízemí, kde uviděl ovládací skříňku, to už vstal a rychle zadal heslo. Alarm byl vypnutý. Zavolal na ostatní a přišli za ním. Vyhráno ale nebylo. Vchodové dveře byly zamknuté, okna v přízemí nešla otevřít. Vše bylo elektronické. Rozdělili se a prohledávali dům. Našli tři koupelny, mnoho prázdných místností, ložnici, luxusní obývák propojený s kuchyní, bazén se saunou a něco jako síň slávy. Bylo v ní mnoho medailí, diplomů za různé činnosti, jako podnikatel roku, zaměstnavatel roku, vítěz rybářských závodů, diplom za účast v maratonu a další úspěchy. Ve skříních bylo rybářské i lyžařské náčiní. Kryštof prolomil heslo do počítače, nic zajímavé v něm ale nenašel, že by falešná stopa? Štěpán si užíval luxusu a válel se v posteli onoho pracháče, v pohodlnější posteli prý ještě nebyl. Vyzkoušeli ji všichni. Čas letěl a začali zmatkovat. Domem se rozezněl ženský hlas: „Máte jeden nový e-mail.“ Vyšlo to z nějakého chytrého reproduktoru či obdobného zařízení. Přátelé se podívali na počítač. Šlo o zprávu od nějaké Barbory, která odpovídala na starší mail, kde se omlouvala za ten trapas. V odeslané poště objevili včerejší mejlík, ve kterém jí poslal fotku utopených klíčů uprostřed bazénu, které tam měla hodit, když v něm našla cizí holku. Měla je v ruce a chtěla ji trefit. Kamarádi došli k bazénu. Opravdu se zdálo, že uprostřed je nějaký předmět. Byl hluboký. Hledali něco, čím klíče vyloví. Jedinou použitelné se zdála síťka určená pro venkovní bazény na vylovení nečistot, klíče ale podebrat nešly, jen se posouvaly po dně. Šimona už před nějakou chvílí napadl poněkud jednoduchý způsob, jednoduše vejít do bazénu a vylovit to. Gábina se závodně potápí. „A nevylovíš to?“ zeptal se Šimon Gábiny, když už byli bezradní. „Nemám plavky,“ oponovala Gabča. Šimon si o tom myslel své a Štěpán s Kryštofem zkusili najít nějaké plavky. Gábině se nelíbilo, že by na sobě měla nějaké cizí mít. Hoši žádné dámské nenašli. V předsíni bazénu však byly župany a ručníky. Gábina nakonec podlehla tlaku okolí a svlékla se. V županu přišla až k bazénu, tam ho odložila a v rouše Evině se pro klíče ponořila. Kluci se nadšeně koukali. Hodila klíčky k jejich nohám a vylezla. Osušila se, vyfoukala si vlasy a opět se oblékla. Kluci byli nadšení, Gábina byla plnoštíhlá a líbila se jim. Utíkali ke dveřím, ale ve dveřích nebyla na žádné klíče díra. To bylo zvláštní. Kryštof nervózně lomcoval s klikou, vždyť to mělo fungovat.
Virtuální asistentka začala číst přijatou textovou zprávu. Odesílatelkou byla zase Barbora. Rozešla se s ním po SMS zprávě a oznámila mu, že klíč od domu nechala v ložnici a že v bazéně jsou klíče od jejího bytu a prý si je má nechat, se spolubydlící si právě vyměnily zámek. Bylo to zvláštní, nechat si kvůli něčemu takového vyměnit zámek. Všichni čtyři se vydali hledat klíče do ložnice. Na nočních stolcích nebyly, v šuplících také ne, dokonce ani pod postelí. Kryštofa napadlo, že to nebude klasický klíč, když ve dveřích je není kam strčit. O zeď byl opřený zvláštní obraz. Šlo o zarámovaný text: „Jen láska tě dokáže vysvobodit.“ Byla to citace nějakého autora s iniciály S. O. S.. Byla to nějaká šifra, musela být. Pod pojmem láska napadl kluky sex, jak jinak. To nemůže být, byla přesvědčená Gábina, to je blbost. Poselství rozebírali horem i dolem, marně. Zkoušeli vykřikovat, že milují peníze, nic se nedělo. Kryštof trval na tom, že by ten sex měli přeci jen zkusit. „Tan se pomiluj se Štěpánem, uvidíme,“ provokovala ho Gábina. „Tak jsem to nemyslel, tak to určitě myšlené není,“ smál se Kryštof. „Ty máš něco proti homosexuálům?“ znovu si z něj Gábina utahovala. „Ne, to nemám, ale víš jak,“ mrknul Kryštof. „Třeba jsou v té posteli nějaká váhová čidla,“ přišel z prapodivnou teorií Šimon. Kryštof si lehl na postel. Nic se samozřejmě nestalo. Vedle něj si lehl Šimon, aby byli jako dva. Šimon se přesunul na Kryštofa a předstíral styk. Gábina se Šimonem padali smíchy k zemi. „Beztak je tady kamera a čekají na tu pravou lásku,“ flirtoval Kryštof. „Já tě stejně nemiluji,“ řekla Gábina. „To nevadí, já tebe ano, to stačí,“ objasnil Kryštof. Šimon vytáhnul ze šuplíku krabičku kondomů. „To jsem našel při hledání těch klíčů, to nemůže být náhoda,“ řekl a hodil je Gábině. Ta si ji prohlédla a sedla si na postel. „Tak to tedy zkusme,“ zaskočila svými slovy kluky Gábina. „To jako vážně?“ zazářily Krištofovi oči. „Jo, ale ne s tebou, se Štěpánem,“ zaskočila Gábina Kryštofa. „Próóóč?“ nechápal Kryštof. „Proto,“ odsekla Gábina, vstala a objala Štěpána kolem krku. Kryštof žárlil, doufal však, že si z něj jen dělá srandu. Začala se svlékat. To samé dělal i Štěpán. Bez jakékoliv předehry si Gabča lehla na postel. Kryštof si ho vytáhnul a začal honit. Gábina natáhla Štěpánovi na ptáka prezervativ, roztáhla nohy a čekala. Šimon je s boulí v kalhotách pozoroval. Štěpán naskočil a začal Gábinu píchat. Kryštof si aktivně nasadit kondom a honil i nadále. Gábině dlouho výraz nuceného sexu nevydržel. Kluci na ní spolehlivě poznali, že si to užívá. Její sténání se rozléhalo domem, ale klíče nikde. Štěpán si plnil svůj mnohaletý sen. Kryštof si kleknul vedle Gábiny a ta mu ho honila. Šimon váhal nejdéle. Nakonec podlehl i on a využil druhou ruku Gabči. Luxusní postel se otřásala. Na sto procent ji tato čtveřice pokřtila. Kryštof se udělal a bez váhání ho vystřídal nejnadrženější Kryštof. Prcal ji kurážně. Z honění přešla Gábi na kouření Šimona. Musela být šikovná, Šimon stříkal ještě před Kryštofem. Ani po třetím výstřiku se klíče zázračně neobjevily.
Účastníci hry se nestihli ani obléci a byly slyšet nějaké zvuky. Pan majitel byl doma. Bleskově se začali oblékat. Nestíhali, Gábina dala kalhotky a tričko, Kryštof se oblékl celý, Štěpán nestihl jen tričko a Šimon pro jistotu jenom triko. Zbytek oblečení si dotyční vzali do náruče a schovali se za dveře. K jejich štěstí nešel majitel do ložnice a nezmerčil nic neobvyklého, kromě toho, že zapomněl vypnout alarm. Milionář si odskočil. To byla naděje. Po špičkách proběhli domem. Neslyšel je, vchodové dveře byly stále uzamčené. Začali prohledávat tašku, která se objevila na stole. Kryštofovi vrtalo hlavou, že ten panel u dveří na vypnutí alarmuje bude víc než jen ovládání alarmu. Bylo to jako tablet na kompletní ovládání chytrého domu. Dotknul se displeje a zvolil možnost zámky. Chtělo to heslo, objevila se virtuální klávesnice. Zkoušel různé kombinace, všechny špatné. „Jak byl ten text na tom obraze?“ zeptal se kamarádů. Gábina mu ho zopakovala. Začal vyťukávat, ale byl omezen počet znaků. To je hloupost, řekl si. Zkusil vyťukat počáteční písmena textu. A byl tam. Byl v systému a mohl ovládat celý dům. Měl přístup k přístupovým kartám a mohl vzdáleně ovládat některé zámky. Spoluhráči se dooblékali. Kryštof zadal odemknout vše. Zámek u dveří cvaknul, dveře už šly otevřít. A byli na recepci. „Gratuluji, to bylo pět minut po dvanácté,“ smála se recepční.
Hráči seděli na recepci a popíjeli kávu z automatu. Slečna na recepci se pořád usmívala. Kryštofovi to nedalo a dal se s ní do řeči. Ptal se jí, jak jim to šlo. První chodila kolem horké kaše, pak přiznala, že tam chodí různí hráči, ale ještě nikdo do toho bazénu nahý nevlezl a už vůbec se tam nikdy nikdo nemiloval. Oponovali jasně navádějícími indiciemi. Ukázalo se, že hru pochopili trošku jinak. Klíče z bazénu byly na houby, nicméně šly vylovit rybářským náčiním. Text na obraze byla skutečně šifra, ale odkazovala na vzkaz Barči, kterou šikanoval manžel a ten zbohatlík jí tak dával najevo, že jeho láska ji vysvobodí, což jsme se mohli dočíst v elektronické poště v počítači. Správně jsme měli dům opustit ještě před příchodem majitele, nicméně nesměl nás načapat, což nám vyšlo.
Nu co, příště budou chytřejší. Jen z jedné věci mají přátelé obavy. Každý účastník souhlasí, že záběry z kamer během hry mohou být zveřejněny, tak aby se neobjevili na nějakých nemravných stránkách.