V moci nadrženosti (soutěžní)

Pokračování povídky: Tajemné horské šustění.

Jenom se dveře pokoje zaklaply, přiskočil jsem k nim a otočil klíčkem doprava. Byl jsem zcela pohlcen myšlenkami, toho čeho jsem byl svědkem. Mé tělo bylo plné adrenalinu a vzrušení. V okamžiku kdy jsem lezl, zpět do postele se mě zmocnil skvělý nápad. Ano využiji této příležitosti naplno.

Seskočil jsem dolů a skočil do spodní postele, kde se to celé odehrálo. Zahodil jsem oblečení a vlezl pod jejich deku. Deka ještě byla vlažná a stále z ní byl cítit odér Honzova spermatu. Mé péro bylo v pozoru, jako voják při nástupu. Začal jsem ho mrskat a tahat. Bylo mi jasné, že bojuju i s časem. Taková snídaně je na horském kurzu záležitost maximálně na 15 minut.

Mozek mi, ale nabídl další zajímavou myšlenku. Věděl jsem, že je to už přes čáru, ale chuť a síla nadrženosti mě porazila. Prohrábl jsem Míšinu a Honzovu tašku. Přece jen už jsme zde nějaký den, takže najít použité spodní prádlo nebyl problém.

Ležel jsem v jejich posteli, po péru mi střídavě klouzaly její modré kalhotky a jeho boxerky. Chvíli jsem honil boxerkami a ke kalhotkám čichal a pak zas opačně. Bylo to skvělé, nedávno to měli na svých chloubách a teď to mám já na své.

Byl jsem v takové náladě, že jsem na chvíli zapomněl, že nejsem doma, ale na horách a vypustil několik skřeků. Ale čas byl proti mně a rychle plynul. Takže aby to splnilo účel musel jsem zrychlit.

Z domu jsem, zvyklí honit a stříkat ve stoje. Tak jsem se postavil. Jedna ruka za pomoci jejich kalhotek tvrdě a rychle honila a druhá s jeho boxerkami zamířila mezi půlky.

Ano, Ano, Ano, dostavil se výkonný orgasmus s proudem mrdky stříkající z mého péra. Bylo to jedeno z nejsilnějších uvolnění, že jsem nebyl schopný ovlivnit směr výstřiku. Mrdka skončila na prostěradle jejich postele a něco taky na jejich kalhotkách. Uff musel jsem si vydechnout. Ve vzduchu se vznášel silný odér spermatu a na jejich prostěradle se rýsovala obří skvrna.

To už, ale za kliku chytla Míša. „Proč je zamknuté, si tam?“ Rychle jsem na sebe hodil spodky, jejich sem hodil do tašek. Na skvrnu na prostěradle už, nezbyl čas, ale přece to stříkal Honza ne já. :D

Takže to byl skvělý lyžák, ze super chvilkami. Vždycky když nato myslím tak mi houpne.