Dlouhý příběh (část 1. + intermezzo)

...provokovali jsme se celý den, vlastně už několik dní v kuse, jako bychom se ani nebavili o ničem jiném než o tom, co se mnou bude provádět, až budeme spolu. A já mu navíc musela slíbit, že si počkám. Že si od svého vzrušení neulevím. Žádným způsobem. Kolikrát jsem se za ten slib proklínala.
Měli jsme se sejít večer, a já, jako bych neměla dost, napsala jsem mu svou fantazii, tak, jak jsem si ji v tu chvíli představila. O tom, jak bych chtěla, aby mě nechal trápit se vzrušením i v jeho přítomnosti, nenechal mě se uspokojit ani před jeho očima, aby mě trápil svými slovy a letmými doteky, které nemají slastného konce.
Zeptal se mě, jestli si uvědomuju, co mu píšu, a že by se mi to opravdu mohlo vyplnit. A já, bez rozmyslu, odpověděla, že moc dobře vím, a ať to klidně udělá. Šílela jsem vzrušením a přitom jsem se musela stále ovládat. Ještě pět hodin v práci, než ho konečně uvidím. Pět hodin plných utrpení a myšlenek na to, co všechno se mnou bude dělat. Nebo co by mohl.

I on strávil ty hodiny usilovným přemýšlením. A hlavně vymýšlením, jak mou fantazii zrealizovat, abychom si ji oba patřičně užili. A aby byla ještě zajímavější.

Když jsem konečně zazvonila u jeho dveří, měl připravený dokonalý plán. Přivítal mě vroucím polibkem, který ještě umocnil mou touhu po něm, a zavedl mě do ložnice. Tam naproti posteli stála připravená židle. Zatímco jsem plnila jeho příkaz, abych se svlékla, sáhnul po několika provazech. Nejprve mi přivázal ruce k příčce opěradla, poté nohy k nohám židle. Tak, abych měla zadeček vystrčený ven, a on si mě mohl prohlédnout v celé kráse. Seděla jsem tak zády k posteli, ale v zrcadle jsem ho mohla pozorovat, jak si pohodlně sednul a kochá se… nejdřív se jenom díval a užíval si ty nekonečné minuty, kdy jsem čekala, co se bude dít dál. Užíval si, jak se lehce svíjím vzrušením, které zdánlivě nic nezpůsobovalo, ale oba jsme věděli, že všechny ty dny a představy dělají své.
Nechtěl mi nic dát jen tak. Místo aby vstal a přesvědčil se, jak moc jsem vzrušená jen z toho, že před ním sedím, začal mi vyprávět, co by se mnou mohl dělat… kdyby jen chtěl… nedalo se to vydržet, musela jsem… začala jsem ho prosit, aby přestal mluvit, aby ta slova proměnil v činy. A on vstal, aby mi dal naději. Přišel a něžně mě pohladil po krku, lehce políbil… a to bylo vše.
Tedy, nebylo to vše. Na oči mi nasadil škrabošku, abych se nemohla dívat, co bude dál. Pohladil mě po zadečku a zajel rukou mezi nohy, jen na kratičký okamžik. Spokojeně se nahlas pousmál. Potěšilo ho, jak vlhká jsem, a to přitom ještě nezačal.
Nechal mě čekat. Procházel se po místnosti, jako by teprve hledal vše, co bude potřebovat, ale ve skutečnosti jen proto, aby prodloužil mé utrpení až na mez únosnosti. A pak… ostré šlehnutí po zádech. A další, a další přes zadek. Jedno za druhým, s pravidelnými a promyšleně dlouhými odstupy, abych si mohla každou ránu patřičně vychutnat, užít, prožít. Skoro jsem nevnímala jeho otázku, jestli jsem si to přesně takhle představovala, musel ji zopakovat. Dvakrát? Třikrát? Pokaždé s ještě silnější ranou přes zadek, sotva se dala vydržet. Zasténala jsem tiché ano, ale přikázal mi, ať to zopakuju pořádně nahlas. Svůj příkaz podkreslil další přesně mířenou ranou, a já své ano vykřikla, jako by ho měl slyšet celý svět.
V tu chvíli přestal. Odložil bičík a opět na nekonečnou chvíli odešel.

Rozhodl se, že bude hrát jednu ze svých her. Sklonil se ke mně a mezi nohama mi přejel nějakým předmětem. Dotkl se jen lehce, sotva jsem mohla něco poznat. Šlo mu jen o to, aby jej dostatečně navlhčil a mohl mi ho pomalu, postupně vsunout do zadečku. Myslela jsem, že zešílím. Nebyla jsem schopná vnímat, co by to mohlo být. Tak moc jsem chtěla, aby skončil to trápení, aby mě uspokojil, a on místo toho dokázal mé vzrušení vyhnat do ještě větších výšek.

Když jsem se chvíli soustředila, ucítila jsem, jak do mě proniká jeden záhyb za druhým, tvar kuliček se nedal zaměnit, když je postupně vsouval a zase vysouval po jedné tam a zpátky a zase dovnitř, až k poslední. Hned nato mě plácnul dlaní přes zadek. Nevím, jestli to bylo tak silně, nebo jsem jen po tolika ranách cítila jakýkoliv dotek intenzivněji, ale vykřikla jsem bolestí. Asi ho to popudilo, neboť mi vzápětí vstrčil do úst roubík, aby mě umlčel.

Zato mi ale konečně rozvázal nohy a ruce. Ačkoliv ty druhé jen proto, aby mi je jen co mě zvedl a postrčil kousek vedle přivázal znovu, k pelesti postele, tentokrát každou zvlášť.

Chytil mě pod krkem, pevně stiskl, a zašeptal mi do ucha: “Jak moc bys chtěla teď, abych tě ošukal, ty malá děvko, co?” Byla to jen řečnická otázka, vždyť odpovědět jsem mu nemohla, ale z jeho hlasu bylo cítit, jak moc je vzrušený i on, a že už to déle nevydrží. Zatímco mě jednou rukou stále lehce škrtil, druhou si mě za bok přitáhl k sobě, abych se prohnula a nastavila mu nejen zadeček, ve kterém jsem stále ještě měla zasunuté kuličky. Pronikl do mě a tvrdě přirážel v pomalu se stupňujícím tempu. Držel mě, abych nemohla ucuknout. Jako kdybych snad chtěla. Byla jsem si jistá, že tohle bude konec mého nekonečně dlouhého utrpení, svíjela jsem se rozkoší blížícího se orgasmu. Stačilo pár vteřin…

A vtom přestal a odtáhl se ode mě. Stejně jako já před uspokojením, ale užívající si, jak se svíjím v křeči nenaplněné touhy.

To měl být teprve začátek.

Nemohla jsem popadnout dech, skoro jako kdybych se udělala, jen ten svíravý pocit v klíně mi jasně připomněl, jak moc chci, jak moc potřebuju, aby pokračoval… ale takovou radost mi neudělá, aby splnil celou mou představu, kterou jsem mu popsala, a která končila právě tímhle okamžikem, závěrečným vyvrcholením.

Ještě chvilku se bavil pohledem na mě. Nebo snad taky rozdýchával své vzrušení, aby dokázal navázat na svůj plán, blesklo mi hlavou, ale přesvědčit jsem se o tom nemohla. Odvázal mi ruce, až teď jsem si uvědomila, jak mě bolely z křečovitého svírání dřevěných příček. Odvedl mě k hraně postele a přikázal, ať si lehnu. Neměla jsem nejmenší vůli neposlechnout.

A vtom to přišlo. Musel stisknout nějaký dálkový ovladač, a ta prokletá věc ve mně začala vibrovat. Skrčila jsem se leknutím, i jak mnou projela další vlna vzrušení. On mě ale hbitě chytil za stehna a roztáhl mi nohy tak, aby měl výhled na můj mokrý klín. Avšak místo aby do něj vstoupil, lehce jej olízl špičkou jazyka, a přisál rty na poštěváček. To, co dělal svými ústy ani nedokážu popsat, a nevím, jestli to byly hodiny, minuty či vteřiny, než všechno to vzrušení, které se ve mně nahromadilo, konečně vykrystalizovalo do jednoho dlouhého a nepopsatelně intenzivního orgasmu.

Když se můj dech začal trochu zklidňovat, vzhlédl ke mně, sundal mi z očí škrabošku a vytáhl z úst roubík, a po mém prosebném pohledu dolů i svou novou, právě vyzkoušenou hračku.

Moc času na odpočinek mi ale nedal. Znovu se chopil provazů a přivázal mi zápěstí k úchytům za mojí hlavou. Ke stejnému místu mi přitáhl také kolena a pevně je přivázal tak, že jsem mu nedobrovolně nabízela vše, co by si jen mohl chtít vzít. A já teď mohla i vidět, jak moc by chtěl. A přesto se dokázal tvářit, jako by nic. Místo toho do mě zajel prsty a znovu mě začal lízat. To už jsem nedokázala dlouho snést… Ani nevím, kolikrát jsem se udělala, všechno mi to splynulo do sebe.

Probralo mě až šlehnutí po stehně. Rána rákoskou byla jako bodnutí včely, celého roje včel, protože nezůstalo jen u jedné. Při každém dalším napřáhnutí procedil mezi zuby: “Tak… takhle… jsi… to… chtěla? ...doufám… že… jsi… konečně… spokojená.” Byla bych, kdyby ve mně jeho vzrušení nevyvolávalo takovou chuť mu to oplatit, po svém. Věděl to. Viděl můj pohled do jeho rozkroku.

Usoudil, že bití už bylo dost, pro tuhle chvíli. A že si taky on zaslouží, abych se o něj postarala. Odvázat mě byla otázka okamžiku. Chytil mě za vlasy a stáhl z postele, abych si před něj mohla kleknout. Teď přišla chvíle pro můj mrštný jazyk i ruce, kterým nechal prostor, protože mu bylo jasné, že takhle v něm dokážu vyvolat tolik rozkoše, kolik si jen za svou péči o mě zaslouží.

Chtěla jsem, aby i on “trpěl” dlouho, a tak jsem ho dráždila zpočátku jen lehce, potom silněji. Jak mě to samotnou vzrušovalo, nedokázala jsem se ale udržet. I on si přeci zaslouží uspokojit… omotal si můj cop kolem ruky, aby mohl silně přirazit, hluboko do mého krku, až mi vyhrkly slzy. Párkrát to zopakoval, a pak mi odtáhl hlavu a plivl do obličeje. Prý jestli jsem děvka, co ho chce za každou cenu udělat hned. Zamrazilo ve mně. Já jen chtěla… myslela jsem, že to takhle chce. Prosila jsem o odpuštění. To se mu líbilo. Líbilo se mu, co všechno bych chtěla udělat, abych to odčinila. Díval se mi do očí, zatímco dokončil to, co nedovolil dokončit mně. Jeho sperma se smísilo se slinami i slzami stékajícími mi po obličeji na prsa.

Znovu jsem byla neuvěřitelně vzrušená…

---

Využila jsem toho okamžiku, kdy na moment ztratil pozornost v slastné křeči. Strhla jsem ho na postel a použila provazy, které tak neprozřetelně nestihl uklidit. Ani neměl čas se vzpamatovat, a už byl celý jen můj… ležící na zádech, a přivázaný tak, aby nemohl převzít kontrolu.

Chtěla jsem, aby se díval. A aby cítil moje vzrušení. Klekla jsem si obkročmo nad něj a prsty jsem si projížděla nejdřív jen lehce po poštěváčku, občas jimi zajela dovnitř… jen abych ještě víc vzrušila sebe. A vlastně i jeho. Netrvalo dlouho než jsem ucítila, jak se mu znovu postavil. V tu chvíli jsem na něj dosedla. Ne tak, abych si ho zasunula do sebe, ale tak, abych po něm mohla přejíždět tam a zpátky svým roztouženým klínem, aby si užíval mou vlhkost a blízkost.
Mé pohyby pánví ho dováděly k ještě většímu vzrušení. A nejen jeho. I já musela sebrat poslední zbytky sebeovládání, abych v tom vydržela pokračovat. Pozorovala jsem, jak prožívá každý můj pohyb, jak se snaží pánví přirazit tak, aby se dostal dovnitř. A přesně toho jsem chtěla dosáhnout. Toho okamžiku, kdy se přestane ovládat.

Zvedla jsem se. Výraz jeho tváře mi přinesl kousek zadostiučinění. Tohle nečekal. A nečekal ani to, že mu zavážu oči, aby teď on nevěděl, co ho čeká. Ne, nechtěla jsem ho trápit bolestí, naopak. Potěšit ho až na kraj únosnosti. Dlouze jsem ho políbila na rty. Zkusil mě kousnout v marné snaze mi naznačit, že to on by měl být pánem situace. Ale tohle si on, bezmocně přivázaný k posteli, nebude dovolovat. Chytila jsem ho pod krkem a stiskla, aby mu do hlavy proudilo míň krve. Takhle se mu bude hůř přemýšlet. Sama jsem moc dobře znala ten pocit, kdy člověk ztrácí vůli a jeho myšlenky se ztrácí až k zapomnění. Nechtěla jsem, aby ztratil vědomí, proto jsem ho držela jen lehce, a znovu ho políbila. Teď už se nebránil, ale dal do toho polibku všechnu svou dosud nepoznanou touhu.
Přesto jsem neměla v úmyslu mu jen tak dopřát její vyvrcholení. Povolila jsem sevření a začala ho líbat na krku. Nemohla jsem si odpustit malé kousnutí, na které reagoval se směsí nevole i vzrušení. To vlastně nebylo špatné. Jazykem jsem pokračovala dál přes jeho hrudník až k podbřišku, a zase zpátky. S každým nekonečně dlouhým pohybem jsem se přesouvala níž a níž, ale jeho vztyčenou chloubu jsem stále nechávala nepovšimnutou.
A to i tehdy, když jsem mu jazykem přejela po slabinách. I tehdy, když jsem mu líbala a jazykem masírovala semenem nateklá varlata. Užívala jsem si každou minutu jeho k nesnesení se stupňujícího vzrušení. Teprve v tu chvíli jsem přejela jazykem výš. Jemně, sotva znatelně, ale pro něj to muselo být neskutečně intenzivní, když se mu skrze rty prodralo úlevné zasténání. Doufal, že teď už se dočká.
Ale já si chtěla jeho bezmoc užívat tak dlouho, jak jen to šlo. Dráždila jsem ho jazykem s lehkostí a pokaždé, když jsem cítila, jak se vzpíná v blížícím se orgasmu, přestala jsem a přesunula pozornost svých rtů jinam. Neprotestoval. Přece by on neprosil, abych s tím přestala. Cožpak by se on ponížil k tomu, aby o cokoliv prosil?

Nechala jsem ho chvilku odpočinout od mých polibků a naklonila se k němu. Pohladila ho po vlasech a zašeptala do ucha: “Už víš, jaké to je? Chtěl bys, abych to dokončila?” Prosit ne, ale nenápadnému pokývání hlavy se neubránil. A já si ho moc dobře všimla.

Znovu stisknutí pod krkem a můj klín těsně u jeho. Nejraději bych na nic nečekala, sama jsem měla chuť vrazit ho do sebe a divoce přirážet. Ale to jsem mu dopřát nechtěla. Ještě o kousek prodloužit jeho trápení… dosedla jsem jen na špičku, a svaly sevřela tak, aby měl pocit, že dovnitř nemůže proniknout. Zkusil přirazit... a přesvědčil se o tom. Musel si počkat, až povolím sevření a pustím ho do sebe. Pomalu jsem dosedávala a zase se zvedala, a každým dalším přírazem ho dostávala o milimetry hlouběji a hlouběji, až byl ve mně na doraz. Na to jsme oba čekali. Ale ne. Znovu jsem se zvedla tak, aby skoro celý vyklouzl ven a zopakovala to co před chvílí. Jen s trochu větší intenzitou, s trochu kratšími intervaly. Až jsem ho celého sevřela v sobě a svaly uvnitř tiskla a povolovala, až jsem znovu začala přirážet, hluboko, silně, a čím dál rychleji. Už nebylo na co čekat, ani jeden jsme to už déle nedokázali vydržet...