Niky na hasičské stanici. (soutěžní)

Je to už pár let, kdy jsme spolu s Niky teprve začínali chodit. Sloužil sem v té době jako hasič na jedné profesionální stanici. Velký barák, v přízemí garáže s výjezdovou technikou, dílna, technické zázemí a šatna na převlékání do výjezdového. V patře pak zázemí pro mužstvo. Kanceláře, denní místnost, kuchyně, sociálky a ložnice. V tomhle prostředí jsem měl každý třetí den 24 hodinovou službu. Soboty, neděle, svátky nevyjímaje.
Bylo léto, chodili jsme spolu s Niky teprve chvíli, ale už tehdy jsem věděl, že je úžasná. Ten třetí den a noc, které jsem pokaždé musel trávit v práci a které nás vždycky na 24 hodin rozdělili, jsme těžce nesli. Vždycky jsme si dlouho do noci textovali zprávy co kdo z nás dělá a jak se nám jednomu po druhém stýská. Při tom večerním posílání zpráv došlo samozřejmě na nápad, že Niky přijede z mnou, když já z práce nemůžu. Bylo pozdě večer, spíš noc, když dorazila na stanici. Nechala auto na parkovišti a v letních šatičkách jako vílu sem jí vítal ve dveřích garáže. Mohutná hasičská nákladní auta stála strnule v přítmí a jen světélka kontrolek konzervátorů baterií rušila tmu. Sotva se zavřela vrata, líbačka a mazlení nebralo konce.
Nádherně voněla a krásné tmavé vlasy se jí vlnily po zádech a ramenou. Měkké vlhké rty lákaly k polibkům, které jako by neměly přestat a krásné žádoucí tělo se tisklo na mé. Když jsme se alespoň trošku nabažili jeden druhého, procházeli jsme přízemí spící hasičské stanice a já jí potichu říkal, k čemu která technika slouží a kde jsme s ní naposled zasahovali u případů o kterých věděla. Na postýlku, nebo gauč někde v soukromí jsem mohl klidně zapomenout. Podobné vybavení bylo jen v patře a tam v ložnicích a v křeslech u televize spalo v režimu pohotovosti 8 mých kolegů. Procházeli jsme se tak bezcílně přízemím, osvětleným jen sporadicky, sem tam tlumeným nočním osvětlením a chuť jednoho na druhého narůstala.
Niky provokovala, pár kroků ode mne vyhrnovala šatičky a ukazovala krásné krajkové kalhotky, rozepínala knoflíčky v dekoltu a ukazovala pevná dmoucí se prsa v krajkové podprsence. Samozřejmě, že jsem nezůstával bez odezvy a můj nástroj v kalhotách se hlásil o slovo. Jen pořád jsme nenacházeli to správné místo. Až nás naše kroky zavedli do spoře osvětlené hasičské šatny. Místnost s lavicemi, železnými háky na zdech plné výjezdových kabátů a kalhot, těžké hasičské boty a na policích přilby. Všudypřítomný lehký zápach krému na boty, kouře, a chlapského potu dokresloval hlavní účel místnosti. Do šatny vedly jen dveře do garáže, kterými jsme přišli a dírou ze stropu na opačné straně sem vedla z patra lesklá kovová tyč, zvaná skluz, po které jsme sjížděli při vyhlášení poplachu do garáží. Dolů se po ní jezdí dobře, ale nahoru se po ní vylézt nedá. Na to má moc velký průměr. Niky byla v pasti. S rozepnutými šaty a provokujícím úsměvem už neměla kam přede mnou ustoupit. Vědoma si svého postavení se rozhodla vydat se mi na milost a opřela se zády do kabátů na zdi a rukama se chytila za háky nad hlavou. „Vzdávám se můj pane“ šeptala tiše a nechala mým rukám všanc to krásné pevně a voňavé tělo, které se nastavovalo dotykům. Vyhrnul sem jí šaty a stáhnul jí kalhotky. Rozevřel její stehna a ochutnal tu její citlivou štěrbinku, která už byla úplně mokrá. Jazykem sem slízával její šťávu a Niky sténala vzrušením. Po dlouhá vášnivé lízačce sem jí sundal šaty, rozepnul podprsenku a pořádně probral ta nádherná kůzlata a bradavky hrotící se v přítmí šatny. Niky už nutně potřebovala šukat. Rozepnul sem kalhoty a trčícím pérem sem jí načnul. Prohnula se, držela se rukama za háky na zdi. Chytil sem jí pod zadkem za stehna vzal do náruče a napichoval sem jí a tvrdě šukal ve stoje. Ona se mi s rukama na hácích na kabáty nad hlavou prohýbala v náručí, nádherně přirážela a vzlykala vzrušením. Jen sem se modlil, aby její sténání nevzbudilo nikoho z kolegů v patře. Naštěstí všichni tvrdě spali a nám se podařilo tu soulož dokončit k oboustranné spokojenosti.
Niky se utírala nahá mezi kabáty vlhkým kapesníčkem z kabelky a já si zapínal kalhoty, když se stalo to, co se stát muselo. Ozvala se znělka poplachu. Všude se rozsvítila světla a nad hlavami se spustil rachot, bouchání dveří a dupot. Jen sem stihl na Niky hodit kabát kolegy, který tu směnu nesloužil, aby nestála nahá uprostřed bandy hasičů převlékajících se k zásahu. Sám sem se bleskem začal převlékat taky. Reakce kolegů na holku v šatně jen ve výjezdovém kabátě byly pobavené, ale na vysvětlování nebyl čas. Stejně rychle jako se objevili jsme všichni z té šatny i zmizeli a Niky ještě dlouho hledala své spodní prádlo. Marně. Krajkovou podprsenku mi předával velitel v autě po cestě k zásahu. Přichytila se mu na suchý zip kapsy kabátu. Kalhotky byly ještě dvě směny záhadou, až je našel kolega zašlapané v botě. Neměl sem odvahu je Niky vrátit. Raději sem jí koupil celou sadu nových. :-)