První setkání - podle skutečné události

Sedíme u stolu v kavárně s manželem a netrpělivě čekáme na Janu. Je to neuvěřitelné, ale po dlouhé době na erotickém chatu se nám povedlo se seznámit a možná dospět k reálné schůzce. Stále tomu nemůžeme uvěřit, protože dotyčná psala sms, že za pět minut dorazí. Zatím jsme měli jen zbytečné cesty do kaváren a restaurací, kde jsme čekali a nikdo nedorazil. Trochu ten samý průběh očekáváme i dnes, zvláště, když Jana údajně bydlí skoro sto kilometrů od místa setkání.
Nevěříme svým očím, když se otevřou dveře a v nich ona. Hází letmý pohled po kavárně a ten se zastaví u nás. Zamává a jde k nám. Sedá si a okamžitě se rozproudí konverzace, která navazuje na povídání na chatu. Pomalu opadají zábrany a otázky i odpovědi jsou stále odvážnější. Je to stejné jako když jsme seděli za počítačem, máme podobné názory a zjevně jsme si sympatičtí. Čas letí a Jana říká, že bude muset jít, protože jí za hodinu jede vlak. Škoda, hezky jsme si povídali a já bych ji chtěla. Manžel taky, ale chceme aby to bylo hlavně žena s ženou. Nabízíme se, že ji odvezeme na nádraží. Nadšeně kývá a říká: ,, Budeme mít trochu více času." Platíme a já si jdu ještě odskočit. Vycházím z kabinky a u umyvadla Jana. Usměju se na ní a než stačím cokoliv říci jen pokývne hlavou a udělá půl kroku ke mně. Nevím jak a proč, udělám stejný krok k ní a najednou se líbáme. Je to zvláštní pocit. Nikdy jsem se vášnivě nelíbala s ženou a neskutečně mně to vzrušuje. Jazykem si zlehka přejíždíme po rtech a vnikáme si vzájemně do úst. Cítím jak vlhnu a vnímám jak se Jana prohýbá tiskne ke mně. Odtrhneme se od sebe a zklamaně jdeme. Bohužel, vlak nečeká.
Cesta na nádraží je překvapivě krátká a nám zbývá ještě čtyřicet minut. Zajedeme na parkoviště vedle nádraží a povídáme si. Najednou manžel pokušitel říká: ,, Nesedneme si všichni dozadu? Nebudeme se muset otáčet." Přijde nám to jako dobrý nápad a už se mačkáme na zadní sedačce. Jsem blízko vedle Jany a ani nevím, která z nás udělala nějaký náznak a už se líbáme. Jazyky se vzájemně ochutnáváme a lehce si rukou přejíždíme po prsou. Tiskneme se k sobě a obě potichu vzdycháme. Je mi jasné, že víc nebude, ani nemůže být. Za chvíli jí jede vlak a stejně v autě je málo místa. Najednou cítím, že manžel, který nás do teď jen pozoroval, mě i Janu začíná hladit po zádech. Podívám se na něj a v tu chvíli si uvědomím, že jsme v autě, za bílého dne, okolo chodí lidé a koukají na dvě líbající se ženy. Ta myšlenka mě vzrušila ještě víc než jsem byla. Najednou si uvědomuji, že je něco jinak. Cítím její jazyk v puse a zároveň cítím jak mi manžel rozepíná rifle. ,,Ne, ne." Bráním se, ale v hloubi duše po tom toužím. Najednou cítím, jak k manželově ruce se přidává i ruka Jany. Pořád se bráním, ale už vím, že není v mých silách se ubránit, protože se ubránit nechci. Kalhoty jsou rozepnuté a já cítím, jak mě Jana hladí přes promočené kalhotky. Její ruka mě přivádí k šílenství a já se jí nastavuji jak to nejvíc jde. Sakra, ty kalhoty překáží. Najednou kalhoty sjíždí o kousek níže a já cítím jak manželova ruka navádí ruku Jany pod kalhotky. To už nemám žádné zábrany a vzdychám tak, že to musí být slyšet až na nádraží. Jany prsty mi jezdí po poštěváčku a já se utápím v jejích polibcích. Jsem tak vzrušená...
Najednou cítím Petrovu ruku jak mi hladí zadeček. Lehounce mi ho mačká a pomalounku se blíží k anální dírce. Jsem všude tak mokrá, že nevím jestli je to úmysl nebo jsem si jeho prst tam strčila sama. Slastí se tisknu k Janě a najednou si uvědomím kontakt našich prsou. Jsou to vše drobné krůčky, které stupňují moje vzrušení. Peťa se vedle mě pohne a jeho ruka se odtáhne, škoda, říkám si. Ale odtáhl se, jen aby mi mohl zezadu sáhnou na kundičku. Cítím jak se Petrova ruka proplétá s rukou Jany. Najednou mi zajel palcem do kundičky a Jana pohnula rukou do jiného úhlu. No to je boží. Křičím nahlas a jsem neskutečně blízko orgasmu. Křičím a občas slova dávají i smysl:,, Ty mě uděláš! Ne ty mě uděláš. Oba mě děláte, oba mě uděláte." Najednou zažívám skoro odtělesnění, zdá se mi, že se vidím z výšky: Líbám se s ženou, prsa na prsa, její ruku v mých kalhotkách. Zezadu muž, jednou rukou ke mně tiskne Janu a druhou má také v mých kalhotkách. Na riflích má bouli jak mu stojí. Ten odtělesněný pohled nebo ta představa mě postrčila k neskutečnému orgasmu. ,,Pane bože, nepřestávejte, ještě, ještě prosím." Křičím a zalykám se slastí. Trvá to neskutečně dlouho a já jim bez vlády padám do náručí. Každý mi objímá z jedné strany a já se chvěji. Každých deset vteřin mnou projede třas a já si začínám uvědomovat svět okolo sebe. Včetně totálně mokrých kalhotek i riflí. Jsem tak krásně unavená, že nemám sílu na nic. Petr se na mě usměje a říká: ,, Zdá se, že jsme to stihli, vlak jede za deset minut."
Nemám sílu na nic, ani si nezapínám kalhoty, jen líbám Janu a slibuji: Promiň, promiň, příště se tě budu věnovat. Usměje se na mně: ,, Já vím, to už si to užijeme všichni." Ještě jeden polibek a běží. Já sedím vzadu, nemám sílu si jít sednou dopředu. V polosedě a i v polospánku sleduji jak se za oknem míhají domy a jak se zeleň stromů slévá do zelené čáry....