Prý lupič?

S bývalou přítelkyní jsme se rozešli už před několika lety. Odstěhoval jsem se z jejího bytu a odevzdal jí klíče. Tehdy jsem však zapomněl na můj tajný klíč pro případ, že bych ty klasické někde zapomněl nebo ztratil. Rezervní klíč byl uložený v batohu, se kterým jsem chodil do práce. Samozřejmě samotný klíč nezabere mnoho místa a tak se na roky schoval až na dno té nejmenší kapsy. Až do doby kdy jsem otevřený batoh hodil do kouta místnosti, přepadl přes okraj gauče a zapadl mezi něj a zeď. Hloupá gravitace! Naklonil jsem se pro batoh, když najednou něco spadlo na zem. Byl to právě ten klíč.
Nějaký čas trvalo, než jsem si uvědomil od čeho je a ani tak jsem si nebyl příliš jistý. Pak mi bylo blbé ho mít doma a vyhodit jsem ho nechtěl. Rozhodl jsem se, že se za bývalou přítelkyní stavím a vrátím jí i tento. Jenže pokud ten klíč není, co myslím, že je, budu za hlupáka. Nezbývalo, než to nejprve nějak tajně zkusit.
Bývalka by v tuto dobu měla být v práci. Chci ten klíč jen potichu vložit do zámku a trochu pootočit. Nechci odemykat ani nic jiného, jen to zkusit a zase odejít. Klíč jí přinesu, až bude doma. Odemkl jsem vchod od bytovky, vylezl několik pater schodů, s nervózním dechem jsem pomalu zasouval klíč do zámku. Zapadl, přesně! Je to on!

Když najednou se dveře otevřely. Zůstal jsem stát a zíral jak vyoraná myš.
„Co tu chcete!“ vyštěkla na mě žena s dlouhými blond vlasy. Na krátký okamžik jsem myslel, že je to bývalka, ale postavu měla trochu silnější, né však tlustou. Její hlas zněl jako líbezná hudba, tedy pokud bych v ten okamžik byl schopný odmyslet si ten neuvěřitelně pobouřený tón.
„Já… já…“ nevěděl jsme co říct.
„Zloděj, že?!“ Už v ruce držela telefon a prstem se blížila k tlačítku volat 158.
„Ne, já… Vysvětlím to.“
„No to byste měl!“ křičela na celou bytovku.
„Já… před lety jsem tady bydlel s přítelkyní, tady mám i klíč, našel jsem ho zapadlý doma a chtěl ho vrátit, jenže jsem nevěděl, zda je to on, tak jsem to chtěl nejprve zkusit. Nejsem žádný zloděj ani násilník.“
„Co znamená před lety?“ zeptala se.
„Už dva roky tu nebydlím.“
„Jak vypadala Vaše přítelkyně?“
„Blond slečna mého věku“ (řekl jsem i jméno)
Až nyní mi byla schopna uvěřit alespoň část mého příběhu.
„Ta už tady skoro rok nebydlí. Pojďte dál.“ Pozvala mě mnohem příjemnějším tónem hlasu. Nabídla kávu.
„Je to tu pořád stejné.“ Konstatoval jsem s spustil několik historek o tom, jak jsme tehdy byt rekonstruovali. Povídali jsme si skoro hodinu a dopili už druhé kafe. Za ten čas jsem měl mnoho možností si ženu prohlédnout. Jmenovala se Jana, 53 let, žena krev a mléko, asi čtyřky prsa a velká zadek. Dlouhé blond vlasy, modré oči, široký úsměv. Oblečena byla do domáckých šatů, skoro jakoby si je šila sama.
„Dneska spát asi nebudu“ řekl jsem, když u linky nalévala třetí hrnek kafe. Znovu jsem si prohlížel její tělo zezadu. Moc se mi líbila a velice vzrušovala. Jenže co by asi dělala se sotva 30let starým klukem ještě mladšího vzhledu. Snažil jsem se odehnat takové myšlenky a změnil si sám pro sebe téma.
„I ten gauč je pořád stejný.“ Zasmál jsem se a hlavou mi prolétlo několik vzpomínek na to dovádění na něm. No to jsem si pomohl.
„Měl by být, nic jsme tu neměnila, i ložnice je stejná.“
„Opravdu?“

„No ano, pojďte se podívat.“ Udělala dva rychlé kroky a už stála u dveří do místnosti, kde jsem před dvěmi lety šukal bývalku. Bylo to tak, vše bylo téměř stejné, tedy kromě velkého zrcadla místo televize proti posteli a kromě několika vibrátorů položených na nočním stolku.
Jana si jich všimla asi ve stejný okamžik jako já. „Ježiš!“ přiskočila k nim a schovávala je pod polštář. „Moc se omlouvám.“
„Jeden nebo dva nestačí?“ zasmál jsem se.
„To víte, když jednomu dojdou baterky, mám tu dalšího. Ale na chlapa to nemá.“
„Většina žen tvrdí opak, ne?“ zasmál jsem se.
„No… Dole možná, ale mám ráda, když se mě muž dotýká. Třeba tady, tady, nebo tady, tady.“
Ukazovala krk, rameno, bok, bříško a zajímavě se culila. „Nebo tady.“ Vyhrnula spodek šatů a položila ukazováček na jen kousek odhalený zadeček.
„A kde ještě?“ zeptal jsem se a popošel blíže k ní.
„Kde tě ještě napadá?“ zeptala se stále otočena zadečkem ke mně.
„Tady?“ položil jsem jí ruku na záda a přejel na pas a druhou polovinu prdelky.
„Hmm.“
Druhou rukou jsem ji objal a pohladil její prsa.“Tady?“ zašeptal jsem do ucha a letmo ho políbil. Trochu si povzdechla. „Kde ještě?“ ptala se teď už velmi toužebně.
Z dotyků jsem byl neuvěřitelně vzrušený. Stejné místo, stejná postel, vše stejné, jen tu osahávám starší zkušenou ženu plnou chtíče. Cítil jsem v dlaních její tvrdé a velké bradavky. Byly opravdu obří. Už jsem se nemohl dočkat, až je uvidím bez šatů a prádla, až je olaskám. Kroutila se přede mnou a otírala se o mě.
To jsem se už přestával ovládat a stiskl jsem její tělo docela velkou silou. Trochu vykřikla, než se v zápětí zasmála. Otočila se ke mně, položila ruku na tvář a o okamžik později jsme se líbali. Nespěchali jsme, vychutnávali jsme, byly to dlouhé vášnivé polibky. Chutnala skvěle a já se nemohl nabažit. V bytě své bývalky se líbám s její nájemnicí!
Polibky se zrychlovaly a s nimi i náš dech, stupňovala se hlasitost nádechů i vzdechů i samotných polibků. Netrvalo to moc dlouho a mé oblečení leželo pohozené někde v rohu, její šaty někde na podlaze. V ten okamžik, kdy jsem jí šaty přetahoval přes hlavu, jsem spatřil něco úžasného, něco, co jsem do té doby nikdy neviděl. Kdybych řekl její famózní prsa, bylo by to hloupé! Měla ty největší bradavky na velkých prsech. V průměru větší než má dlaň, pořád mluvím o bradavkách! Opravdu velmi tvrdé a velké, jako dva velké maxi bonbony. Všimla si mého překvapení, byla zvyklá, že na ně muži tak civí. „No… dej si, chlapče.“ Řekla s úsměvem na rtech pobaveně, jakoby si mě tím měla omotat kolem prstu, nebo prsu!
S chutí a chtíčem jsem si tu velkou krásu vzal do úst. Stiskl rty a zuby, olízl a laskal a laskal! Kroutila se, smála se a vzdychala. Občas mě od nich odtáhla, jen aby mě v zápětí přitiskla zpět k nim. Měla je neuvěřitelně citlivé. Po několika chvilkách se jí podlomila kolena, svezla se na postel a nahlas zasténala. Několik okamžiků mě k nim nepustila, držela si je sama.
Udělala se! Jen z laskání té její krásy. I to jsem v ten okamžik zažil poprvé! Chvilku jsem si připadal jako panic, který se jen učí od starší zkušené ženy se sladkými rty, obřími bradavkami a kundičkou s opravdu velkými pysky, jak udělat ženu. Škoda, že tak snadno se nedají udělat všechny ženy.
Po pár sekundách si prsa pustila, natáhla ke mně ruku. „Pojď sem, chlapečku.“ Chytla mě za ruku a zatáhla k sobě. Ruku mi navedla na její prsa, stiskla je i s mojí dlaní, pak ji pomalu táhla mezi její nožky. Ihned, jak jsem jí stiskl, ozval se zvuk, jako kdybych ji ždímal, okamžitě jsem měl mokrou ruku. Tak na to se těším!
Zasténala. „Doufám, že ti nevadí lízat šťávičku.“ Pronesla trochu s obavami v hlase i v pohledu.
Neodpověděl jsem. O sekundu později jsem měl obličej ještě mokřejší, než ruku. To by jako odpověď mělo stačit.
Udělala se dvakrát, než mě zastavila. Rychle se postavila, popošla ke stěně, vyhoupla se na špičky a vyšpulila zadeček. „Chceš to?“ zlobila mě.
„Ano!“ to už jsem stál za ní připraven ho do ní strčit. Jenže ona se otočila, položila mi ruku na hruď, jakoby mě k sobě nechtěla pustit, a taky že nechtěla.
„Děkuji ti, za příjemně strávený čas.“ Mluvila tak klidně, jakoby se nic nedělo. Druhou rukou mě chytla za péro a pomalu ho honila.
„Jestli mě chceš, musíš splnit, co ti řeknu.“
„Co?!“ byl jsem trochu naštvaný! Už jsem ho do ní skoro… ach jo!
„Přijdeš sem příští týden přesně v tuto dobu, jako dnes. A celý týden si ho nesmíš vyhonit!“