Dnešní hovor s Nikol

"A jak se dneska máš?" Zeptal jsem se Nikol do telefonu. Odpověděla, že mi to radši nebude říkat. Řekl jsem ji, že jsem trochu vzpomínal. "Vzrušující čtení." Řekla. Ale to se asi teď moc nehodí. "Jestli mě chceš získat zpátky, tak marně!". Dodala. "Trochu jo." Řekl jsem. "Jenom trochu?" Řekla. "Jak jenom trochu?" Dodala naštvaně. "Víš, kdybys řekl před půl rokem, tak možná. Ale teď mi tu na nervy leze každý."
"A jak je ve Velké Británii?" Začal jsem provokovat.
"Tak nějak na anglický způsob." Řekla.
"A co ten tvůj?" Dodala, že byl na její vkus moc normální a usedlý.
"Takže milenec?" Řekla, že žádný není. Ať nejsem tak zvědavý.
"Už to nepotřebuješ jo?" Zeptal jsem se provokujícím hlasem. Neodpověděla chvíli nic.
"Vždyť je jaro, ale nesnáším ty jejich kecy." Zase se na chvíli odmlčela. Pak jsme se bavili na téma sex.

"Mám tu Stachanovce" Řekla po chvíli.
"Tyjo, ty máš ještě Stachanovce?" Úžasl jsem.
"Jo!" Řekla.
"A funguje?" Zeptal jsem se.
"Nevím, možná. Jsi u počítače?" Zeptala se. A já celý nadržený zapnul počítač.
"Ehm, už si nepamatuju ty příkazy." Řekl jsem.
"Můžu ti tam zatím pustit midi se 130BPM, nebo chceš něco pomalejšího?" Zeptal jsem se.
"Vyber něco pomalejšího a romantického." Usmála se do telefonu.
"Tak pozor, startuju Stachanovce." Řekla.
"Nepřihlásil se na server. Co to?" Zeptala se. "Tak asi nic." Dodala.
"Co to dělá?"
"Bliká to žlutě." Řekla. Snažil jsem se vzpomenout si, co to znamená.
"Měl by svítit zeleně." Řekl jsem.
"Aha, to je test, musíš přepnout tu páčku na boku do režimu dva. Pamatuješ?"
"To jsi to vůbec celou dobu nepoužívala?" Zeptal jsem se.
"Ne, vůbec! Musela jsem otřít prach." Řekla.
"Dobře, nastartuj ho znovu." Řekla, že tentokrát svítí zeleně.
"Stachanovec je připraven přijímat příkazy." Řekl jsem, a v logu viděl, že se přihlásil k serveru.
"Tepovou nástavbu jsem nenašla nikde." Řekla.
"Tu sis asi nevzala." V hlavě se mi zrodila myšlenka. "Zkoušeli jsme někdy tvoje dráždění podle mojí tepové frekvence?"
"To jsme nezkoušeli." Řekla. Bylo by to určitě zajímavé, ale nemohl jsem ji nikde narychlo najít.
"A ty tam máš Bertu?" Zeptala se. Myslela moji umělou vagínu také s připojením na Internet.
"Ne Nikol, tu jsem věnoval Tondovi. Asi s modulem tepové frekvence. Už jsem ji nějak nechtěl zpátky." Řekl jsem.
"Stachanovec je (v) dole!" Řekla Nikol.
"Funguje!" Uslyšel jsem bzučení na rytmus pomalé písně, kterou jsem sice nesnášel, ale zrovna tu byla po ruce v midi formátu. Mezitím jsem si četl mojí dokumentaci k uspokojovacímu serveru. Podařilo se mi zprovoznit jen příkazovou řádku, ale to by mělo stačit. Stejně by Nikol potřebovala senzor tepu a EEG.
Začal jsem posílat harmonické matematické funkce. "Jo, to je ono!" Začala mi do telefonu vzdychat, až se odmlčela.
"Vypadl mi telefon z ruky! Udělej to zas!" Řekla, a já jen zkopíroval sérii posledních příkazů. "To je ono, přidej!" Žadonila do telefonu. Zvýšil jsem hodnoty x v argumentech funkcí a zapl Nikol přídavné vibrace.
"Co tam děláš? Už budu!" Zeptala se. Pak jsem pustil 120 BPM. "Jo! AAAach... Přidej! Prosíí-íím!!" Řvala Nikol do telefonu. Zdvojnásobil jsem rychlost přehrávání na 240 BPM. To už se ozvalo "Oj, oj, ooooooooooooj... Vypni toooooo!"