#1 Pokračování...

Pokračování příběhu gay/bi povídky "Moje poprvé s kolegou v práci..."

*Děkuji všem za skvělé ohlasy mé první povídky. Psalo mi dost z Vás přímo do zpráv s otázkou kdy bude další povídka a že se vám líbila. Moc si toho vážím. Chytám opět své zkušenosti z "mládí". Dříve jsem rád psal příběhy. Ve školním kole jsem zvítězil dvakrát, v krajském jednou. Postupem času se ale mé zájmy ubíraly jiným směrem a tak jsem se na to vykašlal. Až zde nedávno jsem objevil tuto sekci povídek a má múza se ke mě opět naklonila. Zde je slíbené pokračování...*

**Zdůrazňuji, že příběh je opět smyšlený, ale objevují se v něm myšlenky, touhy a události, které však nějakou tu pravdu nesou... řekněme, že se jedná o představivost a chtíč, která pramení z reálných otisků mých vzpomínek a nesplnitelných přání.**

***DOPORUČUJI SI PŘEČÍST PŘEDCHOZÍ A ÚVODNÍ PŘÍBĚH, KTERÝ NAJDETE V SEZNAMU POVÍDEK O PÁR ŘÁDKŮ NÍŽE***

#1. Pokračování...
Převlékl jsem se do svého civilního oblečení, myšlenky mi létaly na všechny strany. V šatně už jsme byli jen my dva. Já a Radek. I přes to, že jsme byli sami, tak zbylých pár minut nepadlo ani slovo. Zkrátka jsme si užívali ten okamžik a vstřebávali co jsme prožili před malou chvílí. Kontroluji si věci, zavírám skříňku... v tom se zarazím a zůstanu stát v jedné pozici s klíčema v zámku. Nemohl jsem jen tak odejít... sice bychom se při odchodu pozdravili... možná bychom šli spolu... ale moje hlava mne vedla přímo k němu.

Pouštím klíče, nechávám je stále v zámku a pomalu jdu za ním. Došel jsem k jeho uličce a z poza rohu si ho prohlížel. Seděl bez trička na lavici zády ke mě. Jen jsem ho sledoval... Pozoroval jsem jeho pohyby, jeho tělo, jeho vlasy, jeho vous... Za chvilku tak jemně pootočí hlavou, ani mne nemohl periferně zahlédnout a ptá se tak povýšeně "Potřebuješ něco?". Začal jsem být nervózní, objevil se mi takový ten knedlík mezi hrudí a krkem. Vycítil jsem, že tu roli ze sprch hrál dál. Pomalu jsem se k němu přiblížil, pohladil ho po rameni, ale v tom rychle vstal, chytil mne pod krkem, prudce přirazil ke skříňkám a se zamračeným pohledem svým hlubším hlasem řekl "Na něco jsem se tě ptal!". Nebyl jsem schopen cokoliv říct. Pousmál se a začal mně vášnivě líbat. To byla moje konečná... zamiloval jsem se až po uši. Nejspíše už jsem byl zamilovaný dříve, ale teď si to plně uvědomuji. Ruku mi přitom držel stále pevně pod krkem a druhou rukou mne chytil přes kalhoty za koule, které jemně masíroval. Se zavřenýma očima jsem si užíval tu další chvilku, kterou mé tělo tak zatraceně moc chtělo a určitě to v ruce vnímal. Cítil jsem každou slinu, každý kousek jeho jazyka jak se mi dere pomalu až do krku. Cítil jsem jak se jeho vousy otírají o mé rty, jak se občas setkají i naše nosy... Jeho kůže voněla po sprchovém gelu, který používá. Tolik vjemů, tolik smyslů, které v tu chvíli začnou pracovat... Pomalu přestává, zadívá se mi do očí, teď už mi koule sevře pevněji, až jsem jemně zahekl...

"Když se tě na něco ptám, tak odpovíš..."
"Dobře..." odpovídám.
"Až budu chtít, aby jsi nic neříkal, tak to poznáš... možná pocítíš."
"Dobře..." odpovídám znovu.

Pustil mi koule a dlaní dal ránu do skříňky přímo vedle mé hlavy. Trochu mě to vyděsilo, ale v dobrém. Nečekal jsem to. "Budu rád, když se naučíš i něco jiného, než - dobře." odvětil, pustil mě a znovu si sedl na lavici, připravoval se na odchod a absolutně si mě nevšímal. Nevím jak si to vysvětlit, ale to mě na tom rajcovalo asi nejvíc... ten nezájem... to jak s vámi v podstatě vědomě zametá a vám to musí být úplně jedno, protože je to odraz role, kterou začal hrát. A vy jí přeci chcete hrát s ním, nebo ne?

Šel jsem ke své skříňce, vzal si klíče, věci, použitý ručník a byl na odchodu. Nepozdravil jsem... bez rozloučení jsem odešel. Nebyl jsem naštvaný... právě naopak! Chtěl jsem víc... Mnohem víc.

Sedám do auta a startuji, zapínám vyhřívání sedačky a zapojuji audio jack do telefonu. Měl jsem zvláštní náladu. Nechtěl jsem poslouchat electro. Na rap také nebyla nálada. Metal se mi na tuto chvíli nezdál a svůj chill playlist, který je od popu až po lehčí taneční beaty zaplněn 10 hodinami skladeb plný různých stylů zkrátka nebyl pro tyto momenty vhodný. Potřeboval jsem něco jednotvárného, výstižného. Využívám službu Spotify a nedávno jsem si udělal vlastní playlist čistě s The Weekndem. "To je ono..." zamumlám si. Zapínám skladbu "Earned It" pro film 50 odstínů šedi. Stahuji trochu okénko, beru si z tašky cigaretu a zapaluju ji.

Byl večer, s ním chladnější počasí a nechtěl jsem odjíždět se studeným motorem, tak jsem si trochu zkrátil chvíli. Beru telefon, čumím po sociálních sítích, kouřím... v tom mi z lišty vyskočí pop-up upozornění od Radka kde stálo "Já myslel, že jsi slušně vychovanej, ale spletl jsem se. U nás mne vždy učili, že ať už přicházím nebo odcházím, tak pozdravím. Asi tě budu muset převychovat, ale možná to bude i trochu bolet.". Chtěl si stále hrát na tvrďáka a furt mi předhazoval svou dominanci, že on bude pán a já ten pes, kterej udělá vše co říká. Mám rád kompromisy a už mi jeho arogance začala trošičku lézt na nervy, již po tak malé chvíli. Já jsem to bral tak, že jsme odešli domů a byl konec... konec role, konec té chvíle, ale on ji hrál stále. V hlouby duše se mi to opravdu líbilo a chtěl jsem víc... na druhou stranu já mám přeci rád také to co on a tohle si budeme muset vyjasnit. Jenže? Činy jsou uvěřitelnější, než slova... však uvidíte.

Pokračování příště... které bude rozhodně tvrdší, věřte mi...

*Děkuji za přečtení, určitě nejednomu z Vás přeletěla v hlavě myšlenka "Cože? Konec? Chci víc!". Nebojte... teď to teprve přijde, ale né dnes. V hlavě se mi začali prát nápady na další pokračování tohoto příběhu, takže nezoufejte! Chtěl jsem vás trošičku naladit a nasadit příběhu tón, nechat vaše myšlenky a vaši představivost, aby trochu zapracovala. Těším se na vaše další reakce!*