Anonymní focení

21.4.2021 bdsm-photo

Vždycky říkám, že focení není sex a fotograf to na svůj objekt (ať už je to ona nebo on) nemá ani zkoušet. Jenomže skoro každé pravidlo má své výjimky, a to platí i tentokráte. Hlavně v okamžiku, kdy jedete fotit kamaráda se kterým si už dopředu plánujete i hrátky. Prostě spojit příjemné s užitečným.

Uznávám, že jet na dovolenou do Brna se může zdáti poněkud zvláštním, ale prostě stává se to. Vyrazit tam ale za sexuální turistikou, to nečeká nikdo. Pro mě ale žádné Thajsko, prostě Brno. Důvod je jednoduchý – žije tam Dan. Kluk čerstvě po vysoké, který se mi před pár lety ozval na focení a nějaké to akčnění. Dana totiž bere BDSM a líbily se mu nejen mé fotky, ale i moje zkušenosti, znalosti a hlavně to, co ostatním provádím. První focení jsme tak lehce promíchali s hraním a teď jsme se měli potkat podruhé. Na něco intenzivnějšího.

Dana, kromě samotného BDSM, bere i anonymita. Nevědět s kým je, co bude a následně se nejlépe ani nedozvědět, o koho se jednalo. To je v okamžiku, kdy jsme se osobně viděli samozřejmě poněkud náročné (a ostatně řada věcí by s někým, koho neznám, byla více než nebezpečná), ale dohodli jsme se, že co nejvyšší míru anonymity navodíme.

Podmínky z obou stran byly jasné, hranice stanoveny a rámec scénáře také: já budu mít v Brně pronajatý byt. Dan dorazí, pustím ho nahoru zvonkem a nechám mu volnou předsíň. V té bude připravena škraboška a minutka nastavená na tři minuty. Ten krátký čas má Dan na to se rozhodnout, zda to tentokráte opravdu anonymně chce – přece jenom v den setkání může mít úplně jinou náladu a hrátky jsou to konsensuální. Po třech minutách společně se zazvoněním vejdu do předsíně já. Pokud bude nahý a se zakrytýma očima, je večer plně v mojí režii. Pokud ne, prostě uvidíme, na co bude nálada a na čem se shodneme.

Podvečer dne „D“ je tady. Ozývá se zvonek a já bez odpovědi jen zvoním. Na chodbě slyším kroky, a tak natahuji minutku a opouštím prostor. Zabouchnutí dveří. Rozhodování tentokráte nebylo evidentně složité – slyším šustění oblečení včetně rozepínané spony od pásku a po chvíli ticho. Dříve, než minutka zazvonila. I tak ale čekám až na konec určeného času. Obcházím příčku, která mě dělí od předsíně a konečně ho taky osobně vidím. Moc se nezměnil, možná je jeho tělo dokonce i ještě hezčí.

Na kolenou před mnou klečí sympaťák, u kterého vím, že jakmile se postaví, bude vyšší než já. Je nahý a že mu tahle zvláštní situace nevadí dokazuje jeho chlouba, která se trčí před jeho tělo do vzdálenosti – odhaduji – 19 cm. Krásná, rovná, obřezaná chlouba, měl bych dodat. Podstatnou část obličeje zakrývá škraboška. Mám ji vylepšenou a vyzkoušenou. Vnitřek je vylepen měkkým molitanem. Ten netlačí na oči nikterak přehnaně, ale rozhodně zabraňuje jejich otevření, a tak i výhled jakoukoliv škvírou, která se u běžné kožené škrabošky může vyskytnout. Mlčím a pozoruji, jak dýchá zrychleně. Tohle nejsou schody, tohle je nervozita, napětí a nefalšované vzrušení.
Přemýšlím, co se mu tak může honit hlavou a napadá mě jediné: Kolik lidí tady vlastně je. Součástí vytyčených hranic totiž bylo povolení, že k focení i hrátkám mohu přizvat kohokoliv uznám za vhodné. Na tolik mi věřil. Rozhodně tak musel přemýšlet, kolik lidí v bytě vůbec je. Jsme tu sami dva nebo je tu někdo další, kdo ho pozoruje? A co se vlastně bude dít a s kým? Vás napínat nemusím, nikoho dalšího jsem si tentokrát ke hraní nepozval, ale to Dan v té chvíli ještě nevěděl.

Došel jsem pomalu k němu, chytil jsem ho pevně pod krkem a stiskl jsem. Lehce se napjal a zadržel dech. Povolil jsem stisk a opatrně a lehce jsem mu rukou přejel po tváři. Naklonil se k mé dlani, jako by si dotyk chtěl více vychutnat. Vyndal jsem ze zadní kapsy obojek, přiložil jsem mu ho ke krku a obtočil. Sklonil hlavu a opřel se mi o břicho, abych se lépe dostal k zadní části obojku a mohl jsem ho zapnout. Věděl, co pro mě obojek znamená a měl to podobně. Jakmile si ode mě někdo nechá obojek nasadit, beru to jako jasný souhlas s hraním. Automaticky to v mých očích pasuje protějšek do role submisiva, na kterého mám aktuálně plný nárok. Proto ani modelům při focení obojek nenasazuji a maximálně nechám, ať si ho zapnou sami. Je to pro mě fakt tak moc o předání moci, že se tomu vyhýbám raději i u lidí, u kterých vím, že by s nimi v rámci BDSM nic být nemohlo. Tady jsem se tomu ale nevyhýbal, byl můj.

Tahem za čerstvě naznačený obojek jsem mu naznačil, aby se postavil z kleku na nohy. Opravdu byl vyšší než já. Chytil jsem ho za bradavku, pevně jsem mu ji zmáčkl zatím co jsem přitáhl jeho hlavu k sobě. Voněl mýdlem a nějakým parfémem. Políbil jsem ho jen z toho důvodu, že jsem věděl, že to nemá od chlapa rád. Jen abych ho potrápil a ukázal jsem mu jeho pozici. Bylo mi jasné, že za chvíli už bude cítit spíše potem a možná i trochou krve, pokud na to dojde. Ale tak to přece má být…

O pár hodin později klečel u mých nohou. Stále nahý, ale tentokrát už bez zakrytých očí. V ruce držel skleničku a nepřítomně se usmíval. Pozoroval jsem ho a všímal jsem si stop na jeho těle. Bradavky měl naběhlé od svorek a miniaturní stroupky ukazovaly, kudy vedly jehly. Břicho mu křižovaly rány po biči překryté zbytky jeho spermatu. Penis měl stále podvázaný a i když už mu tak vyzývavě netrčel, stále nebyl úplně v normálním stavu. Záda ani zadek jsem neviděl, ale věděl jsem, jaké stopy jsem mu na nich zanechal. Ostatně zadek to odnesl nejhůře, přesně tak, jak to měl rád.

Zatahal jsem ho za sponu na obojku a tím ho vytrhl z jeho rozjímání. „Chce se mi chcát, pojď do sprchy, protože to půjde na tebe. A pak můžeme probrat, jestli se mám cestou zpátky přes Brno za tebou stavit.“ Neřekl ani slovo, ale okamžitě se postavil. Nejen on, ale i některé jeho tělesné součástky na očekávaný piss začaly nadšeně reagovat. Bylo mi jasné, že cestou zpátky se ještě uvidíme.

Komentáře uživatelů

Pro přidání komentáře se prosím přihlaste.

Tak to muselo být neskutečně nádherné. Moc rád bych si takové focení také užil.