Čaj na který se nezapomíná.

Zavírám skříňku a naprosté ticho šatny, z které již dávno všichni ostatní odešli, mě vyprovází do podzimního mlhavého večera. Již řadu měsíců není kam spěchat, děti již dávno mají své zájmy a partnerka úplně ztratila zájem o cokoli přítulného. A tak zůstávám v práci déle, neboť alespoň tady se cítím trošku pohodově. Vlezlé sychravo mi dělá doprovod na zastávku autobusu, chvilka čekání a usedám v poloprázdném vozu. Pohled skrze okno do šeřícího se odpoledne dělá kulisu mých hloubavých myšlenek. Jízdu ani moc nevnímám, když tu pojednou něco zarachotí v prostoru motoru a autobus zastavuje na kraji silnice. Otevření dveří a oznámení řidiče o poruše mě vyhání ven na chodník. Co teď? Počkat na další spoj? Rozhlížím se kolem, ale nakonec se rozhoduji jít na další zastávku pěšky, v tomhle počasí tu stát nebudu. Vydávám se kolem řady městských domů a přicházím na roh boční ulice. Pohled směrem do ní vyvolává vzpomínky na dobu, kdy jsem touto ulicí chodíval se svou dívkou ruku v ruce do zdejší čajovny. Jestlipak tu ještě vůbec ta čajovna je? Ale co, času mám stejně dost, zkusím se tam mrknout. Zahýbám a míjím několik domů, až stojím před známými dveřmi s příslušnou cedulkou. Vcházím dovnitř, zdolávám několik schodů a vstupuji do vlastní čajovny, a zůstávám stát v němém úžasu. Vždyť ono je to tady úplně stejné jako tehdy před lety, stále stejně útulné prostředí a příjemné aroma, tichá hudba. Prostě se tu nic za tu dobu nezměnilo, což v současné hektické době neustálých změn je rovno malému zázraku. Neváhám a usedám k volnému stolku. Listuji čajovým lístkem, v kterém se toho také moc nezměnilo, až dojdu k nabídce Speciální směsi. Tak přeci je tu něco nového, říkám si v duchu a objednávám si čaj s názvem Splněná přání. Za chvilku stojí přede mnou konvička s lahodně vonícím čajem, nalévám si šálek, první malý doušek se příjemně rozplývá, při druhém zavírám oči pro ještě lepší prožitek. Znenadání slyším povědomý hlas, ptající se "Jseš to ty?" Otevírám oči a přede mnou stojí Jana, manželka kamaráda z bývalé party, kterou mu tehdy snad všichni záviděli, včetně mě. "Teda, tebe bych tady nečekal" odpovídám s nepředstíraným překvapením a nabízím Janě místo. Povídáme si o tom, co nás za ty roky, co jsme se neviděli, potkalo atd. Mimo jiné jsem se dozvěděl, že už je rozvedená a žije sama s dětmi. Ani nevím, jak dlouho jsme si povídali, ale nakonec Jana říká, že už musí jít. "Aha, to je škoda" odpovídám. "Já musím kvůli sousedky, něco jsem ji slíbila, ale jestli chceš, pojď se mnou a počkáš chvilku u mě, děti jsou teď pryč a vrátí se až zítra". Taková nabídka se nedá nepřijmout. "Udělej si pohodlí, za chvilku jsem zpátky" vybídla mě Jana u sebe doma a šibalsky na mě mrkla. Usedám na gauč a prohlížím si pečlivě uklizený obývák. No jo, Jana byla na pořádek vždycky puntičkář, říkám si v duchu. Za několik minut byla zpátky. "Chceš kafe, nebo čaj, nebo něco jiného? Mám tu i nějaké červené víno". "Dám si to, co ty" odpovídám a jdu za ní do kuchyně. "Dobře, mám chuť na to víno" a začíná se natahovat do skříňky pro skleničky. "A já zas na tebe" uklouzne mi polohlasně myšlenka. Jana se prudce otočí, čekám že mi dá facku, ale místo toho mi dá ruce na ramena. "Vždycky jses mi líbil" a políbí mě. Obejmu ji a v tu chvíli se ke mě přitiskne a začne divoce tlačit celým svým tělem na mě. Svíjíme se ve vášnivých polibcích a dotecích. Zajídím rukou pod svetřík, vytahuji její tričko a už hladím její holá záda, pak si ji otočím záda k sobě a odhaluji její horké břicho, nahmatávám knoflík, rozepínám její zip u kalhot a zajíždím pod ně mezi chloupky jejího klínu. Druhou rukou se snažím stáhnout její kalhoty, ale přitom stahuji i její kalhotky. "Tak to tedy ne, když já kalhoty dole, tak ty taky" a už se sápe po mém opasku. "Je mi nějaké horko" říkám a přitom si sundávám svetr, mezitím se Janě podařilo rozepnout pásek a poklopec, přičemž ztuhlé přirození dostalo šanci se uvolnit a vystřelilo směrem dopředu. Stojíme v objetí a s kalhotama u kotníků jako nějací milenci v průjezdu. Poklekávám s úmyslem Janě pomoci zbavit se kalhot a přitom rukou přejíždím přes klín a po stehnech dolů. Jana divoce zajíždí prsty do mých vlasů. Pak si konečně sundám kalhoty i já a už končíme v ložnici. Ležíme vedle sebe, hladíme se po celém těle, opět rukou zajíždím do jejího zarostlého trojúhelníku, přitom se snažím co nejvíc k ní tulit, Jana trošku roztahuje stehna a mám tak možnost zajet hlouběji, cítím její mokré pysky a zajíždím mezi ně. Její vzdychání se stává rychlejší. Pak obkročmo sedám na její stehna, zvedám její hruď nahoru a sundávám její tričko a podprsenku, beru její hlavu a přikládám si ji na svou hruď, přitom mé ztuhlé přitrození lehce naráží do jejich obnažených prsou s tuhými bradavkami. Její ruce mě obepínají a své nehty zarývá do mých zad. Povoluji objetí, pokládám na záda a za stálých polibků se přesunuji mezi stehna, která se ochotně rozevírají a odhalují jeskyňku. Prsty rozevírám schovaný potěváček a už můj jazyk lehce přes něho přejíždí, občas sklouzne směrem do jeskyňky tak hluboko, jak to jen jde. Jana přitom svůj klín tlačí proti mě. Prstem zkouším proniknout do jeskyňky, počínající lehké stahy jejího vchodu dávají tušit její rozkoš. Nechávám Janu ležet na zádech, jednou rukou ji zvednu nohy u uléhám na svůj bok tak, abych mohl své kopí vnořit do jejího lůna. Jana trošku více roztáhne nohy, vezme rukou můj pyj a pomůže mi se správným zásunem, pak dá nohy dolů, zůstávají pokrčené a naše těla tak tvoří skoro písmeno T. Začínám přirážet, volnou rukou přitom dráždím její poštěváček, cítím její vnitřní stahy, rychlý dech, začíná se tlačit proti mým pohybům až nakonec za silného stisku stehen a zarytým nehtům do mého ramene dosáhne vrcholu. Trošku se uvolním, vatáhnu krásně mokrý pyj ven a vtlačím mezi její sevřená stehna a za chvilku již dosahuji vrcholu. Poslední přitlačení a již za silného cukání stříkám na její bříško. Po opadnutí vrcholu si lehám na záda, Jana se překulí na mě, rukama a nohama mě silně obejme a hlavu položí na mé rameno. " Jsi úžasný, takhle mi to nikdo neudělal hodně dlouho". Zaplavila mě vlna uspokojení, jaké jsem již dlouho nezažil. Zavírám oči a užívám si tu chvíli, ani nevím za jak dlouho se Jana zvedá a jde do kuchyně, slyším, jak se vaří voda a už se line vůně horkého čaje. Ale počkat, tohle je přeci stejná vůně jako ten čaj v čajovně. Otevírám oči.......vždyť já jsem přeci pořád v té čajovně, konvička čaje je již prázdná a studená. Co do toho čaje dali? Ptám se v duchu sám sebe a lituji, že to byl asi jen sen. No nic, ale bylo to krásné, přemítám. Zaplatím a odcházím do nevlídného listopadového večera. Brrr, venku tedy nic moc a tak dávám ruce do kapes bundy. Tam nahmatávám papírek, vytahuji a na něm nějaké číslo a pod ním ZAVOLEJ MI, JANA..........