Letní dovolená s Radimem III

Musím říct, že trávit dva týdny v převlečení za Nikol a nosit makeup a nasazovací umělé kozy a poslouchat ty nadržené řeči Radima a italů nejednoho unaví. Byl jsem rád, že jsme se vydali na cestu domů. "Co to sakra je?" Komentoval jsem výjev na obrazovce Radimova laptopu. Místo objednávání lodních lístků si prohlížel ... "Merry Jizzmas" To neznáš? (Nehledejte to! Byli jste varováni. Je to chlap sbírající veškeré svoje sperma do PET lahví, kterými se jednou za rok pochlubí.)

"Fuj ty prase, kam ty na to chodíš?!" Řekl jsem Radimovi znechuceně (jestli jste to do vyhledávače zadávali, tak nadávejte jenom sobě). "Rezervuj nám radši místa." Řekl jsem. "Nemůžu, nějak jim to spadlo." Řekl Radim a zmateně klikal po monitoru. Po chvíli se mu podařilo místa na skilodi zarezervovat. Do pokoje nám doléhal obvyklý ranní řev italů na baru. "Prosím tě, až pojedeme zpátky, tak mě přestaň nabízet jako svoji přítelkyni na sexuální hrátky!" Řekl jsem a sexuálních narážek jsem měl až až. "Dobře!" Usmál se radim a na monitoru se mu zazelenala úspěšná rezervace.

"Ty idiote, vždyť si to koupil na cestu směrem sem!" Udělal jsem facepalm. Naštěstí ještě nezadal číslo kreditky, tak jsme mohli rezervaci změnit. A já byl rád že nemusíme pádlovat na challengeru, který si Radim nevím proč z hecu pořidil. Musel si ho ještě poslat poštou domů. Zamáčkl jsem slzu, když jsem si vzpomněl na letní dovolenou s Nikol. Byl jsem rozhodnutý se za Nikol už nikdy nepřevlékat. Spíš než vzrušení to přinášelo trapné situace. Ano, bylo to zábavné nosit kozy a mást chlapy. Jenže jsem měl toho převleku už plné zuby.

Na palubě skilodi jsme se loučili se Sicílií a hlavně nadrženými italy, kteří si na baru prohlíželi fotky, které si pořídil jeden z nich. Ano, majitel onoho luxusního superauta a rezidentury. Na lodi se se mnou dal do řeči jeden pán, ale já si moc povídat nechtěl. Trochu jsem se děsil toho, co si zase stopneme na cestu zpátky. Pokukovali jsme po autech se značkou CZ. Stopli jsme Tranzita, který mířil na Moravu. "Nemusel jsem si ten člun posílat, koukni kolik je tu místa." Pošeptal mi Radim. Bylo to však strašné. A nepočítám ten trapný nápis na dodávce. Řidič byl asi našeho věku a vezl bedny pro produkci jedné kapely. Členové té kapely jeli za náma v jiné dodávce.

Ti dva řidiči pořád něco mleli do vysílačky, a nedalo se to vůbec poslouchat. Rozhrkané rádio, které je funkční snad jen ve vypnutém stavu tomu nasazovalo korunu. Linuly se z něj příšerné odrhovačky. Dobře. Řeknu vám co bylo na dodávce. Piktogramy penisu a vagíny, mimo jiné. Radimovi se celá dodávka náramně líbila. "Můžu tam slečně dát jinou muziku." Řekl řidič, když si všiml mého výrazu. Neměl jsem fakt náladu si ani povídat. Ani poslouchat jeho rozhovor s Radimem, poněkud prasácký. Vadilo mi taky řidičovo uculování, které jsem mu úšklebky vracel. Radim mu však řekl, že jsem muž.

"Ty vole, ty jsi chlap? Sorry kámo, buzny nevozím." Zajel ke krajnici. "Vystupte si hošani." Řekl. "Ale..." Radim nedořekl myšlenku a už jsme stáli u krajnice. Kolem nás pak švihem projela druhá dodávka, ve které se chlastalo a zpívalo. "Radime, už jsem ti někdy řekl, že jsi idiot? Jestli ne, tak mi to připoměň ano?" Řekl jsem klidně. Radim jen pokrčil rameny. Naštěstí byla jenom tma. "Máš baterku?" Zeptal jsem se. Pořád ten supersvítivý krám s sebou nosil. "Já si ji asi omylem poslal se zbytečnými věcmi s tím člunem." Špitl. A na mě v převleku přišel pravý ženský histerický záchvat. "Ten tvůj debilní člun!" Ukončil jsem svůj výlev. Pidi světlo na mobilu moc nedávalo znát, kam vlastně jdeme. Jen jsme se drželi svodidel.

Až jsme došli do nějaké vesnice. A jelikož si řidič minulé dodávky musel nejdříve někam zajet, tak jsme byli mimo hlavní trasu. Kolem nás neprojelo naprosto nic. A jak bychom teď byli rádi za prdelatého stopadesátiletého itala ve Fiatu Panda. Ty vole, vždyť v té vesnici nikdo ani nesvítí. Tady snad nikdo není! Vzpomněl jsem si na články, jak na některých místech v Itálii rozdávají baráky, aby jim tam vůbec někdo bydlel. Bivak jsme měli jenom jeden, hádejte proč. Radim totiž přišel na to, že mi stopují všichni, a tak si jeho bivak poslal se člunem domů, aby se s ním nemusel tahat. Teď tahal on ten můj, a věděl dobře proč. "Do jednoho se vejdeme i dva!" Řekl. Měl pravdu, ale ta představa se mi nelíbila. Pořizoval jsem dvojitej jen kvůli Nikol. Nakonec jsme unavení na mýtince za svodidly ten bivak sotva vybalili.

Zdálo se mi o Nikol, jak mě píchá připínákem mezi stehna. No tak počkat. Radime, ty seš ale prase! Naštěstí pro něj už svítalo, takže venku stepoval jen dvě hodiny. Můj telefon nebyl chytrý. Ale ten jeho chytrý měl rozbitý přijímač GPS. "To je z toho, jak na něj furt instaluješ ty tvý úchylný aplikace z neověřených zdrojů z hotelové wifi!" Řekl jsem, když jsem se to snažil spravit a vybaflo na mě cosi jako perverzní hentai tamagoči. Mapy mu naneštěstí nefungovaly bez funkčního modulu pro GPS. "Tyjo, proč jsme si nevzali tištěnou!" Zamyslel se Radim, když si vzpomněl, že autoatlas poslal poštou se... "Jestli ten pitomý člun ještě jednou, jednou zmíníš!" Skočil jsem mu do řeči.

Krabice byla velká, tak proč si trochu neodlehčit, že. Podle mě tam ty věci naházel přesně tak, jak se mu nevlezly do batohu. Vzpomněl jsem si na svůj kompas, co mám doma jako těžítko. Ale teď by se hodil.

Potkali jsme jednu paní, která táhla cosi jako dvoukolák se senem. "Sorry, no English!" Řekla. Posunky nám moc nestačily a měla nás spíš za blázny. "Map?" Ptali jsme se. Jen pokrčila rameny. Radim to zachránil, když se zeptal francouzsky, jestli umí francouzsky. Kývla hlavou, no sláva. Jenže Radim jen pokrčil rameny, že francouzsky umí jen větu, že umí francouzsky. Nevyhnul jsem se dalšímu facepalmu. Ona mě jen napodobila, asi to měla za pozdrav z našich končin a já byl jen rád, že si Radim nevzal boratky. Posunky jsme jí jen zamávali. Auto! Konečně! Ale nezastavilo. Místo toho vjelo plnou rychlostí do velké louže na cestě, u které jsme stáli. Teď jsme vypadali, jako po bahenním zápasu.

"Na Moravu!" Vykřikl jsem. "Mohli jsme jet na Moravu skoro přímo! Odvezl by nás tam, kdybys Radime..." Po chvíli jsme našli nějaký rybník, do kterého vedl čistý potok. Vyprali jsme si v něm věci, co jsme měli na sobě. A taky sebe. Mokré oblečení na prudkém slunci alespoň schlo přímo na nás docela rychle. Došli jsme k nějaké silnici, po které i projížděla auta.

Potřebovali jsme hodit aspoň na benzínku, aby se Nikol mohla trochu upravit. Trochu víc. Naštěstí nás tam jeden pán hodil. "To je zase Nikol!" Komentoval Radim můj makeup v provizorních podmínkách skromné benzínové pumpy. Měl jsem chuť ho tam nechat. Bylo by daleko jednodušší se dostat domů. Pán nás hodil do kempu, kde se i vyskytovaly auta mířící směrem do ČR, takže jsme jednomu přispěli na benzín.

Už jsem vyhlížel okamžik, kdy si budu moci ty šílené kozy sundat, odlíčit makeup, nechat si ostříhat vlasy, a být zase muž. Od té doby jsem se za Nikol už nepřevlékal. Dva týdny to mít všechno na sobě a poslouchat ty sexuální narážky. Párkrát je to i fajn, ale furt nikoliv. S Radimem jsem měl cosi jako začínající ponorku. Ale když jsme se zase delší dobu nevídali, tak se to spravilo samo. Písničku, jedinou písničku té amatérské kapely už nesnesu ani slyšet.

Pocit, kdy jsem to všechno sundal a byl zase muž byl k nezaplacení.