Jak si ze mě Káťa udělala hračku

S Káťou máme otevřený vztah: Zkoušíme kde co, když některý z nás po něčem zatouží, většinou to dostane. Téměř nemáme zábrany a svoje hranice známe více než skvěle. Úvazky, poutání, výměna rolí, to je u nás skoro na denním pořádku a tak jsem si myslel, že v tomhle už mě zaskočí máloco. Přesto se to ale stalo a to v momentě a v situaci, kdy jsem to nejméně čekal:

Máme s Káťou v garáži, kterou zatím nevyužíváme k parkování, posezení pro chvíle, kdy je třeba venku hnusně, nebo pro chvíle, kdy se prostě chceme sejít s kámošema i přesto, že do hospody se jít nedá. Není to nic extra: starý konferenční stolek, aby bylo na co dát lahváče, čtyři stará křesílka, aby bylo na čem sedět a nic víc. Garáž je nevytápěná, s betonovou podlahou, nijak extra útulná, ale výhodou je, že se tam může kouřit – což coby oba kuřáci, dost oceňujeme.

Jednoho dne jsme si naplánovali grilovačku, ale počasí nám ji zkazilo. Začalo pršet. „To nevadí miláčku, tak si sedneme v garáži a když už nebude maso, tak si aspoň to pivo dáme.“, snažila se Káťa vymyslet náhradní plán. A jak řekla, tak se taky stalo. Po chvilce už jsme seděli v garáži: Káťa vzala noťas a tak jsme si pustili i film. „Budeme si povídat.“, řekla po chvilce, kdy bylo vidět, že film jí moc nebavil. „Mohli bysme někdy zkusit něco i tady v garáži.“, nahodila udičku, zatímco mi její ruka sjížděla na poklopec. Ruku jsem jí odtáhl zpět, neměl jsme zrovna na nic chuť – navíc v tom prostředí.

Řeč plynula a my navázali na naše oblíbený téma: Vázání. „Myslíš, že by šlo nějak využít to železný oko?“, ptá se zvědavě Káťa hledící na železné oko na stropě. Ani už nevím, na co jsme ho tam dělali, říkal jsme si. „Víš co? Zkusíme to jen tak, oblečení, jestli to není moc vysoko. A na ostro třeba někdy příště“, povídá Káťa cestou z garáže. Až když se za pár vteřin vrátila, došlo mi kam šla: V ruce má lano.

Moc mě to neláká, ale říkám si, zkusíme to dneska, už budeme vědět jak na to a příště si tu můžeme třeba hrát – složitější úvazy trénujeme většinou předem. Už jsem si v hlavě dělal plány, jakej uzel použít, jak tam Káťu pověsit. „Sedni si na křeslo a dej ruce nad hlavu.“, přebírá Káťa překvapivě iniciativu do vlastních rukou. Cítím, jak se mi kolem zápěstí začíná obepínat lano. Je to dneska pěkně natěsno, na to, že je to jen zkouška. „Tak miláčku, pojď ke mně.“, říká s úsměvem a přisunuje si židli pod oko. V momentě protahuje lano okem, až mě to začíná táhnout. Naštěstí, ve chvíli, kdy jsem stál sotva na špičkách, trošku zase povolila. „No vidíš, zvládli jsme to pěkně, tak to zase povol a příště už víme, jak začít.“, říkám Kátě. A tady přichází ten hlavní zlom. Káťa místo povolování uvazuje smyčku a mně dochází, že tohle přestává být jenom zkouška.

Stojím v garáži, ruce nad hlavou, přivázané ke stropu. Stojím tak tak na zemi, abych se nemusel zvedat na špičky. Co se mnou asi zamýšlí, ptám se sám sebe, jsem oblečenej, se svázanýma rukama nad hlavou mě ani nesvlíkne, uklidňuju se. Káťa otáčí křeslo, aby byla čelem ke mně a usedá: Vidím ty její škodolibý očka a je mi jasný, že začíná show. Když jsem tenhle pohled viděl naposled, dopadlo to tak, že jsme pod vedením Káti lízal sám sebe ze stolu v obýváku a to ještě k tomu před kamerou.

„Tak co s tebou, brouku?“, dělá si Káťa pohodlí v křesle. Vyzouvá si botku a za poklopcem to začíná tepat: Nožky. Jsem z nich mimo - ty mě probuděj vždycky. Káťa zvedá nožku, a zajíždí mi s ní pod triko, pohladí a jde dolů: Přejíždí mi přes poklopec tam a zpět a cítí, jak tam začíná být těsno. „Ale ale, kdopak se nám to probudil?“, září jí očíčka. „Káťo, nech toho, teď fakt ne…“, zkouším se jí marně zastavit. „My už jsme se s ním na tebe domluvili.“, povídá Káťa, zatímco mi rozepíná poklopec a loví v trenkách. Péro je na svobodě, čumí z poklopce a stojí v pozoru. „Hmmm, takhle ti to sluší.“, obchází mě škodolibě kolem dokola. „Ale bez toho oblečení to bude lepší!“, povídá, zatímco mi rozepíná pásek: Furt jsme se ještě nesmířil s tím, že jedeme naostro a že Káťa to dneska zase povede. „Káťo, dost. Přestaň. Povol to a necháme to na jindy.“, doufal jsem, že jí obměkčím. To jsem ještě netušil, že na tenhle den nikdy v životě nezapomenu – nejen já.

Káťa, jako by mě neslyšela, mi zouvá body a stahuje kalhoty i s trenkama a ponožkama. „Dobře, jak chceš, přestanu. Budeš kus nábytku, když nechceš být hračka.“, řekla Káťa a sedla si zpátky na křeslo. Křeslo si dala vedle mě, na noťasu si pustila film a otevřela si pivo: Skončil jsme tedy od pasu dolů nahej, bosky na betonu, s rukama přivázanýma ke stropu: Myslel jsem si, že víc ponížený už být nemůžu. Káťa už semnou nepromluvila, sem tam mi na něho hrábla, nebo chvilku požužlala, aby byl stále v pozoru, ale to jenom proto, abych začal litovat.

„Dobře, chci být tvou hračkou.“, řekl jsem smířeně po tom, co mě nechala půl hodiny vydusit a zároveň mě půl hodiny držela v pozoru. Tahle věta jí vrátila řeč: „Skutečně?“, otočila se s úsměvem: „Ano, dělej si co chceš, ale hlavně už mě udělej prosím.“, žadoním i za svý péro, ze kterýho se táhne kapka až k zemi.
Káťa odchází: Jsem nervózní, doufám, že se vrátí a zároveň si říkám co asi donese. Donesla si nůžky. „To snad ne.“, dostávám ze sebe, když mi nůžky začínají porcovat mikinu a triko. Během chvilky jsem nahej. „Udělám ti to, ale jenom proto, abys mi pak dýl vydržel: Teď by to byla moc krátká legrace. Za patnáct vteřin bys byl.“, pokleká a začíná si hrát: Její jazýček začíná kroužit všude možně, po chvilce ho bere konečně do pusinky. Už to bude, pár vteřinek a… „Víš co, já jsem si to rozmyslela, ještě počkáme.“, culí se Káťa, která poznala, že se to blíží. Já už začínám skoro kňučet, kroutím se a kapky spermatu mi kapou na nohy.

„Zkusíme něco novýho.“, špitla, hrábla do tašky, co si přinesla s nůžkami a s až překvapivou rychlostí mi začala podvazovat koule. Koukali jsme na to pornu, ale nikdy jsme to nezkoušeli. Sahá znovu do tašky a vytahuje klapky na oči: Ty používáme často, ale v týhle situaci to má úplně jiný rozměr. Znovu sahá do tašky: Tentokrát má špunty to uší: Nic neslyším. Jediné co, registroval jsem, že pustila opravdu nahlas hudbu, abych neslyšel ruchy toho, co dělá.

Začíná mě trápit: Chvilkama mě po těle něžně hladí pírkem, chvilkama cítím, jak na mě dopadá bambusová rákoska. Cítím, jak se mi její nehty zarývají do zad: Miluju to. Bolest vždycky následuje pohlazení a projev něžnosti. Péro neopomíná, ale věnuje se mu jen tak aby mě nedodělala: Cítím, jak mám mokrý nohy, jak se na lanu kroutím, péro mi pleská o nohy, po kterých se linou kapky.

Najednou mi po zádech začíná něco téct… Čím mě to polila, říkám si: Cítím, jak mi to začíná zatékat mezi půlky, přes dírku až ke koulím. Káťa stojí zamnou a její ručka začíná kroužit kolem mého zadku. Jak se ho dotkla poprvé, došlo mi, co to po mě teče: Lubrikační gel. Káťa ví, že anální hrátky mi přijdou nechutný, ale ví i to, že když mě k nim donutí, líbí se mi to. Prstíky vklouzávají opatrně do dírky a zároveň mi hladí prostatu: Občas mi pohoní i bryndající péro.

Je to extáze: Stojím nahej, po výprasku, na betonu, ruce přivázaný ke stropu, podvázaný koule, nohy zcákaný vlastní spermatem, podvázaný koule, v zadku Káti prsty, na očích klapky a v uších špunty. Nic nevidím, nic neslyším: Jen velmi zlehka na pozadí hudbu. Jak to může asi pokračovat? Můžu být ještě poníženější?

Můžu. Cítím, že prstíky dírku opustily. Káťa je nahradila nějakým silikonovým pomocníkem: Pomalu a citlivě se snaží s tím do análku vzklouznout, ale já sbírám poslední zbytky sil a kroutím se jak můžu: Půlky svírám a uhýbám. Ne že bych vyloženě nechtěl, ale co je moc, to je moc: Káťa překvapivě přestává a chvilku si nic neděje – teda, myslel jsem si, že se nic neděje.

Cítím, jak mi kotníky obepínají kožené popruhy: Došlo mi to. Káťa mi nasazuje rozpěrnou tyč na nohy. Tu jsem používal s oblibou jen na ní, sám jsem ji na sobě nikdy neměl. Roztahuje ji na maximum a připojuje k popruhům. Takže k tomu všemu, co je popsáno o dva odstavce výše, mám ještě k tomu nohy asi metr od sebe a mezi nimi ocelovou tyč: Můj zadek je tedy Kátě plně k dispozici, ať se bráním sebevíc.

Cítím, jak mi po zádech mezi půlky zatéká nová dávka lubrikáče… Už ani nevím, co mi po nohách teče, jestli jsem to já, nebo lubrikační gel. Káťa ke mně přistupuje zezadu a jedna její ručka přes bok proklouzla až na hrudník. Hladí mě a uklidňuje, cítí, jak mi srdce buší, jak se celej třesu. V tom zarývá nehty tak hluboko, jak jen může a ručka se dala do pohybu směrem k břichu:

Samou bolestí jsem zasténal a vší silou se propnul dopředu: To přesně Káťa chtěla a na silikonového pomocníka, kterého dala mezi jí a můj zadek, jsem si tak přirazil ochotně sám: Je tam. Bolí to jen trošku, skoro bych řekl, příjemně. Káťa začíná s pomocníkem pomalu hýbat, pěkně tam a zpět. Začínám si to užívat, po chvilce se přidávají vibrace, který navíc postupně zesilujou, Káťa s pohyby zrychluje.

Boží! Je to super! Extáze. Hýbu se tak, aby nová hračka zajížděla co možná nejhlouběji. Káťa spolupracuje, stojí vedle mě a kromě vibrátoru drží i moje péro: Jak se houpu, napůl se i sám honím.

Konečně! Je to tady: přichází to a já zrychluju a zrychluju, sténám a propínám se: Na poslední chvíli Káťa pouští moje podvázaný péro a já konečně začínám pulsovat: Miluju tyhle orgasmy, kdy to Káťa odhadne a přestane na poslední chvíli ale zároveň tak, aby to bylo hotový…

Hotovo. Celej se třesu, povoluju a kolena se mi podlamujou: Lano povoluje a já klečím na studené zemi. Káťa mi vyndává špunty, „Miláčku, byl jsi naprosto úžasnej! Moc jsem si to užila. A nejen já…“, šeptá mi do ucha. Sundala mi klapky z očí: Trošku jsem zamžoural po těch desítkách minut tmy a… V křesle naproti seděla naše společná kamarádka: Prý dobrá show! :)

Z toho odpoledne v garáži se budu vzpamatovávat ještě dlouho, ale i tak to byl jeden z nejbláznivějších a nejintenzivnějších zážitků, jaký jsem s Káťou zažil. Od té doby si navíc nehrajeme jen ve dvou, ale někdy i ve třech. S kámoškou, která seděla naproti. :)