Pokud uslyšíte špatný příběh o MNĚ, vzpomeňte si, že byly doby, kdy jsem byl k těmto lidem také laskavý. Ale to vám neřeknou.

Poslouchejte mě teď.

Budou vám vyprávět o mém hněvu. Budou vám vyprávět o tom, jak jsem bouchal dveřmi.

Budou vám vyprávět o tom, jak jsem je odřízl od koryta. Udělají ze mě monstrum, aby se cítili jako oběti.

Ale řeknou vám, jak jsem je vytáhl z bahna? Řeknou vám, jak jsem se s nimi dělil o svůj poslední kus chleba, když sami nic neměli? Zmíní se o všech těch chvílích, kdy jsem při nich stál jako zeď, zatímco se schovávali za mými zády?

Ne. O tom budou mlčet.

Protože paměť zrádce je selektivní. Pamatují si jen vaši reakci na jejich neúctu, ale nikdy si nepamatují neúctu, která tuto reakci způsobila.

Byl jsem dobrý. Byl jsem loajální. Byl jsem bratr.

Ale být laskavý k nesprávným lidem není ctnost.

Tak jsem se stal „zlým“. Postavil jsem zdi tam, kde kdysi stály mosty. Proměnil jsem své srdce v led, protože oheň, který v nich hořel, jim jen zahříval ruce, ne roznítil loajalitu.

Ať mluví. Ať mě malují na černo. Jejich verze příběhu je jen pohádka, kterou si vyprávějí před spaním, aby utopili své výčitky svědomí.

Vím, kdo jsem byl. A vím, proč jsem se stal tím, kým jsem.

Neomlouvám se za to, že jsem přestal být volným palivem pro parazity.

Pokud být „zlý“ znamená, že si konečně vážím sám sebe – pak ano, jsem zatracený padouch.

Přestal jsem být laskavý k nevděčníkům.