Byl večer a byt byl tichý, jen světlo lampy kreslilo měkké stíny po stěnách. Mladý muž stál před zrcadlem, trochu nervózní, trochu zvědavý. Pod volným tričkem měl jemné kalhotky, které si oblékl spíš ze zvědavosti než z odvahy.
Když se pohnul, látka se lehce přizpůsobila tělu — a v tu chvíli ho napadlo, jak by asi vypadal očima někoho jiného. Ne kriticky. Spíš se zájmem. Ta myšlenka mu projela hlavou jako teplý proud.
Opřel se o rám dveří a na okamžik zavřel oči. Představil si, že někdo stojí opodál, tiše, jen sleduje. Žádná slova. Jen vědomí pohledu. Srdce mu zrychlilo — ne strachem, ale zvláštním, příjemným napětím.