Postupem času se prostě unavíte.
Ne hlukem světa, ale lidmi.
Ti, kteří vám vysávají energii, zasévají chaos,
usmívají se, ale zanechávají rány.

Dnes na to už nemám prostor.
Volím sebe.
Klid místo dramatu.
Ticho místo neustálých bezvýznamných rozhovorů.
Místo, kde můžete dýchat.

Domov, který voní po kávě, mi stačí.
Pár stránek dobré knihy.
Deka, pod kterou se nemusíte předstírat.
Myšlenky, které jsou moje a nepotřebují se vysvětlovat.

Tohle není útěk před lidmi.
Tohle je návrat k sobě samému.

Někdo řekne, že je to známka stárnutí.
Vím, že je to známka toho,
že jsem se konečně naučil moudře vybírat.
A že jsem s touto volbou skutečně šťastný.