Trocha erotiky na vodním tobogánu

V ročním období, kdy ženské zapomínají po ránu stále více spodního prádla doma v šatníku vás v městě denně nemine nějaké překvapení. A to zdaleka nemusíte nějak cíleně brouzdat v ulicích. Šel jsem třeba do známého železářství kde se objevila nová mladinká pokladní, jež zvolila trochu netradiční pracovní oděv: tričko s takovým výstřihem, že její drobná prsa byla z poloviny venku. Když se pak shýbala nad mým košíkem a vybírala zboží, ukázala mi pokaždé skoro celou svou výbavu nedbale zakrytou černou push – upkou. Prohodil jsem s ní nějakých pár slov s úsměvem na rtech. Ani jí nevadilo, že jsem se jí při tom nedíval do očí.

Teplota sice stále stoupala, ale na městské koupaliště jsem se neodvážil, protože ženy spoléhajíc na anonymitu zde ukazují kde co. Řešením bylo vypadnout z města do menšího vodního ráje poblíž chalupy. Věděl jsem, že tady to bude v klidu, protože na venkově zná každý každého a která by chtěla ukazovat kozy sousedovi, že… Z toho důvodu jsem jako koupací úbor bez obav zvolil své oblíbené bleděmodré nepodšité silonové boxerky. Oblíbil jsem si je už před časem, protože se pohodlně nosí a rychle schnou. Suché slušně naznačují mužskou výbavu a mokré prosvítají jen malinko. Pokud by se však zde nečekaně vyskytla nějaká pěkná slečna nahoře bez která by mě vzrušila, byl bych nadobro vyřazen ze hry – mokrý silon neskryje vůbec nic. Vzhledem k charakteru koupaliště jsem však tyto obavy zcela vyloučil.

Příchod do areálu vodního ráje tuto mojí představu jen potvrdil. Převládaly rodinky s dětmi a starší páry. Pokud se zde vyskytovaly nějaké osamocené ženy, tak ty měly úbory spíše prvorepublikové. Výjimkou byla skupina středoškolské mládeže, kde bylo několik pěkných dívek v bikinách. Žádná z dívek si nedovolila rozepnout podprsenku ani na okamžik. Chlapci si k dívkám nic nedovolovali, a to ani na dece ani ve vodě.

Kochal jsem se tedy vytouženým klidem a využíval vodních atrakcí. Nejoblíbenější byl vodní tobogan, na který vedly úzké točité schody. Ty schody byly trvale zaplněné až k zemi hlavně malými dětmi. Proto jsem se rozhodl odložit jeho návštěvu na dobu, kdy se fronta zkrátí. Když to konečně nastalo, vyrazil jsem. Přede mnou stály dvě dívky z té skupiny. Tmavovláska v černých šňůrkových bikinách, té říkejme třeba Adéla. Druhá vyšší odbarvená blondýna v růžových plavečkách – dole něco jako kraťasy, nahoře bandeau top. Říkejme jí třeba Bára. Náročnost situace byla v tom, že dívky stály dva tři schody nade mnou takže jejich skvostné mladé zadečky jsem měl v úrovni očí tak v půlmetrové vzdálenosti. Dívky byly slušně oděty, takže jsem věřil, že žádné překvapení nenastane. Kámen úrazu byl v tom, že hlavně Adéla měla velmi pronikavý hlas, takže přes šustot vody bylo slyšet každé její slovo.

…“Tyhle ti slušej, ale přítel ti přece přes časem koupil nějaké jiné růžové, ne“?¨
….“Ale ano, ale ty trochu prosvítaly, dokonce i kalhotky a chlapi po mě hrozně čuměli, tak jsem je přestala nosit…“
….“Jak moc prosvítaly?“
….“No já nevim, tak jako třeba….“a Bára hledala vhodný příměr až s překvapením pohledem zavadila o můj pas. Uchichtla se a pokračovala šeptem, načež vyprskla Bára. Jelikož bylo víc než jasné o co se dívky zajímají, intuitivně jsem se chtěl otočit. Též proto, že z těch jejich řečí mi již trochu povyrostl. To však nebylo možné, neboť pode mnou stála skupinka dětí.
…..“Jo prosvítaly….no možná eště trochu víc než jemu…“zapomněla šeptat Bára
…..“Takže ti byl vidět ten piercing?“ pokračovala Adéla
…..“To víš, že jo, na dvacet metrů!“ opáčila Bára a salva smíchu obou následovala.
No ukažte mi chlapa který by v podobné situaci nechtěl prozkoumat, zda Bára skutečně v onom nejtajnějším místě má či nemá piercing…..Nebylo to vůbec rozumné, ale čekal jsem až se Bára otočí ke mně čelem a usilovně pátral v jejím rozkroku po stopě náušničky…..ano i přes růžové kalhotky tam byla znát….

Po objevení piercingu na Bářině kundě moje fantazie pracovala na plné obrátky a začal jsem si představovat jakou jí asi Bára má…to už bylo samozřejmě trochu moc a důsledky byly nezvratné. Začal se mi z toho nemilosrdně topořit….přímo před zraky těch slečen. Ale mohly si za to samy, když měly takové kecy. Nová salva smíchu. Snažil jsem se štípat do podpaží a myslet na jiné věci. Moc to nepomohlo a uniknout nebylo kam. Pak dívky naštěstí začaly řešit nějaké přijímačky na VŠ a jiná témata. Už jsme byli kousek pod vrcholem a těšil jsem se že se konečně svezu dolů a pořádně schladím pod sprchou.

Bára se však postarala o mnohem zajímavější konec….začala na Adélu…“Hele myslíš, že ty zavazovací šňůrečky všude jsou na tobogán šťastný řešení? Co když se ti někde cestou zadrhnou?“ A Adéla:“No a co mám dělat? Tak mi to vzadu pořádně dotáhni…“
Nevím, zda šlo o Bářinu nešikovnost nebo škodolibý úmysl….jisté je, že při dotahování podprsenky kamarádce jí sňůrka vypadla z ruky, látka se svezla dolů a malé skvostné poprsí Adély na zlomek sekundy spatřilo světlo boží….
Před očima se mi zatmělo, ztratil jsem na chvíli rozum a pronesl: „Promiňte, máte moc hezký prsa, slečno….“
Adéla zrudla ale řekla: „Děkuji“. V tu chvíli se mi ztopořil zcela kolmo a přes plavky jsem vystříkl. Ta úleva byla nezměrná…..
Poslední a největší salva smíchu pak následovala, když dívky na vrcholu toboganu zmerčily sperma zvolna skapávající z mého rozkroku na stehno.

Takže vidíte, všude číhají překvapení. I na slušném koupališti můžete zažít opravdu neslušné věci. A právě na ty nikdy nezapomenete.