Můj malý tajný rituál

Je na tom něco zatraceně vzrušujícího — být v převlékací kabince.
Ten malý uzavřený prostor s tenkým závěsem, za kterým je úplně jiný svět — obyčejný, všední.
A tady uvnitř si pomalu svlékám oblečení. S každým kouskem, co padá na zem, jako bych odhazovala i něco víc.
Podprsenka se rozevře s tichým cvaknutím, kalhotky sklouznou po bocích…

Stojím nahá — mezi zrcadly, v tom jemném světle,
pozoruju se. Déle, než je nutné.
Dívám se na svůj odraz… a vzrušuje mě samotná myšlenka,
že někdo za tenkým závěsem může slyšet můj dech.
Nebo zahlédnout stín mých pohybů.

Moje kůže brní vzrušením,
a uvnitř se chvěju, když si přejedu prsty po břiše…
Představuju si, že někdo náhodou vejde. Nebo možná ne tak náhodou.
Zůstane stát. V šoku. A nemůže odtrhnout oči.
A já? Nepřikrývám se. Jen se pomalu otočím zády a usměju se.

Někdy jdu do obchodu ani ne kvůli nákupům.
Ale jen… abych to cítila znovu.