Odraz v růžovém

12 435 zhlédnutí

Začalo to už brzy dopoledne, jemu v práci stál z představy, že si to doma dělá Knihomolka sama a bude zase hrozně nadržená. Jí zase zrcadlo naproti posteli odráželo každý její detail. V růžové noční košilce si svůj klín začala představovat ještě se strapless dildem. Jak jí nenápadně vylézá zpoza růžového lemu.

Přišla jí zpráva jak teče. Neodolala a chvilku si se sebou pohrála, zatímco si u toho srovnávala myšlenky o večerním scénáři. "Dneska ho pomiluji jinak, ne jako domina, ale jako milenka."

Doma už bylo všechno přichystáno a v ložnici zaznělo jen tajemné, ale jemné "Lehni si.". On poslechne, svaly napjaté vzrušením i očekáváním. Přistoupí k němu, položí mu dlaň na hruď a pomalu s ní přejíždí dolů – až k jeho klínu. Zastaví se, ještě ho nechá čekat.

„Podívej se na nás,“ šeptá mu do ucha a otočí mu hlavu směrem k obrovskému zrcadlu. Její smyslné líbání ho vzrušuje, zatímco ten pocit umocňuje jak se projíždí stehnem přes jeho klín. Je ale trochu nervózní a ona to vycítí, když se mu zadívá hluboce do očí. Strká si jeho péro do pusinky, dokud se neuvolní.

Pak si nasadí připínák, dotkne se jeho stehen a začne pomalu, provokativně pronikat. Je slyšet jeho prudký výdech, zatímco ona se dívá střídavě na něj a do zrcadla – sleduje, jak mu tělo reaguje, jak se jeho výraz střídá mezi touhou a ztrátou kontroly.

Každý její pohyb je rytmický, důrazný a plný sebevědomí. Nechává ho sledovat, jak v odrazu růžová barva kontrastuje s jeho nahým tělem.
„Vidíš, jak mi patříš?“ usměje se, zatímco přiráží hlouběji.

On zasténá, tentokrát nahlas, a pohled do zrcadla mu nedovolí skrýt nic – ani vzrušení, ani slast, ani to, jak si užívá, že tentokrát je to ona, kdo řídí každý okamžik. Ani jednoho to ale nenaplní dostatečně. Nemají k tomu předpoklady, proto Dobrodruh převezme otěže.

Takhle skvělá předehra, ale rozpálila oba jako žhnoucí sopky, vybuchující v rekordním čase.......