“Seber si svý věci a vypadni!” slyším místo pozdravu, sotva jsem přišel domů. No to snad nemyslí vážně!? Stojím jako opařený v naší ložnici a nenacházím slov. Zprudka dýchám, v obličeji cítím horkost. Co je zase?! “Roberte, co se proboha zase stalo?” jdu k němu…

Sleduju ty tvé kudrlinky na hrudníku a říkám si, jak dokonalé jsou. Drobné, pravidelné... Když do nich prsty zajedu, tak cítím tu příjemnou drsnost. Zavírám u toho oči a do nosu nabírám vůni tvé kůže. Zbožňuju ji. Je prosycená jemnou směsicí vůní. Sprcháč a pod ním…