Chyběla jsem ti? Doufám, že ano.... Venku se ochladilo, léto si dává pauzu.. Ale tady uvnitř plynule přcházíme k fyzické dani. Pár dní jsem tě trýznivě mučila mým tichem.... Ale dnes... dnes jsem zpátky a proto přitvrdíme. Dnes už mi nestačí jen tvoje myšlenky. Dnes…

Zatímco ty poslušně sedíš v té izolaci, kterou jsem ti nařídila, já jsem včera v noci stála na terase. Koukala jsem na hvězdy a vnímala vítr, jak se zvedá. Kroužil kolem mého těla, dotýkal se mě... Napřed lehce, jako by se se mnou teprve seznamoval. Zavírala jsem oči…

Polovina týdne je za námi. Včera jsi v tom deštivém dusnu přiznal pravdu. Sám ze sebe jsi přede mnou vyslovil to, co oba moc dobře víme. A dnes? Dnes ta pravidla posuneme ještě dál. Dnes ti totiž vezmu ten nejdůležitější smysl. Ten, kterým se celou dobu kontroluješ a…

Úterní večer... miláčku. Venku prší. Slyšíš ty kapky, jak buší do okna a syčí na rozpálených ulicích? V celém pokoji je těžké, křečovité dusno, které ti sedá na plíce. A do toho horkého vzduchu se líně, nekompromisně mísí ta moje těžká, horká vanilka. Ta vůně tě teď…

Sleduju tě celý den. Vidím, jak se zoufale snažíš soustředit na práci, na lidi kolem sebe, na ten obyčejný, nudný svět venku... a jak ti to vůbec nejde. Protože v podtextu všech tvých myšlenek pořád zní tenhle můj hlas. Představ si to. Sedíš u svého stolu, kolem tebe…

Neděle podvečer... miláčku. Víkend pomalu končí, slunce zapadá a na město se líně snáší stín. Lidi venku už teď propadají té klasické nedělní melancholii, uklízí si věci a psychicky se připravují na nový pracovní týden. Ale ty? Ty už hodinu nervózně přecházíš po…

Včera večer jsi stál před zrcadlem. Sledoval jsi své vlastní oči, ve kterých se zrcadlila všechna ta nashromážděná poslušnost za celý týden. Viděla jsem tě. Viděla jsem, jak moc bojuješ s každým mým zákazem, jak pevně svíráš pěsti, abys vydržel. Dnes je neděle. Den,…

Víkend je v plném proudu a ty už zase stojíš u mých dveří. Ten včerejší pátek tě totálně zničil, viď? Celý den v sobě nosíš ten nerealizovaný zkrat, to nesnesitelné napětí pod břichem a vědomí, že tě ovládám na dálku. Ale dneska... dneska tomu dáme úplně nový rozměr.…

Víkend klepe na dveře... miláčku. Všichni lidi venku už žijí vidinou svobody. Odpočítávají poslední minuty v práci a těší se, jak si odteď budou dělat, co chtějí. Jenže ty moc dobře víš, že pro tebe slovo „víkend“ znamená úplný opak. Znamená to, že ti končí běžná…

Já vím, co se ti teď děje v hlavě. Od dopoledne jsi úplně zničený. Těch šedesát vteřin, kdy jsem tě nechala ovládat se vlastní rukou, jen abych tě zastavila milimetr před koncem, ti totálně rozvrtalo příčetnost. Celé odpoledne jsi strávil v tomhle šíleném zkratu. A teď…