Proč je parter/ka pasivní...

Zase jeden střípek z partnerskýho života. To jsem takhle partnerku pošťuchoval, že je nějak málo akční. Že sex ji už asi tolik nebaví, když už jsem její a nejsme jen dva milenci, co se vidí jednou za čas a mají potřebu se po sobě vrhat. Prostě takový to klasický rýpnutí, co v sobě má trochu humoru, trochu pravdy a trochu obavy, jestli náhodou něco nejde do kytek.

A ona mi na to napsala zprávu:

„…jsem si uvedomila neco ohledne sexu, premyslela jsem proc se mi vecinou nechce vlastne byt v roli te, ktera je iniciativni a vymysli napady, nebo i ridi tempo, proste v sexu se mi chce jen existovat a vnimat te, takze co za tim je… dneska kdyz jsme planovali, jsem si uvedomila, ze se mi hrozne libi, ze jsem ta, ktera veci ridi a ty me vzdycky das vse ke schvaleni, treba program na vikend, a jsem ta, ktera vymysli program, ktera planuje, je ve strehu, a snazi se myslet na vsechny a v sexu si chci uzit presny opak, chci se jen nechat vest, nepremyslet, chci citit ze ty jsi ten, ktery to ma nastarost, proste je to me vyvazeni, takze ma “pasivita” neni o tom, ze by me to nebavilo, ale o tom, ze me to bavi nejvic kdyz muzu uplne vynechat hlavu a nechat deni na tobe s plnou duverou, kdyz bys chtel abychom si prehodili role, asi bych potrebovala vic vypnout v partnerske rovine ohledne povinosti a planovani, vim, ze take planujes, takze si taky zaslouzis vypnout, takze tady me napadlo, ze s timhle muzeme vedome pracovat a sledovat sami sebe, abychom sami sobe vic rozumeli a tim padem nam bude rozumet vic i ten druhy, protoze jednou veci jsem si naprosto jista, ze zadny muj “nezajem” neprameni z toho, ze bych te nechtela nebo chtela mene nez predtim, je to spise o vyvazenosti, nekde se energie bere aby se jinde mohla dat…“

Tak musím uznat, že jsem si u toho uvědomil jednu věc. Že jsem vlastně docela zvyklej plánovat hlavně sex. Tam jsem aktivní, nápaditej, tahám za nitky. A zbytek věcí? Pokud možno na to s radostí seru. Co se bude dít, kdy se kam jede, kdo co zařídí… jasně, občas pomůžu, ale rozhodně to není moje hlavní hřiště.

A teď pozor, tady bych mohl napsat, že s tím samozřejmě hodlám něco dělat, že se změním a že budu od zítřka plánovat i běžný provozní sračky s nadšením. Tak to ale nebudu kecat. Spíš mi přijde ideální ta změna. Občas bejt dokonalej v plánování běžnýho života, občas se na to úplně vysrat. Protože jak jinak by si přítelkyně mohla všimnout, že toho vlastně dělám dost, kdybych to občas nepustil úplně z ruky?

A hlavně mi to celý připomnělo jednu důležitou věc: pasivita v sexu fakt nemusí znamenat nezájem. Často je to přesnej opak. Je to důvěra. Je to chuť vypnout hlavu. Je to vyvažování energie, kterou člověk rozdává jinde. Jen si to málokdy takhle otevřeně pojmenujeme, protože je jednodušší říct „něco je špatně“ než se zeptat „co ti vlastně chybí“. A někdy se ptát můžeš jak chceš, ale někdo je zase neschopnej To pojmenovat

PS: Napadlo mě udělat si v lednu takovej deníček. Psát si, jak často jsme měli sex a jestli to stálo za to. A třeba se o to i nějak podělit. Jen dost možná na to nezbyde dost energie… protože když budu každej den vymýšlet, jak ji ošukat tak, aby nemohla tvrdit, že se málo snažím, tak budu mít plný ruce práce jinde 😄