Jak se stát Divou Bárou

Ve svých 42 letech jsem si splnila jeden z tátových snů a tím se stala pro českou společnost Divou Bárou.Tímto chci dovysvětlit, proč tento tátův sen nechci blíže specifikovat. Jedna se o sportovní záležitost, která v ČR není skoro vůbec rozšířená, plno lidí ani neví, že něco takového vůbec existuje. Dalším problémem je, že ji mohu provozovat pouze v přírodě - tzn.veřejně. Problémem je ale i skutečnost, že je to spiše chlapský koníček (ostatně jako všechny mé koníčky). A nevím o nikom/nikdy jsem venku nepotkala žádného nadšence, který by se něčemu takovému věnoval. Možná v cizině, ale v ČR určitě ne. A těch, co se tomuto sportu věnují v ČR na profesionální úrovni - tipuji, že je levou zadní spočítáte na prstech jedné ruky. A mrzí mě fakt, že kamkoliv si přijdu zasportovat, tak jsem lidem pouze pro smích, ukazují si na mě prstem a hlasitě mě komentují -jsem něco jako cirkusová atrakce. Týká se hlavně žen - muži to vnímají jako každý jiný sport. Tyto posměšky ignoruji a o to víc si vážím lidí, kteří mi přesto dělají společnost nebo se to dokonce chtějí naučit. A jen ještě dodatek na konec - není to pro mě vůbec jednoduché, neboť přitom musím potlačovat svou fóbii, se kterou bojuji celý život.