Minulost těla a cena přežití

Nazačátku mé tranzice, během Covidu, jsem byla ekonomicky na dně a přede mnou byla celá šílená dlouhá cesta. Kvůli Covidu se rozpadlo moje podnikání a já k tomu spadla do drog. Prodala jsem vše co jsem mohla, abych se zbavila splátek a šla do nájmu, kde mi došly peníze. Byla jsem krůček od toho skončit na ulici. Bylo krátce po mém veřejném coming outu, všichni kolem mě už věděli, že jdu do "změny". Většina lidí mě odsoudila, mysleli si, že je to důsledkem drog a rozšířily se konspirace o tom, co se se mnou děje. Ztratila jsem veškerý sociální status a skončila úplně na dně a sama. Peníze mi došly, už jsem byla i bez jídla a v tu chvíli jsem udělala zoufalou věc: založila si tady profil a začala nabízet služby. První člověk, který přišel, byla kuřba za tisíc, za který jsem si šla koupit jídlo, které jsem už neměla. Pak přišel další..a další a už jsem v tom jela. Některým jsem podržela i zadek. V té době jsem trpěla těžkou sociální fobii. Měla jsem strach i jen vylézt na nákup, abych někoho znamého nepotkala. Covidové období naštěstí umožňovalo krytí rouškama. Měla jsem takovou hezkou černou. Na hlavě šátek, neutrální oblečení a šla jsem. Byly doby, kdy jsem potřebovala i drogu, abych překonala strach vylézt. Mezitím jsem podnikala kroky v tranzici. Vyšetření po různých doktorech, kontroly a také zákroky, na které jsem šetřila.

Ta práce "na tvrdo" mě brzy vyčerpávala a tak jsem přešla na masáže, ke kterým jsem dělala oral. V té době bylo mé sebevědomí úplně na dně a já si nechávala líbit spoustu věcí od různých divnolidí, které jsem na sebe kvůli nízkému sebevědomí poutala. Ten začátek byl opravdu hnusný a já prožila spoustu nechutných chvil s nadrženými cizinci, jen abych zaplatila přežití a měla dost peněz na všechny ty zákroky, které jsem potřebovala, abych upravila vzhled tak, abych dokázala být spokojená a nebála se jít mezi lidi. Celou dobu jsem doufala, že se jednou vrátím zpět tam kde jsem kdysi byla a že mě všichni přijmou zpátky. Že pochopí moji cestu, že jim dojde, jak moc a dlouho jsem předtím musela trpět...

V té době jsem stále trpěla nutkáním k drogám. Po více jak roce na úplném dně jsem se znovu vrátila ke cvičení, jelikož mě k tomu dohnala stále více chřadnoucí tělo a vše se podepisovalo i na mé pleti. Věděla jsem, že tohle je cesta ke konci. Cvičením a návratu ke zdravé životosprávě začal obrat k lepšímu, i když stále jsem jednou za čas sklouzla. Postupně to ale šlo do ztracena a stále více vyhrával zdravý životní styl, vlna, na které jedu většinu svého života. Můj vzhled se začínal zlepšovat, začínala jsem být stále více žensky vypadající a já to podporovala většími i menšími zákroky. Stala jsem se posedlou tím být krásná, strašně jsem vždy toužila po naplnění své duše tím, že k sobě najdu protějšek opačné polarity a splyneme. Brala jsem se tak, že překážkou k tomu je "jen" moje tělo a proto jsem na sobě tak dřela, podstupovala bolest při změnách, podstupovala sexuální služby, které mi byly často odporné a to vše jen pro tento jeden cíl - být krásná a vybrána tím pravým. Dnes chápu, že to není jen o tom, ale v té době v tom hrálo roli i mé trauma z odmítnutí jediným člověkem, kterého jsem kdy milovala a vedle kterého se cítila tak, jak jsem vždy toužila se cítit. Ty reálné pocity vedle něho ještě víc překonávaly mé celoživotní představy. Cítila jsem do hloubky duše, že tohle přesně je ten pravý, na kterého jsem celou dobu čekala. Skutečně prožili jsme spolu hodně, on byl v mé blízkosti v začátcích tranzice. Znal mě i dlouho před a neodešel ode mě, byl velmi empatický a podporující a my si po všech stránkách rozuměli...až do chvíle, kdy pocítil, že to překračuje kamarádství a on mi natvrdo řekl, že kvůli tělu se mnou mít nic nechce a odešel mi ze života. Zůstala jsem tímto hluboce poznamenána na další dlouhé roky a to ve mně probudilo ještě větší posedlost krásou. Aby se už nikdy neopakovala tahle bolest, že celá moje duše a souznění s druhým člověkem, něco tak mimořádně vzácného, bude přerušeno kvůli tomu, v jakém obalu se musela narodit moje duše. Ty potoky slz, ty nejhorší myšlenky, ta obrovská bolest, která mě roky neopouštěla...to by bylo na několik stránek...byl to pro mě obrovský zásah přímo do nejniternějšího bodu mé existence. Zároveň jsem se tím uzavřela čemukoliv dalšímu. Žiju v hlubokém strachu z toho, že by se to mohlo zopakovat.

Dnes už žiju jinak. Mám vše kolem tranzice za sebou, i když s velkou jizvou, která se nepovedla...nicméně navenek jsem dokončená. Můžu říct, že jsem spokojená s tím jak vypadám a to mám na sebe extrémně přísné oko. Má pleť i pokožka už je krásně hebká, mám hezké tvary těla, krásné vlasy. Udělala jsem na sobě strašně moc práce a ve společnosti nejen zapadám, ale dostávám hezké komplimenty od lidí, kteří neví o minulosti mého těla. Jenže, ta minulost těla...i kdybych byla sebekrásnější a žila v té nejčistější vnitřní ženské energii, stále žiju ve velkém bloku vůči mužům. Vím, že pro naprostou většinu hetero mužů budu nedotknutelná. Budu pro ně "fuj", prostě nepřijmou mě. Nikdy pro ně nebudu žena, vždy mi budou dávat nálepky "přeoperovaný CHLAP", vždy mě tím budou zraňovat, ať už nahlas nebo dle chování a neverbálních gest. Je to hluboce zraňující a stále se to opakuje. Jsem přijímaná, flirtuje se se mnou a pak najednou ticho. Vždy ze stejného důvodu - doví se o mé minulosti. Jsem uvnitř úplně obyčejná žena toužící po lásce a místu ve společnosti a minulost mého těla všechno vždy zablokuje. Jsem proto uzavřená a nešťastná. Často mě někdo oslovuje a já to vždy utínám, protože čekám zase to stejné - budu odkopnuta kvůli minulosti. Nevím, co s tím mám dělat a nemyslím si, že existuje východisko. Když budu veřejně sdělovat, že jsem trans, budou se na mě lepit jen ti, kdo mě budou fetišizovat jako "něco mezi" a to já nechci, chci být viděna jako energie, kterou mám uvnitř a ne objekt navenek od těch, kdo mě jako ženu stejně nevnímají. Vím, že bych byla "úplně normální" žena, která chce muže v mužské energii k sobě, ale nikdy mi to nebude umožněno, protože prostě žádný muž mě tak nepřijme...i kdybych byla sebekrásnější...a v tomhle musím každý den žit.

Bohužel nemohu si stále dovolit úplně opustit erotické služby, které dělám ve velmi omezené míře, kde vše končí pouze u mých ruk, i když mám další práci. Z toho důvodu se prezentuji na různých sítích a prakticky není jediný den, aby mě někdo nenapadnul kvůli minulosti mého těla. Každý den mi to někdo urážlivě vpálí, pořád se kvůli tomu do mě kope. Snažím se přežít, snažím se vše ustát, nemám žádnou oporu ani záchrannou síť, jsem zablokovaná vůči mužům, žiju v obavách, kde to na mě zase kdo vytáhne, a jestli mě třeba někde i někdo nenapadne a do toho ještě čelím každodenním útokům na sítích.

Je pro mě velmi těžké existovat v takových podmínkách, přesto zvládám dál na sobě pracovat, žiju nejzdravěji co jsem kdy žila, v reálu jsem k lidem velmi milá a vstřícná a s těmi, kdo ke mně příjdou bez předsudků (protože "to" neví) vycházím vždy skvěle.

Taková je tedy moje realita, kterou spousta lidí nikdy nepochopí.