Stvoření

Stála přede mnou jako ztělesnění zakázaného pokušení.
Dlouhé kaštanové vlasy jí hustě spadaly přes ramena a záda, leskly se jako čerstvě umytý hedvábí a voněly po teplém létě. Měla je lehce rozcuchané, jako by se s nimi právě někdo prohrábl prsty v náruživém objetí. Oči – velké, tmavě hnědé, s jemnými zlatavými tečkami – se usmívaly, ale v koutcích měly ten temný, vlhký lesk, který sliboval věci, o kterých se normálně nemluví nahlas.
Její ústa byla plná, růžová, lehce pootevřená v tom upřímném, téměř nevinném úsměvu, který však prozrazoval, že tahle žena ví přesně, co dělá. Dolíčky ve tvářích jí dodávaly dívčí kouzlo, ale tělo… tělo bylo čistá ženskost.
Černé šaty jí obepínaly postavu jako druhá kůže. Hluboký, drapovaný výstřih odhaloval plná, těžká prsa, která se při každém nádechu vzdouvala a téměř přetékala přes látku. Bradavky se pod tenkou černou látkou jemně rýsovaly. Útlý pas přecházel do svůdně zaoblených boků a pevného, kulatého zadku, který šaty nedokázaly skrýt. Ramínko jí lehce sklouzlo z ramene, odhalující hladkou, teplou kůži, kterou bych chtěl okamžitě ochutnat.
Ruku měla položenou v bok, prsty lehce roztažené, jako by čekala, až se k ní někdo přiblíží a ty prsty proplete svými. Stála tam sebevědomě, s lehkým nakloněním hlavy, a celým svým tělem vysílala jedno jediné tiché poselství:
*Chci, abys mě viděl. Celou.*
Byla to žena, která vypadala, jako by byla stvořena pro pomalé doteky za soumraku, pro tiché zasténání do polštáře a pro pohledy, které pálí kůži i na dálku...