Mstivý bastard

Tak takhle o něm všichni, co ho znají, hovoří. Znám ho taky, přesto jsem doufala, že se mstít nebude... Sliboval to... Ale jeho sliby byly vždy prázdné - že mi položí plovoucí podlahu, udělá další zásuvku v ložnici či pověsí zrcadlo v chodbě. Nic z toho už nikdy neudělá, stejně jako kdysi mi neudělal, pouze nasliboval přistavění stěny, zaštukování atd. Nakonec jsem na to musela zneužít kamaráda, který má práce, že neví kam dřív skočit a toto je pro něj relax (v jeho případě můžu napsat pravdu - prokrastinuje).

A přesně takto mi bastardík slíbil, že se mi nebude mstít v práci. Mstil se, tak jsem utekla. Když jsem utíkala, tak mě přemlouval, ať si nechám vedlejšák, že určitě bude práce nad hlavu. První měsíc jsem něco málo měla, pak konec a nic. Najednou začal tvrdit, že je práce málo, lidí moc... Jenomže pro mě teď není problém si jeho lži ověřit. A práce bylo dost, ale vždy ji dostali jiní. A víme kdo - vybraní jedinci (říká se jim prověření), to jsou ti, kterým "malé vedení" může věřit. Když jsem bastardíkovi pohrozila, že nezůstane kámen na kameni, tak se zalekl velkého šéfa, protože tomu by se toto ani trochu nelíbilo.

Najednou na konci měsíce se co nejrychleji dávala práce neprověřeným, aby velký šéf neviděl ty rozdíly. A nejlepší zdůvodnění bastardíka, proč mi nic nenapíše? Stále stejná písnička - to nedělám já, to dělá mládežník (plánování směn). Zajímavé, že dosud tvrdil, že to dělá on pro mládežníka.

Ostatně vím, že ex šlo jen o to vědět, kdy mám volno a kdy ne, nikdy mu nešlo o to, aby mi dohodil nějakou práci a tím mi pomohl vzhledem k tomu, že má nemoc a léčba je čím dál nákladnější (on to moc dobře ví) a už si to nemohu dál dovolit platit. Takže platím jen část léků, která je na hranici ochranného limitu. Další čast, kterou se vedení nemocnice rozhodlo zpoplatnit a která se nezapočítává do ochranného limitu,tu si již dovolit nemohu. Bohužel ta je dost podstatná. Na druhou stranu si říkám, že před 2 lety mě doktoři zachránili na poslední chvíli a já tu ještě jsem. I když ex s radostí doufal, že se tak nestane a přál mi brzký konec. Ano, toto se opravdu stalo. Doteď netuším z čeho pramení ta extrémní nenávist ke mně, ale už mě to nezaujímá a nepátrám po tom.

V nové práci mi bylo slíbeno, že po zkušební době mi přidají. Zkušební doba uplynula a na mou otázku, zda mi přidají, jsem dostala zamítavou odpověď s tím, že jedna naše pobočka udělala pořádný prů..., takže ne. Tak se snažím brát aspoň směny navíc. Měsíčně mám 18-20 směn (12ti hodinovky). I tak je ten příjem mizerný. Ale co už? Děti jsou již skoro na prahu dospělosti a s částečnou léčbou tu vydržím ještě nějaký ten rok/dva/tři? Doufám, že aspoň do té doby, co děti dostudují. Pak je mi vše jedno.

Ex mi tvrdí, že ho tímto vydírám. Jenomže jak můžu vydírat toho, co nepomůže svému dítěti ani jeho matce? Dá se vůbec vydírat ten, co je bez svědomí? Nevydírám, jen konstatuji skutečnosti, které jsou lehce dohledatelné a ověřitelné (např. zpoplatnění léčby a nezápočtu této části do ochranného limitu pacienta) nebo i to, že mi nepřidají po zkušební době.

Ale jsou věci, které jsou na mé nemoci fajn. Třeba už se opět nemusím bát, zda zhubnu do plavek :-) Už to jde zase samo.. Sice pozvolna,ale vím, že přes prázdniny už to bude 47-45 kg a na konci léta okolo 40 kg. A dál raději nechci vědět :-)

A ještě jedna maličkost pro mého ex, který mi vyčítal nové spodní prádlo, které muselo být drahé. Bylo, ale já ho neplatila.