Cestou z festivalu

Zajel jsem si z nudy do Varů na festival. Vzhledem k tomu, že je jelen jednou z postav v známém filmu, dostal jsem lístek zdarma. Rozdával jsem milé úsměvy a neamaterky mi strkaly do kapes lístečky s telefonními čísly. Všechny se chtěly s jelenem fotit a objímat. Měli tam aj krásný modrý kostelík kousek od malé Versailles. Moc mě to tam nebavilo, všude samé rajdy kozaté. Obora Linhart byla lepší. Zlatej slavkovský les. Z toho bludiště odjet. Všude mi skálkay kozy na kapotu a chtěly autogram. Bohužel jsem neměl s sebou vystřelené hylzny na památku k rozdávání. Volal jsem na ně z okna, ať se nebojí, že zase budu v nějakém filmu.

Cestou zpátky mě chytla bouřka, tak jsem se stavil na pumpě někde u Kladna na dálnici na kokosový drink.

Pokračují dál.

Potom se obloha úplně zatáhla a viděl jsem Prahu. To byl strašný pohled. Co na tý Praze všichni mají? Vždyť tu mají i jeleny v Zoo. Děda vždycky říkal, že z Prahy se nikdy nežene nic dobrého. Někde u Ruzyně vidím jak na mě padá letadlo, celou hrůzou z toho kolosu, jsem radši brzdil, všichni troubili.

"Tím troubením ty chudáky nezachráníte"

pomyslel jsem si a potom přišla pičunda Blanka. Chtěl jsem do ní hluboce. Dokonce tak hluboce, že mi nešla navigace. Byl jsem hluboko v piči, co se dalo dělat. Vyplivlo mě to někde v Libni. Hned se mi vybavilo to přísloví

"Žižkovu a Libní, obloukem se vyhni".

Aspoň jsem pokynul na počest Anthropoidu. Musel jsem si na to trochu přibrzdit, zase na počest někdo troubil.

V rádiu hrála píseň

"Koleda, koleda, Štěpáne. Stopy jsou sněhem zaváté. Jsme spolu sami. Dnes pod hvězdami. Milování je posvátné.

Škoda, že nejsem Štěpán a že nesněží....

Ta pojebaná navigace mi pořád nabízela -2 minuty+ 5 km. Potom -12 km + 6 minut. Všude cesty rozkopané jak u Verdénu. Že já nejel radši metrem do Troje do Zoo a nedojel do Zličína jak tenkrát. To bylo furt trasa A, trasa B , pak vlevo vpravo koleje.....

Nějak jsem se dostal na Čerňák a z hladu jsem jsem viděl v dálce hospodu se zlatými oblouky. Zajel jsem tam. Měli tam na parkovišti psáno "ženy". Muži jsem nenašel, tak jsem zaparkoval tam. I u nás v hospodě mají napsáno muži a ženy zvlášť.

Vešěl jsem dovnitř a nestačil zírat. Lidí si tam u stojanů projížděli ty tablety, mávnul jsem rukou a šel k pokladně. Nikdo tam nebyl. Přišla nějaká mladá rajda a ptala se, co si dám.

"Točeného Birella s guláš ze srnce".

Ona :" To tady nemáme, jsme ....".

"Co to je za hospoda, když nemáte Birell a guláš ze srnce? "

To u nás Franta ho má vždycky a máčí maso v hypermanganu, aby vypadal čerstvý několik dní pro Pražáky.

Začala mi nabízet co všechno si tam můžu dát. Nic se mi nelíbilo. To je menu jak v bordelu. Potom, že za příplatek tohle a tamto.

"Tak je to hospoda, nebo bordel".

Dal jsem si něco Big v názvu s vidinou pořádného nášupu. Dostal jsem číslo a čekal. Pět minut a furt nic.

Přišla nějaká jiná dcérka a položila to na stůl.

"Co to je? Kde je jídlo?"

Ona: " To je vaše objednávka".

Povidám jí: " Vidíš támhle ten obrázek?"

Prý jo.

"Vypadá tohle jako jídlo, co jsem si objednal?" Asi ne žejo".

Pokrčila rameny a protože mi byla sympatická, doporučil jsem jí, aby se nevdávala.

Prý ani nechce.

"Ono holka s takovým kuchařským uměním by to ani nešlo ".

Pak šla pryč.

Tekly mi slzy při každém polknutí. Vousy jsem měl od té kyselé čalamády celé zakydané. Ať jsem to chtěl chytit z jakékoliv strany, všude to na mě padalo jak Němci do krytu.

Vycházím ven, vrazí do mě nějaký dvacetiletý týpek a a motá se kolem dveří a drží se, aby nehodil šoufle na zem.

"Jsem sice z vesnice, ale vím i já, že se z hospody při východu pouští ven".

To je úroveň, prej hlavní město, Praha. Si tady přijdu Jak v Brně, tam bych taky už nejel. Tam jsem naštěstí nikdy nepotkal tuhle hospodu.

Došel jsem k autu, vyndám kanystr s vodou, co vozím s sebou, abych si umyl hubu. Kouká na mě nějaká ženská. Říkám jí, už aby sněžilo, že se v tom vedru nedá ani dýchat, že z toho mám beztak tlak zase 160.

Ona: "Ježíši, vždyť je Zíma".

" Z Brna co?"

Konečně odjíždím a vymotavám se to toho parkoviště.

"Kde je pumpa?"

Všechno rozjebané. Naštěstí pro všechny případy vozím kanystr s sebou.

Tak a teď jdu na srnce, abych si napravil chuť. V hospodě u zlatých oblouků, mě nikdo už neuvidí.