Úsměv

Není to smutně. Spíše jako naděje, že se opět potkáme a hodíme na sebe úsměv, protože jsme k sobě patřili.

Její poslední slova už nebyla mně, ale zůstala mi v hlavě, možná to chtěla doříci, ale ne tak aby to bylo zjevné. Možná se bála v pokračování a doufala v pokračování. Nebylo nám dáno.

Odešla.

Znáte to že si tu větu pak znovu přehrajete a víte, že byla pro vás? Často to tak dělala. Odpověděla někomu jinému, ale pohled píchla na mě.

Odešla, já to neuměl. Odešla a já chtěl být vždy poblíž. Snad pro nádech pro mě, který už nemohl nastat, snad pro další trápení.

Byl by krásný pocit, kdybych věděl že odešla šťastná.

Jsou chvíle, za které stojí poděkovat, i když netrvaly věčně.

Tak na ty budoucí úsměvy a štěstí!