Lekáte se...?👻

Kdy jste se naposledy lekli tak, že jste málem vypustili duši? 🤣

Já včera a i moje kočka, málem lezla po fasádě a já si krupla do pantoflí.

Jsou situace, kterým se člověk směje až zpětně, v tu chvíli ale moc do smíchu není.

Jdete potmě a říkáte si, že přece nebudete rozsvěcovat... vždyť je to jen pár kroků.

A najednou... BAF!!! Vedle vás něco vyskočí.

Kočka.

Větev.

Nebo vlastní stín. 😂

Na jednu historku fakt nezapomenu, bylo mi asi osmnáct, možná méně.

Ve čtyři ráno jsem se vracela z diskotéky. Pchá, náladička výborná po alkoholovém dýchánku a odvahy jsem měla na rozdávání.

Říkám si: "Proč bych obcházela celý park? Zkratka je přece zkratka a znám to tu jako své boty, snad každý kamínek a větvičku. Mohla jsem jít okolo po silnici, kde jsou lampy, ale cesta delší. Natancováno jsem měla ažaž, nožky už bolely a obavy v téhle fázi fakt nebyly žádné. Jsem holka, co by se ubránila a i kdyby mě ukradli, rádi mě zase mamince vrátí. Chacha."

No... a tak si pobrukuji, pletu trochu nohama a uprostřed té tmy vedle mě najednou vyskočí srnka.

"Do prdele! Fuj! To jsem se lekla," vydechnu a držím se za hrudník, aby mi srdce nevyskočilo a nešlo pár metrů přede mnou. Přísahám, že jsem se málem počůrala a myslím, že ta srnka taky nebyla úplně v klidu. 🤣 Tou úlevou jsem se rozesmála nahlas, když mi došlo, že to není žádné nebezpečí, jen jsem vylekané zvíře. V tom temném parku se najednou jakoby rozzářilo světlo. Vylezl mezi stromy měsíc a najednou bylo vidět všude. Když si na to vždycky vzpomenu, chechtám se jako blázen. Teď už je mi do smíchu, ale tenkrát mi nebylo. Vyděšená jsem byla jako hooodně. Vzala jsem nohy na ramena a pelášila domů, co mi nohy stačily.

Od té doby už vím, že některé zkratky člověku přidají pár šedivých vlasů navíc.

Pobavte mě: "Jaká byla vaše největší lekací historka? Kdy jste si řekli: "No ty wole,... tohle jsem fakt nečekal a málem jsem se posral strachy..."

Až si budu pročítat komentáře, chci vědět, že v tom nejsem sama. 😄

Včera jsme byly s kámošou u scény vyděšení jednoho chlpáka ze security v Praze ve vojenské nemocnici. Čekaly jsme na vyšetření a paní se vracela z WC. On vyšel z chodby přes roh a paní z druh strany. Byla to taková dost korpulentní dáma, ale obličej nádherný a usměvavý... šla dost rychle na svoje tělo, možná setrvačností... a málem ho sejmula v bodě rohu. Zachytla ho, když se od ní odrazil. On: "Ježíši, fuj, to jsem se lekl." Paní se popadala za břicho, s ní to vůbec nehlo. A já k tomu přidala: "Jako takový obrovský chlap a on by si cíknul do kalhot. Vy byste nás asi moc neochránil!" Válely jsme se smíchy a já si vzpomněla na to moje nej leknutí výše. Nelze zapomenout.