Kurtizána v moderním podání

Poznal jsem ji v sauně. Sedí v odpočívárně zahalená v koupelovém plášti, nohy ve vaničce s ledovou vodou, skrz půlměsíčkové brýle je zabraná do čtení. Nakukuju jí přes rameno co to tak soustředěně čte, v sobotu večer v sauně. Vypadá to na učebnici. Učebnice neurologie! Neumím lidi jen tak oslovovat, ženy už vůbec ne, ale její učebnice mi dodá odvahy. Představím se. Když vyplyne, že jsem od fochu debata se rozvine sama od sebe. Divím se, že tak mladá žena tráví sobotní večery sama. Připravuje se na atestaci. Dost se s tím opozdila, po praxi na neurologii pracovala tři roky v Chicagu na diplomové práci z psychologie, teď to musí dohnat, na podzim si otevře praxi v Curychu, právě se to tam dostavuje.

A že tak daleko? Máte tam přítele?

Hmm... taky by se to dalo tak nazvat, odpoví trochu rozpačitě. Nechci být dotěrný, převádím řeč na nějaké společné téma. Dá se do řeči, mile si povídáme je vidět že je odborně dokonale verzírovaná, naše zábava ji zřejmě taky baví v té osamělosti sobotního večera. Já ale nezapomínám proč jsem sem přišel, po chvíli se omlouvám že jsem ji vyrušil, chtěla zřejmě domů, já že se musím jít konečně vysaunit. „Tak jo" povídá, „půjdu ráda ještě jednou, když Vám to nebude vadit tak se přidám." Odložila plášť a kráčí nahá přede mnou. Nijak zvlášť na mně nepůsobí, na tu saunařskou nahotu už jsem si dávno zvykl. Až když si v kabině ulehla na horní lehátko jsem si všiml že má mimořádně velká prsa. Při její malé štíhlé postavě jsou skutečně nápadné. Taky že se jí nerozvalí do stran když ulehne na záda. S dvěma doktoráty a těsně před atestací nemůže být nejmladší, ale prsy vypadají mladistvě pevné. Moc na ně civět nemůžu, to se ve veřejné sauně nesluší, ale ona přesto můj obdivný pohled zachytila a mile, snad trochu koketně se na mně usmála. Až mě to překvapilo. Víc jsem na ni nemyslel. V tom 90o horkém vzduchu nemáš na světské půvaby náladu.

Ze sprchy vychází ještě neutřená, plášť přes ruku, a navrhuje abychom si šli zaplavat. Rád, mají na zahradě dost velký bazén s permanentně protékající ledovou vodou, vypocený ze sauny se tam vždycky plaváním báječně osvěžím. V tuhle pozdní sobotní hodinu tam obvykle nikdo nebývá. Elfi, tak se jmenuje má nová známá, dvojnásobná paní doktorka předvádí své plavecké umění, ale především své velké prsy. Plave na zádech, vidím to poprvé jak se při rozmáchnutí nahá prsa potopí a když udělá tempo pyšně se vynoří a chviličku trůní vztýčené vzhůru. S bradavkami taky přiměřeně vztýčenými. Cítím, že to není jediné co se v té ledové vodě vztyčuje. V duchu si nadávám a pokouším se to pokušení rozplavat. Plavu raději prsa, aby si toho nevšimla. Jestli si všimla nebo jenom předpokládala, připlavala ke mně blíž a kurážně objala mé nohy svýma. Sakra paní kolegyně, jdete na to zostra, říkám si překvapeně. Ale nemilé mi to není, to musím přiznat. Jako kdyby četla mé myšlenky dala se do hlasitého smíchu. Teprve teď si všímám, že má moc hezké velké oči, bez těch učitelských polobrýlí šibalsky vykulené a půvabně vykrojené plné rty. Se smíchem se ode mně odtáhla, plave kolem dokola a já poslušně za ní. V rohu bazénu se postaví a já mám co dělat abych na ní nenarazil, na její umně nastrčená prsa.

A hned se dá zase do smíchu. Dlouho takhle skotačíme, bez nějakých intimních doteků, ale je nám blaze. Není pochyb, že nějaká jiskřička vzplanula, a sice u obou. Na parkovišti chvíli rozpačitě stojíme proti sobě, jen chvíli, pak se naše ústa sblíží a krásně a dlouze se líbáme. Už s tykáním se domlouváme na příští sobotu. Kdybys chtěl mohl by ses pro mně zastavit, jak´s mi to líčil nebydlíš daleko ode mně, říká na rozloučenou. Rád s ní souhlasím. Celý týden se na ni těším.

V sauně jako posledně, a přeci trochu jinak. Už nemám zábrany civět na její nahotu, na její drobnou půvabnou postavu s velikými prsy. Všimla si že jsem v obdivu zabloudil zrakem na hustě ochlupený klín a kvitovala to milým úsměvem. Nepochybně jí dělá dobře, že mě tak připoutala. I v kabině jsem ulehl tak abych ji měl stále v dohledu. Je si toho vědoma a dokonce mi napomáhá ��" trochu nesaunovsky pokrčí nohy a trochu, trošíčku je dá od sebe... Vidím ten černý porost i tam nahoře, mezi nohama. Už mi ani těch 90 stupňů horka nemůže zabránit v projevu mého vzrušení. Leží o patro nade mnou, takže jí to nemohlo uniknout. Měl jsem dojem, že si ho dokonce zálibně prohlížela, dvojnásobná paní doktorka.

Před odchodem do sprch si pro jistotu přehodím koupelový plášť. Je to neobyklé, na spocené tělo, ale ona mi na srozuměnou přikývla. Fajn, že si spolu rozumíme. Při odpočinku na lehátkách, zabaleni do dek, se bavíme o jejích nadcházejících zkouškách. Nenápadně se mezi námi navazuje ještě jiné pouto, nejen se koukat jeden druhému mezi nohy..

Ještě dvě potivá sezení a jde se plavat. Ledová voda nikterak nevadí, blízkost našich těl mě dostatečně rozehřává, jí zřejmě taky. Po jednom kole připlavala ke mně, chytla se za kraj bazénu a obličejem se ke mně těsně přiblížila. Tak těsně, že jsme se museli začít líbat. Nohama hledám její abych si jí přitáhl celou, jako ona posledně, ale vysmekla se mi a se smíchem odplavala. Ne nadlouho. Zastavila se u kraje čelem ke mně a rozpřaženýma rukama se chytla zeširoka kraje bazénu. Její velké prsy jen tak tak vyčuhují nad vodou, připlavu až na dosah a vzrušeně se na ně tisknu. Chci ji líbat, ale ona mě předejde, nohama obejme mé a táhne si je na sebe, mně do svého rozevřeného klína. Ztrácím oporu, musím dělat rukama tempa abych se dole od ní nevzdálil. Zřejmě si se mnou zahrává, se sebou taky. Drží si mně nohama za boky, zlehka se pohupuje a klouže svým rozkrokem po mém již tuhnoucím údu. Nahoru a dolů... Zprvu mě popichují její husté chlupy, ty se nějak samy od sebe rozchází do stran a já zřetelně vnímám že mi klouže po údu svou obnaženou zahrádkou. A při tom se stále rozverně směje. Jsem vydatně vzrušen. Přestávám plácat rukama, chytám se jí za prsa abych se udržel nad vodou... ach, ty božské prsy! Napětí se stupňuje... bóže vždyť se můžu postavit na dno... Skutečně, bez jakékoliv pomoci si úd najde cestu, pronikám do ní... do hloubky... útlá útulná hloubka... jak je v ní teplo, rozehřává mě celého... v posledním zbytku vědomí mě ještě napadá, že tak malá postavou jí má tak hlubokou... Slastí se celý chvěju, jen penis se neochvějně posouvá dovnitř a ven... Pak už vím jenom že se stále pohupuje, teď už s penisem v sobě, snad čím dál víc, jak mi zaníceně přiráží... a taky že se přestala smát, tváří se tak soustředěně jako když študovala tu svou neurologii. Jen ty kostěné polobrýle jí chybí.

Jen tak tak jsme to stačili než se rozezněl zvonek. Bóže už je jedenáct, už zavírají. To nám ten čas rychle utekl, dodává s úsměvem. Víš ty vůbec že jsem se do tebe zamilovala? U mně to jde rychle...

Po cestě mi otevřeně vykládá jak to je s jejím „přítelem", který ji v té dáli dostavuje praxi. Je to zámožný podnikatel, když se vrátila z Ameriky měla s ním aféru, byla do něj zamilovaná, později se z toho stala rutina (miluju ho stále, ale ne aby ses cítil dotčen, žena může milovat dva najednou, to je v psychologii známo), a tak se stala jeho trvalou milenkou. Manželka to toleruje, dokonce se s ní kamarádí, je ráda že má od toho věčně nenasytného manžela aspoň chvílema pokoj. Občas za ním jezdí, občas on přijede sem, je to dost daleko tak jí tam v sousedním městě koupil byt a zařizuje praxi...

Je toho na mně moc. Byla to jen chvilková romance? Je mi moc sympatická, líbí se mi, snad jsem se taky zamiloval... ale tohle? Vzdělaná, dvojnásobná doktorka a vedle toho profesionální milenka prachatýho fabrikanta... Do čeho jsem se to zaplet? Budí mě z úvah když mě zve k sobě do bytu. Váhavě, ale jistě upřímně. Hlavně když upřímně dodává „tak moc času nemáme..." Odříct nemohu, taky se mi nechce ukončit slibně se vyvíjející vztah s tak přitažlivou ženou...

Byt je podivný, jako ona sama. Kolem dokola nic než regály s knihama a s cédéčkama. Jedno vybírá a nechá hrát, její idol, jak říká, Maria Callas s virtuózními áriemy. Chodí na hodiny zpěvu, chtěla by zpívat jako Callasová... V tom velkém pokoji výklenek s širokým francouzským lůžkem - to pro tu druhou profesi říkám si v duchu. Jsem hluboce rozpolcen ve svých úvahách. Je si toho vědoma. Přistupuje ke mně blíž a přitiskne se mi na rty. Účinná zbraň proti pochybnostem! Objímám ji, tisknem se na sebe, najednou plni očekávání. Svlékání nemá tu obvyklou romantiku pozvolného odhalování, známe se dobře nahatí, není to ani hodina co jsme se nahatí nestoudně milovali v ledovém bazénu veřejné sauny.

Přesto jsem uchvácen její nahotou, tou samozřejmostí se kterou uléhá na postel a zve mě k sobě. Stále ještě okouzlen jejími prsy se k nim nakláním, horečně je líbám ze všech stran. Když jeden líbám hladím druhý, zanořuji se ústy do té cézůry mezi nimi, je úzká jak těsně na sebe naléhají, ty dvě kouzelné sestřičky. Šíleně mě to vzrušuje. Ale chybí mi odezva. Vzhlédnu nahoru a vidím, srozumitelně čtu z jejího výrazu, že je rozpačitá. Ona, zkušená a tak sexuálně energická... „Je ti to nemilé...? Nemáš to ráda?" Ne ne, odpovídá spěšně, je to moc příjemné, tady.. nó tam... ty jsi tak něžný... je to pro mně nové, ještě nikdo mě na prsou nelaskal... Jan si jich ani nevšímá... Zvedne mi hlavu a vděčně mě líbá na ústa. Jsem až dojat, zřejmě taková kurtizána nemá jen na růžích ustláno.

Naše líbání je čím dál žhavější, prsy se na mně doslova tlačí, snad aby si ověřila že na mně mají takovou moc. Skutečně mají. Ztopořeným údem se jí tisknu do klína. Opouští má ústa, sváži se dolů, penis bere do ruky a mile si s ním pohrává. Oplácí mi mou něžnost víc než bych si dovedl vysnít. Líbá ho po celé délce, líže můj naběhlý žalud, slizuje z jeho vrcholu tu první kapičku, drží penis tak uprostřed a zasouvá si ho zvolna do úst, mezi své vilné rty a mírně ho jimi tiskne. Klouže po něm dolů, stahuje při tom mou předkožku, a zase zpátky až nahoru až se žalud vynoří... a znovu, ještě... Vzdychám blahem, ale ani se nepohnu. Nechtěl bych to napětí zvyšovat, že bych pak musel... Jen to ne! Přeju si, toužím vstoupit do ní dovnitř, dole, do její útulné kundy, která mi už v bazénu tolik učarovala. Teď, teď hned...

Mám dojem že se s ním ústy nerada loučí, třeba to tak má raději. Až později si budeme o našich nejintimnějších přáních povídat. Teď nemůžu jinak, vsouvám ho do ní, vydatně ztopořeného, žádostivého po jejím klínu, po tom těsném objetí její horké studánky, po jejích dlouhých pohybech. Vlídne me nabádá abych nepospíchal, "prcej hezky pomalu at nám to dlouho vydrzí". Vznáším se v oblacích, mám jen jedno jediné přání: aby se vznesla na vrchol se mnou, abych nezažil to blaho sám... Stojí mně to hodně úsilí, naučil jsem se svůj orgazmus oddalovat, i to je nádherný zážitek. Je stále vzrušená, cítím, že vše stále prožívá, ale stále stejně, k vrcholu se nedostane. Není zklamaná, je spokojená, i sama se sebou. Až později mi vysvětlila, že takhle, při styku, jak říkala, orgazmus nikdy nedosáhne. To že musí sama. Úplně sama, bez svědka.

Zvykl jsem si na to, naučil jsem se nucení k ejakulaci potlačit úplně do pozadí, vrcholné vzrušení se protáhlo často až na hodinu kdy jsme nezřídka usnuli únavou v nepřerušeném spojení. Všechno s ní bylo jinak.

Elfi je žena plná záhad. Některé mi postupně odhalila. Čím blíž jsem ji poznal, tím upřímněji jsem ji miloval. I její láska ke mně byla upřímná, přes její kurtizánský úvazek. Zažili jsme spolu několik nádherných měsíců, chodili jsme na koncerty, na procházky a do kina, a nejraději do postele. Byl to snad nejkrásnější úsek mého života. Nechtěla mě ztratit, měla v plánu každý měsíc přijet na hodiny zpěvu, samozřejmě s nocováním u mně. To bych nezvládl. Byla to hrdost, že jsem nechtěl být trpěným na okraji? Dlouho ještě psala, jak se jí praxe rozbíhá, taky pár řádků důvěrných a já, uraženec, jsem jí nikdy neodpověděl.