Já svou cenu znám

K napsání tohoto pojednání mě inspiroval blog Hodnota člověka od autorky s nickem "andilek2121".
Ve chvíli, kdy jsem chtěla reagovat na otázku

"Jak to máte Vy...znáte svoji skutečnou hodnotu??",

jsem si vzpomněla, že jsem na podobnou už před několika lety někomu odpovídala, ale natolik rozsáhle, že to přesahuje možnosti komentáře.
Proto si dovoluji nabídnout svou odpověď, těm které bude zajímat, touto formou.
Vycházím ze svých životních zkušeností a schopností, proto samozřejmě nemusí nikdo souhlasit s mým pohledem na věc. Ale je můj a já si za ním stojím.
A těm, kteří pocítí zklamání, že to zase není o sexu, vzkazuji: Nenechte se mýlit. Největší vzrušení zažijete, budete-li ŽÍT.

Já svou cenu znám. Je to cena kapky v moři, zrnka písku v poušti, hvězdného prachu ve vesmíru, kamínku v mozaice.
Všechno by se beze mě obešlo, ale už by to nebylo celistvé, už by tam něco chybělo.
Jsme jedineční a tvoříme jeden celek, bez výjimky. Ti "špatní" i ti "dobří". Jakýkoliv pokus o eliminaci jedné části nabourá fungování celku.
Je mi jasné, že problémy lidstva, které narůstaly po dlouhé věky, nevyřešíme mávnutím kouzelného proutku teď hned. Vůbec si nemyslím, že bychom měli trpně přijímat bezpráví, hloupost a útlak. Ale také nevidím řešení v nátlaku a neustálém bojování jednoho proti druhému. A nemyslím si, že jsou všichni lidé stejní. Ano, biologicky jistě, ale každý z nás má jiné životní zkušenosti a posuzuje svět i ostatní jen a jen ze svého zorného úhlu. Jinak to ani není možné.
Dokud nepochopíme, že dát to nejlepší ze sebe ve prospěch jiných je vlastně i mým prospěchem a že vlastně všichni chceme být šťastni a mít se dobře, jen k tomu jdeme dost odlišnými cestami, tak budeme hledat nepřátele, důvody a způsoby, jak v tom zabránit jiným ve svůj prospěch, čímž si vlastně stále navzájem děláme zle.
A času na to máme celé věky, i když to tak na první pohled nevypadá. Stihneme-li se do té doby vyhladit, nevadí. Byly tu civilizace před námi a budou i po nás.
Je to na dlouhé povídání, nemá smysl chytat se za slova. Vesmírné zákony prostě fungují bez ohledu na to, přikládáme-li jim nějaký význam nebo ne.
Už naši předkové věděli:
Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, ... Kdo jinému jámu kopá, ... Boží mlýny melou pomalu, ...
Nevěřím tomu, VÍM to, protože znám svou cenu, své místo i svůj úkol.
A ničí víra či nevíra na tom nemůže nic změnit, leda bych chtěla já sama.