Ranní probuzení

Je ráno, ne až tak časné aby byla hluboká noc, ne až tak pozdní aby už bylo světlo, a lehké šero dává mozku čas na to, aby se probral. Slyší jak vedle něj někdo oddechuje, oči si pomalu zvykají na přítmí pokoje a ukazují obraz spící ženy.
Dívá se na ni, oči má zavřené a její pravidelné oddechovaní prozrazuje, že ještě spí. Dívá se na ni, prohlíží si rysy její tváře a vidí ten spokojený
výraz spících.
Poznává, že není doma. Ačkoliv leží na své straně, ví, že tenhle pokoj není tím, kterému říká domov. Ani ona není ta, s kterou usíná
pravidelně. Přemýšlí, co jej vlastně dovedlo až sem. Dívá se na ni a snaží se vzpomenout na večer a chvíle před ním. Na obličeji se mu objevuje lehký úsměv.
Před očima se mu zjevují scény z předcházejících dní a posledního večera.
Přítmí poslední noci, znovu se dívá na její tvář, vzpomíná, jak se jí dotýkal,
hladil a líbal. I teď by chtěl, ale její spánek a snění nechce ničím narušit.
Jeho oči začínají mít nepřítomný výraz a znovu se noří do zážitků posledních dní, kdy objevoval zákoutí jejího těla, jazyk a prsty si znova posílají chuť a hladkost její pokožky, každého centimetru jejího těla, každou oblinu a každý
její vzdech, který ho motivoval dál a dál. Každou chviličku kdy mohl být v její přítomnosti, jen se na ni dívat, poslouchat ji, nebo snad i objímat a cítit její objetí. Chtít objevit víc, dotknout se i tam, kde se přísluší jen těm nejbližším, těm mezi které se počítat určitě nemůže. Úsměv mu pomalu mizí
z tváře. Poblouznění pomalu mizí a vrací se krutá realita. Dívá se kolem sebe, a ví že ačkoliv je hostem, je vlastně tím cizincem, který už dávno překročil hranice, které sobě dával za vlastní. V hlavě se mu zase dělá
zmatek, bože co to vlastně provádí. Měl by být doma, na stejné straně postele,
ale přesto úplně jinde. Oči se mu v pokoji zastaví na nočním stolku.
Poznává známé tváře, jedna leží vedle něj, druhou viděl jen několikrát, ale zná
jej. Viděl ho tady již tolikrát, s ní na spoustě obrázků, smějí se tam,
jsou v objetí, spokojeni a zamilovaní. Na tváři se mu zjevuje smutek,
z toho co vlastně dělá, kam se sám dostal. Důsledky chování, které si nechtěl uvědomit. Na spoustu věcí jsou potřeba dva, ale tady je teď sám, sám se svým svědomím, s tím nejhorším kamarádem, kterého může mít.
V myšlenkách se vrací k sobě domů, kolikrát v noci se takhle vzbudil a díval, zamilovaně a bez výčitek, se stejnou zamilovaností kterou viděl na té spoustě fotek tady kolem sebe. Přemýšlí, a ačkoliv je logický
člověk, v tomhle logiku prostě neumí najít, kde se to zlomilo, kde překročil vlastní hranici a proč se nespokojil s tím pocitem, že by mohl.
Co má ta ležící vedle něj navíc, že se nemohl zastavit, že musel jít dál, chtít víc.
Z jeho myšlenek ho vytrhává pohyb, snad ji svým přemýšlením neprobudil. Ona se otáčí a otevírá oči. Všechny předchozí myšlenky jsou náhle pryč. Dívá se na něj a on na ni. Jejich pohledy se setkaly, ona se lehce usmívá. Zase je ztracený, tenhle pohled ho ničí a nabíjí zároveň. Jako v tom hloupém vtipu o sexu tužky a strouhátka. Jeho ruka se zvedá a pokládá ji na její tvář. Pohladí ji a ona přivírá ospalé oči. Užívá si jeho dotyk, chytá jeho ruku a mazlí se s ní. Nestačí ji to, chce se přitulit.
Cítit znovu jeho ruce na svém těle. Znova se otáčí a lehá si do jeho klína,
vyhledává jeho ruku a nechá se obejmout. On cítí její dýchaní a jeho ruce chtějí znovu objevovat její tělo. Od krku pomalu směřuje rukou dolů, prst se mu zbláznil a pomalu se pouští na průzkum po jejím těle, zavírá oči a hladí ji,
sjíždí níž až na bříško, pohladí ji kolem pupíku a dostává se pod lem tílka.
Míří zase zpátky nahoru, k jejím prsům. Včera je objímal a laskal, ačkoliv bylo stejné šero pamatuje si každý detail, ruka mu zastavuje pod, pomalu hladí
spodní hranu a přemýšlí. Zase se v něm budí spousta pocitů, viny, chtíče a touhy. Touha vítězí a prsty míří výš, pomalu stoupá po tom pahorku, lehce zakrouží kolem bradavky a ta na něj reaguje. Prsty jí lehce promne, rád by je vyměnil za jazyk, za zoubky. Vybavuje se mu zase včerejší večer a pár předchozích jiných situací, kdy se z nich mohl zbláznit. Jsou tak krásně
plné a nedávají mu spát. Jak je touží objímat a laskat, hrát si s nimi.
Laská ji na krku a slyší, jak si přede, jako malá kočka, která je spokojena že se jí někdo věnuje. Jako ta kočka i ona umí zaseknout a dát najevo kde je hranice, kdy už je dost a vzít situaci do svých rukou. Jeho chmurné myšlenky jsou dávno pryč, tak rychle jak přišli tak zmizely. Asi chtíč, nebo touha je zasunula mimo jeho aktuální vnímání. Druhou rukou našel její ruku a hraje si s jejími prsty. Objímá je, proplétá a hladí, napodobují propletenec jejich těl z předchozích dnů. Otáčí se zase čelem k němu, chce ho zase cítit všude, po celém těle, jeho ruce jsou jako pírko, aby se po chvíli změnily v drápy orla zatínajícího se do své
oběti. Povaluje ho na záda a sedá si nad něj, sklání hlavu a jejich rty se setkávají. Jak jako již mnohokrát a přitom jako stále poprvé, projíždí jím ta jiskra, to napětí. Objímá ji a jeho ruce jsou jako chapadla chobotnice. Prsty se vplétají do jejich vlasů a ….