...

Už mockrát jsem přemýšlela nad tím, co by se tak mohlo hodit napsat na náš blog..ale myšlenky byly roztěkané, neurovnané..nějak se mi nedařilo je uskupit do něčeho smysluplného a kloudného..do něčeho, co by se dalo napsat, dávalo by to smysl a dalo by se to hezky číst..až dneska jsem se tak nějak spontálně rozhodla něco sem napsat...a uvědomuju si, že spontálnost by mohla být nápomocná..spontální věci, činy a myšlenky většinou bývají nejlepší...tedy aspoň se to říká..tak třeba to bude i pravda..
Už jen to, když se zamyslím nad tím, že je dneska středa...ke středě s váže taková pěkná průpovídka, kterou jistě všichni znají a není třeba ji tady zmiňovat, či spíše opakovat a připomínat...
A zrovna dneska se můj drahý vrací po třech dnech strávených pracovně mimo domov..a já tak nějak doufám, že té průpovídce dostojíme..tedy pokud se nevrátí až v pozdních nočních hodinách a nebude už čtvrtek :-) I když ono je ostatně jedno, jestli středa je nebo není..jestli je pondělí nebo sobota...úterý nebo pátek...čtvrtek nebo neděle..jenomže po tom odloučení, byť není nikterak dlouhé, se nejen moje nitro, ale taky moje tělo těší na to, až nebude doma samo...na to, až mě někdo pohladí, obejme, políbí, polaská...a až ty samé věci budu moct dělat i já..
Není to jenom o té živočišné potřebě sexu, i když je to samozřejmě velmi příjemné a veškeré ty výše popsané aktivity k tomu směřují a dneska bezpochyby směřovat budou :-) Ale je to o tom souznění dvou duší, dvou těl, dvou více či méně odlišných či podobných povah, dvou osobností, dvou charakterů...a já jsem neskutečně ráda, že jsem takový protějšek našla..snad i on je za mě rád :-)
A opravdu se už neuvěřitelně moc těším, až se schoulím do jeho náruče, kde se cítím tak bezpečně..až uslyším tlukot jeho srdíčka..až budu vnímat jeho dech..až mě budou jeho ruce objímat..až moje ruce budou bloudit zvědavě a nedočkavě po jeho těle..až mezi námi bude jiskřit to sexuální napětí..
Slovy se ty pocity těžko popisují..v tomto případě za člověka lépe jednají činy..