Kultura za páďo

Šel jsem se proběhnout do města s tím že seženu něco na bakalářku. Nic jsem na ní nesehnal, jen jsem utratil 50 v levnejch knihách. Koupil jsem si cdčka 2 bandů o nichž jsem si myslel že jsem je nikdy neslyšel. Bylo to jen pro ten pocit, že kupuju něco zajímavýho, co neznám a může mě překvapit. Objevit cosi novýho. Příchuť tajemství a překvapení. První jakýsi monkees. Název mě zaujal, autobusy na obalu taky, 17 kč, směšný, jdu do nich. Čekal jsem indie, hmm, chybička... funky, kytárka, tamburínky, pohodička a najednou "love is true only in fairy-tales, and I saw her face, you know I am a believer..." á jsem v roce 1966, ale pohoda. Další věcí, kterou jsem si udělal radost, je skupina the Creetins. Zase 17 korun, červenobílej obal s mrakodrapama, co tu bude? Otevřel jsem to, 3 maníci v koženejch bundách. Na netu jsem našel street punk Germany Kiel. Dobrý muzika je jednoduchá, ale našláplá, ujde. A do třetice všeho dobrého... 31 dkg Nicka Hornbyho. 17 korun ??? Beru... Nick Hornby - 31 písní. Trochu zaprášenej, ale dobrý povídky. Tak jsem plnej kultury za pade. Jen nevím jestli to není špatný, protože on se s tím někdo sere a pak to prodávají za 17 korun. Kdyby to viděl Ingmar Bergman, že se jeho filmy prodávaj taky za necelý 2 pětky asi by vyhodil kameru z okna a oběsil se na filmu...