Záměna

"Woodsova autodílna, prosím" "Ahoj Bille, tady Hank, jak se vede ty starej skunku?" "Nazdar chlape, jo už byly lepší kšefty, ale zas to není tak špatný." "Poslyš Billy, měl bych pro tebe a tvoji rockabilly kapelu kšeft... Jak jistě víš k nám do Denveru dorazí Johnny Cash. No a Johnny je zainteresovanej v místních kapelách, který mu dělaj po štaci předskokany. Tak jsem mu nabíd vás, poslal jsem mu vaši pásku a Johnny souhlasil." "Ne, teď si ze mě utahuješ... taková legenda a my!" "Billy, hodí vám to 2 tácy na ruku." "Kdy má ten koncert bejt?" "Je to za 3 neděle v Rockwoodově centru, v pátek sedmadvavátýho od sedmi večer." "Fajn, trochu s klukama pocvičíme, ať jsme v co nejlepší formě. Budu se těšit, ty starej mazáku! Přijdeš ne?" "O tom není pochyb měj se!" Šel jsem dotáhnout ten klínovej řemen na Fordu paní Orsonové. Vzrušením jsem ani nevěděl co dělám, dotahuju ten klíňák, když se najednou ozvala rána a klíňák byl vejpůl na zemi. "Kurva práce!!" Vzal jsem si z ledničky jeden vychlazenej Lite a s zapálenou cigaretou jsem vyšel před autodílnu.

"Rozjeď to Lenny!" tum tu dum tum tum tu dum tum "One- two, One-two... Oh sweet sweet baby can you dance with me? Oh sweet sweet baby can you dance with me? Cause now plays the music and dancing you must be!!" "Jo, jo, dobrý chlapy, akorát Rogere, prosimtě klapej do toho kontrabasu trochu rychleji, zkus to! Tak ještě jednou...One - two, One-two..." Za hodinu jsme všichni měli propocený flanelky, tak jsme si vzali z ledničky pár vychlazenejch Litů a šli tu povedenou zkoušku zapít na naši zahradu.

"Woods, prosím!" "Ahoj Billy, tady George, vyzvednu tě u vás v pět. Ty pardále, těším se jak na Den svatýho Patricka, věřím, že to tam rozjedem!!" "Jo, jo, bude to pecka, musíme hrát pořádně od podlahy. Hele musím ještě natáhnout nový struny, zrovna včera jsem ve městě narazil na pořádný Dunlopky, tak ať to parádně zní!" "Jo jasný, nebudu tě rušit od práce, zatím ty pardále."

V pět hodin zastavil Caddilac Eldorado ročník 73 před mým barákem. "Čau, máš všechno sbalený? Tak jedem, hoď si kytaru do kufru ať odsud vypadnem." Ve městě doprava skoro stála. V pět hodin totiž bývá město ucpaný. Manažeři v Mercedesech i dělníci ve Fordech se vrací domů ze šichty a každej by si nejradši dal doma v teple pop corn a šel koukat na fotbal. I přes nepřízeň provozu jsme dorazili asi po půl hodině k Rockwoodově centru. Byl to takovej velkej sál, kde se dalo tancovat. Měli tam vyvýšený pódium, červený závěsy, ostrý světla a velkej bar plnej dobrýho chlastu. V 17:45 jsme už tahali aparaturu z kufru Cadillacu. Lennyho Chevrolet dorazil asi o 10 minut dýl. Ani se nestačili rozkoukat a už s Rogerem vytahovali bicí a basu. Za půl hodiny jsme měli nazvučeno, zašli jsme k baru na pivko, protože pivko po námaze vždycky bodne. Za 10 minut sedm už byl sál docela plnej a nás dolehla nervozita, jenom po Pánovi v černém nikde ani památky."Tak chlapi půjdem na to..." "Dámy a pánové přivítejte The Stonewoods!" "Oh baby kiss me, lick your cigarete and kiss me, don´t you bite me..." Dohráli jsme baby kiss me a pokračovali ve vysoký tempu. Highway romance, Summer storm, Cursed, Ice cream boogey, Whiskey shot, Rockabilly truck a dav se začínal dostávat do varu, Dunlopky na mý kytaře měli pěknej kulatej zvuk, Roge klapal na kontrabas jak o život, Lenny mlátil do bicích jak zběsilej a Goerge vybrnkával sóla jak Chuck Berry. Akorát jsme hráli Prison paty, když jsem ho v přítmí zahlédl. Stál tam u sloupu, docela schovaný, zavalitý čtyřicátník v černým obleku a košili. Zapálil si cigaretu a začal poklepávat nohou do rytmu, zdálo se, že se mu naše muzika zamlouvá, po chvíli odešel k baru a už jsem ho do konce našeho vystoupení nezahlíd. Přidali jsme I said yeah yeah, Don´t you stop loving me a She´s thunderstorms. Dostalo se nám kolosálního potlesku a pištění davu. "Teda pánové to byla jízda, já jsem úplně grogy, potřebuju panáka a sodovku, nebo tu chcípnu." Soukal ze sebe propocený Roger. V tu chvíli už byl sál narvanej až k prasknutí, těžko to odhadnout, ale mohlo tam být tak 2 tisíce lidí. Vzali jsme nástroje a zmizeli za závěsem, dal jsem si kytaru do pouzdra a nechal jí tam ležet. Odešli jsme zadem a prodrali se k baru. "2 whisky se sodou a 2 pivka, díky!... Teda pánové, úspěch, pěkně jsme to Johnnymu zahřáli, dopijem a jdem si někam stoupnout a poslechnout si ho." Stáli jsme asi 20 minut v davu , napětí okolo by nás se dalo krájet. Najednou se rozsvítily reflektory a na pódiu se zjevil muž v černém i se svým ansámblem."ááááááááááááááá ííííííííííííí hvííííí..." Neslyšel jsem vlastního slova. "I hear the train a commin, it´s rollin round the bend, and I aini´t seen no sunshine, since I don´t know when..." Potlesk davu se nesl ve v houpavém rytmu country. První píseň dozněla "Ahoj všichni, Já jsem Johnny Cash! Pořádně to tu dneska rozjedem, tenhle kus se jmenuje Cry, Cry, Cry!" Dobrá nálada v davu nebrala konce. Vytoupení se neslo v příjemnym duchu a Johnny neopoměl největší hity jako Boy named Sue, Hey Porter, Sunday Morning comming down,, Man in Black a jako poslední výbornej kousek zahrál Johnny I walk the line. Dav byl moc rozvášněnej a začal skandovat "ještě jednu, ještě jednu" a "Johny, Johny, Johny...!" Muž v černým nakonec vylez se svojí bandou z poza záclony. "Ještě nemáte dost? Tak dobrá, ale tahle je poslední... Love is a burnin thing, and it makes a fiery ring..." Super vystoupení, to vám musím povědět, ten chlápek má charisma a je to velká legenda. "Jdem za nim? Dáme s ním panáka?" "To je jasná Billy!" "Pane Cashi, to bylo výborný vystoupení rád vás poznávám. Bill Woods!" "Jo, díky chlapi koukal jsem na vás, taky jste hráli dost dobře!" Cash si zrovna balil svojí kytaru do pouzdra. "Máte pěknou kytaru, Johnny, co to je Gibson?" "Přesně tak, už léta hraju na Gibsony, maj nejlepší zvuk." "Já mám Fendera, mám rád poctivý Americký zboží, na Gibsona si v mojí autodílně jen tak nevydělám. Dáte si s náma panáka Johnny?" "Moc rád." Johnny si položil kytaru v zákulisí a odešel s námi k baru. Johnny se ukázal jako docela příjemnej chlapík a dalo se s nim dobře pokecat. Asi po půl hodině přiběhl kámoš Thomas. "Chlapi, jedete k Mary? Je tam mejdan, hromada ženskejch, bečka, muzika!" "Jo dobře, jen si skočím pro kytaru do zákulisí. Těšilo mě Johnny, kdybyste někdy měl cestu kolem, stavte se." Zaběhl jsem do zákulisí a popadl obal se svým Fenderem.

Noc byla příjemně teplá a my uháněli v Georgově Cadillacu na večírek k Mary. Náhle jsme za námi spatřili sirény... "Dobrý večer pane řidiči, poprosím vás o řidičský průkaz a doklady... Můžete nám otevřít kufr?" "Proč?" "Jde jen o bezpečnostní opatření, pátráme po překupnících drog, provádíme běžné kontroly." "Dobře proč ne" Strážník nakoukl do kufru, kde spatřil 2 obaly od nástrojů. "Mohu se podívat?" "Ale, beze všeho.." Nejprve otevřel ten větší, ve kterém ležel Georgův kontrabas, poté ten menší... Sakra to není můj Fender... Před našima očima se objevila černá Gibsonka. "Pěkná kytara, moc pěkná, ale něco v ní rachtá!" Strážník začal klepat kytarou, když mu k otvoru přiskočil sáček s bílým práškem. "Svoje práva znáte? Půjdete se mnou, jste vzatí do vazby." Na zadním sedadle policejního auta jsme vyjeli vstříc stanici.

Ráno jsem se probudil v cele. Byl jsem celej rozlámanej a přmejšlel jsem nad tím co se vlastně včera stalo. Strašným nedopatřením jsem ve spěchu popad jinje obal i s Cashovou kytarou. Bylo asi 10 dopoledne, když přišel strášník ke mříži cely. "Woods, Morrison, vemte si svoje osobní věci a můžete jít, zaplatili za vás kauci." "Kdo?" "Čekají na vás venku." Vyšli jsme tedy ven před policejní stanici, kde stál zavalitý čtyřicátník s černými vlasy a kouřil cigaretu. "Ahoj Billy, ahoj Georgi, doslech jsem co se vám stalo, bylo mi líto toho nedopatření i mojí kytary. Ty Billy říkal jsi že jsi dobrej automechanik, trochu se nám podělalo auta, poradíš si s tím?" Nastoupili jsme do Johnnyho limuzíny o odjeli směrem k mojí dílně.