Kamarádka nebo milenka?

Množí se dotazy, co vlastně hledám. Mám to na profilu. Ale to je skoro, jako bych to nenapsala vůbec. A i ti, co to četli, tak tápou... A to mě nutí se trochu zamyslet.

Valná většina mužů mi píše, že hledá milenku. Poté, co zjistí, že tohle nechci, tak často otočí, že kamarádskopřátelský vztah. Jenže pak se stejně dobereme k tomu, že sex je jejich priorita, takže je to jen jinak pojmenovaná milenka. A nebo je to všechno jen slovíčkaření? Ale jak si teda říct o to, co skutečně chci, když má každý jiné pojmenování?

Kamarádka nebo milenka?

Označení milenka nemám ráda. Nelíbí se mi. Evokuje mi to živou nafukovačku. Přijedu, pomuchlám, pomačkám, zasunu, vytáhnu, zamávám a jedu. Napíšu, když se mi to bude hodit, když budu sám, když nebude kam jinam zasunout. Tohle opravdu NE!

Co znamená slovo kamarád? Pro mě je to člověk, kterému zavolám nebo napíšu, když je mi smutno. Který pohladí, obejme, vyslechne. S kterým je legrace. S kterým mám společnou řeč a s kým se dají vést dlouhé hovory. A čas od času, když budou mít oba chuť, tak proč ne něco víc? Jenže pak už to zase sklouzává k té milence.

Před lety jsem poznala jednoho muže. Dlouho jsme si psali, rozuměli si. A pak jsme se sešli. Spontánně. Uprostřed noci, na parkovišti, autem jsme ještě kousek popojeli. Dlouho jsme si jen tak povídali. A pak... Můj orál ho uchvátil. Ale už se neozval. Vlastně ano, ozývá se. Poprvé se ozval rok poté, co prý dělám, že vzpomíná na to, jak jsem mu ho vykouřila a jestli se nechci sejít. Nehodilo se mi to. Bohužel. Takhle se to opakuje zhruba každý rok. Někdy se ozve víckrát, jiný rok vůbec. Ozývá se. Stále se ozvývá. Ale jen když ho chce vykouřit. Jinak pro něj neexistuju.

Ne, už nechci být milenka.