závěr čtenářského deníku.

Protože už jsme se podívali jak na autora, tak na jeho myšlenky, nastal čas odkrýt i nejznámější část jeho díla. Tento úryvek je často citovaný, protože velmi hezky vystihuje co je to vlastně vztah, jak se plní a proč není třeba pitvat detaily, pokud žijeme vztah pravdivý.
Pro mě těchto pár vět vložených do liščí tlamy znamená velmi mnoho a proto jsem si dovolil to tímto snad zajímavým způsobem odprezentovat. Pokud si alespoň jeden člověk Malého Prince přečte a najde v něm jedinou odpověď, je mise splněna..))

hezké sny....

část závěrečná :

Pokud zapomene kým vlastně jsme, co ještě zbude... Denně je nám říkáno, že právě toto je důležité a něco jiného není, ale je to skutečně tak? Pomáháme skutečně těm kteří naši pomoc potřebují, jistě lze nad tím mávnout rukou, ale bude to ještě lidské gesto?

"Sbohem...,"
řekl.
"Sbohem," řekla liška. "Tady je to mé
tajemství, úplně prostinké:
správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné."
"Co je očím neviditelné," opakoval malý princ,
aby si to zapamatoval.
"A pro ten čas, který jsi své růži věnoval,
je ta tvá růže tak důležitá."
"A pro ten čas,
který jsem své růži věnoval...,"
řekl malý princ, aby si to zapamatoval.
"Lidé zapomněli na tuto pravdu,"
řekla liška.
"Ale ty na ni nesmíš zapomenout.
Stáváš
se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal.
Jsi zodpovědný za svou růži..."



A. de Saint-Exupéry

Nejen že správně vidíme jen srdcem, jen citem, který vychází ze skutečně
lidského srdce, ale navíc jsme zodpovědní za ty s kterými jsme se rozhodli sdílet svůj život.

Knížka je vlastně omylem ražena do dětské literatury, pro svou čistotu, byznysmen, nebo král by mohli říct - pro svou naivitu, pro to, že knížkou zaznívá, že bychom se jeden k druhému měli chovat s porozuměním a láskyplným citem. Svět dospělých ale právě toto často neumožňuje, či dokonce ani nechce věřit, že něco takového je možné.

takže toto je moje pojetí BDSM jak ho cítím...