Nehledám

Když nesnáším bolest, proč hledám lásku?

Snad proto že, nemocné srdce potřebuje porozumnění, přátelství, milovaní i lásku ale nesmí se zamilovat. Bolestí se nedá první rána vyléčit, možná ji na prvních pár okamžiků dokáže přebít a utišit, ale vzápětí ji znásobí.

Už nehledám lásku a nechci jí ani za nic potkat, nechci o ni zavadit byť
jen letmo, to probuzeni a bolest, která pak pokaždé následuje je nesrovnatelné s tím okamžikem štěstí a pobláznění.

Jediné vítězství nad láskou je útěk. Útěkem se prý nic nevyřeší, ale pokud je láska tou odpovědí, mohli byste mi prosím položit otázku srozumitelněji? Co je horší: Nikdy nepoznat nebo poznat a ztratit?

Láska nikdy netrvá věčně, tak proč po ní neustalé toužíme, proč ji neustále hledáme, když pokaždé skončí pláčem. Milovat znamená trpět, toužit a předstírat. Trpět za štěstí druhého, toužit po tom, kdo nikdy nebude náš a předstírat smích, když srdce krvácí. Naučila jsem se usmívat na ty,
kteří mi ublížili, aby neviděli, jak moc mě to bolí.

Nemá smysl plakat, když ten kdo ten pláč způsobil mi neutře slzy. Je bezcílné soužit se, když vím, že mi nemůže nic splnit. Je snadnější se otočit …zašeptat promiň a nechat toho druhého jít vlastní cestou.

Každý musíme jít svou cestou… Ty jdi, jdi a buď šťastný…

Počínaje dneškem i já se budu jen usmívat ...