Pravá blondýna 5

Přijíždím domů a Karel už kouká z balkónu. Radostně poštěkává a kouká na mě dolů pod barák,jak sbírám věci z auta. Dávám si tašky přes ramena a zbytek beru do rukou. Kolenem zavírám dveře auta,bych stejně ty tašky položil a zamknul. Když Karel vidí,jak jsem vykročil směrem k baráku,hned mizí uvnitř. Jen vlezu do vchodu uz slyším,jak nahoře štěká. Jen vylezu z výtahu a otevřu dveře začíná vítání... Lítá kolem mě jako pako,mlátí ocasem do všeho kolem,rohožky sousedních bytů mění svá místa. Pokládám tašky na zem a jsem nucen se sním přivítat,jinak by mi nedal pokoj. Hladim ho po hlavě a snažím se ho uklidnit. Aspoň trochu... Zase nestihnu vykrýt jeho lízací chvat a tak mi olizuje obličej. Vzdávám to vítání a jdem dovnitř. Hned vybaluju věci do lednice a Karel už netrpělivě čeká až půjdem ven. Beru si čisté věci a rychle mizím ve sprše. Když jsem hotový a vylezu z koupelny,musím se smát. Karel čeká u dveří s vodítkem v tlamě a řehní se jako pako. Beru si boty a jdeme. Venku boří čumák do země a čmuchá. Jak by moje dcera řekla že "čte" ,nevím kde k takovému výrazu přišla,ale podle toho, jak mu kapou sliny z tlamy to bude nějaká erotika. Procházíme dvorkem a vycházíme ze sídliště ven. Pouštím Karla z vodítka a začínám koukat po houbách tady v tom našem břízkovém háji. Procházíme hájkem a vycházíme na louku. Venku je krásně a slunce zrovna lalezlo za mrak,tak tolik nepeče. Lehám si do trávy a koukám na nebe. Pozoruju mraky jak hrají na schovku se sluncem. Odražím Karlovy útoky na olíznutí mé tváře,protože mám v čerstvé paměti,jak před chvílí četl to porno,tam na dvorku. Najednou Karel udělá to své "štronzo" těsně před tím než mi zdrhne. Okamžitě mi vystřelí ruka a chňapnu ho za obojek. Ani se nekoukám co se děje jen ho držím. Slunce zrovna vykoukne zpoza mraku a prudce mi zasvítí do ksichtu. Jsem oslepen a nic nevidím,jen mžitky před očima. "Jeeeeeeee.... dobrý den... " slyším známý hlas,který působí na mé péro jako živá voda. Přivírám oči a snažím se ji zaostřit. Sedám si stále držím Karla,který mi chce vzít roha... "Dobrý den... " zdravím spíše ze setrvačnosti,než že bych ji viděl. "Je vám něco? Potřebujete pomoc? " ptá se znovu hlas a mě se už vrací zrak. Je to ona... Vidím už jasně ten její zářivý úsměv z pod kšiltovky,vlasy provléknuté vzadu tím štelovátkem. Zase dokonalý make-up a bílé zuby. Má na sobě jen tílko a pod ním tu sportovní podprdu. Dnes bych ocenil tu normální zvlášť,když se teď skloněná ke mě,ale co se dá dělat. Její těsné legíny s malou fajfkou dole už od svých chlípných pohledů znám a jsem rád,že některé věci se nemění. Zkrátka modelína každým coulem... "Ne,děkuji... Jen koukám na mraky... " říkám jí,zatím co Karel se mnou vytrvale cuká,jestli se mi nevytrhne. Hledám pohledem Kejsi,ale nikde ji nevidím... Jen za modelínou se krčí nějaká malá kulička.

"Kde máte Kejsi? " ptám se zatím co ona vytahuje za vodítko kuličku schovanou za ní. Je to malinké štěňátko asi černého labradora. Karel už se chce zbláznit a natahuje tlapy daleko před sebe,hlavu dává na zem a zadek vystrkuje vysoko k nebi. Kouká na tu černou nohatou kuličku a kňučí. Kulička se osměluje a jde se očuchat. Bože... je to tak krásné štěňátko. Musím se smát jak ještě není moc jisté na těch nožkách,jak nezná ty cizí psy a jak v tom tápe... Karel se řehní jako pitomec a protože ho furt držím musí počkat,až kulička přijde sama... "Můžu? " ptá se modelína a ukazuje na zem vedle mě. "Jistě není to moje louka. " usmívám se "jen ať se nezamažete... " ušklíbne se můj zdravý rozum nahlas. Modelína si sedá vedle mé. Hodně blízko. Vlastně tak blízko,že se dotýkáme boky. Rozhlížím se kolem. Všude je místa " po kokot" ,jak se říká u nás,ale si mi sedne skoro na klín. Ještě že ji to nenapadlo,protože můj záškodník je už v pozoru a píchnul by ji do zadku. "No... Kejsi... " slyším jak se jí změnil hlas a posmutněla " ona... byla nemocná... musela jsem jí nechat uspat. " říká a otáčí hlavu ode mě pryč. Spontánně ji beru za ruku a stisknu ji v dlani. Najednou mi dochází,že jsem jí snad už měsíc neviděl... Druhou rukou si otře slzy a já si najednou připadám jako pitomec. "Promiňte... " soukám ze sebe a stisknu ji ještě jednou ruku. "Je mi to moc líto..." najednou mám i já stažené hrdlo. Otáčí se ke mě a kouká na mě svýma vlhkýma očima. "Víte, že jste projevil víc lítosti,než můj přítel? " říká a kouká přímo na mě " víc ho zajímají počítačové hry a auta..." "Ty vole teď!!! Dej jí pusu a pěkně soustrastně ji vošukej!!!" křičí mé nadržené já... "Frede!!!! Ty vole,neposlouchej toho vošousta!!! Vzpamatuj se!!!" kontruje můj zdravý rozum. "Buďte zticha oba!" okřiknu je ve své hlavě. Z oka se jí utrhne se slza a já automaticky pouštím její ruku a hned setřu palcem. Mám její tvář v dlani a teď jsme oba zůstali překvapení reakcí toho druhého. "Teeeeeeeď ty vole.. To je ta chvíle, jdi do toho!!!!" křičí mé nadržené péro. Hladím jí po tváři a hlavou mi létá milióny myšlenek. Zdravý rozum sebou škube v koutku hlavy a můj nadržený čurák mu drží pusu,aby nemohl nic říct. Najednou se naše tváře přibližují,nevím jestli se nahýbám já,nebo ona. Jen vidím ty její vlhké,krásné oči a citím její podmanivou vůni. Voní překrásně a zmocňuje se mě chtíč,ochutnat její rty... Karel,kterého držím pořád na vodítku sebou najednou škubne a je to zrovna v okamžik,kdy se měly naše rty dotknout. Padám na stranu a modelína na mě.Ležím na zádech,modelína opřená jednou rukou o hruď a druhou o mé péro... "Taaaaaak to je ono. Ještě... pojď do mě,neboj se..." libuje si můj čurák. Jsem rád,že ho neslyší... Černá kulička prchá a Karel za ní. Začínají si hrát,válí sudy a skáčou jako blázni. Oba se začínáme smát. Ja teda jen na chvilku,protože čekám kdy jí dojde,kde má ruku. Přivírám oči v očekávaní facky. Najednou jí to dochází a během zlomku vteřiny je rudá jako rak. Pořád čekám,kdy tu ruku už zvedne,ale ona nic. Čurák sebou začíná mlít a teď jí dochází,že by ji měla zvednout...

"Pa...pa...pardón... " souká ze sebe a začíná se smát,zatímco mi ale stále kouká na to péro. Rychle vstávám a rovnám si péro v trenclích. Vůbec mi nedochází,že to dělám jí přímo před obličejem... Bedlivě pozoruje mé ruce i tu bouli v šortkách. Usmívá se a kouše si spodní ret. Dochází mi co se děje. "Co dělaaaaaaš....už jsme ji měli !!! Pusť mě ven,já to vyřídím... " křičí mé péro z trenclí. " Drž hubu !!!" zasyčím nahlas. "Prosím? " zeptá se mě modelína. Vůbec mi nedošlo,že jsem to řekl nahlas,tak pokračuju. "Ale moje péro,chce s váma mluvit... " odpovídám rychleji než myslím. Vzápětí mi to dochází !!! " A co mi chce? " ptá se mě s potutelným úsměvem a zvednutým obočím nad jedním okem. Hlavou mi lítají všemožné odpovědi mého péra. Kurva,kurva,kurva. Copak mě nenapadne nějaká slušná odpověď??? " Chce vědět jak líbate..." odpovídám první věc ,ve které neni sprosté slovo. " To jako on? " ukazuje na mé péro " nebo vy?" Mysli Frede... no tak mysli... "Hlavně nemyslet!!!" vybavuje se mi hláška Lucifera z pohádky S čerty nejsou žerty. Volím ústup než se do toho zamotám ještě víc. Otáčím se a volám Karla. Naštěstí přibíhá hned a zapínám ho na vodítko. "Bessi... tak co seznámila ses s Karlem? " ptá se modelína štěněte a nechává si olizovat ucho. Když na to tak koukám,taky na to dostávám chuť,jí kousnout to lalůčku... Polknu na sucho a snažím se nevnímat kundičku, teď jasně se rýsující přes legíny. " Musím jít " říkám rychle " nezlobte se ... Naschledanou... " Otáčím se a odcházím. " Jasně. Rozumím. " směje se modelína. Když už jsem kousek od ní a Karel mě pořád otačí,jak chce za Bessi, volá na mě " A dlužíte mi odpověď... Který z vás chce vědět,jak se líbám..." Dělám,že neslyším a mizím pryč. " Ty jsi kazišuk..." říká mi můj čurák " Kdybych nebyl tvůj, tak snad od tebe odejdu... " No je tohle normální,oba s Karlem jsou jako děti v pubertě...

Fred