Coura s blechama

Je to tak, jsem nemocná. A být nemocná znamená v očích mého muže mít dovolenou. Proto dnes, když po své zjevně skvěle odvedené práci vyrazil na pivko, od dveří na mě halekal : A mohla bys vykoupat psa, má blechy!
Vzala jsem to jako výzvu. Utřela jsem nudli a vyburcovala sebe i psa k akci. Tak kráva váží normálně víc než já, ale když jde o koupání, ztěžkne ještě o sto kilo. Říkám jí : Meryno, normálně tam vlezeš, já tě namočim, namydlim a pak ti dám kost. To je fér ne?! Podívala se na mě a zvedla pysk. Moc se jí to nezdálo. Volám na ní z koupelny, ale jako by to ta mrcha věděla, odplazila se pod postel. Chtěla jsem jí rozumě domluvit. Dvacet minut jí překecávám, ale ani se nehla. Tak jsem si řekla, že jí ven prostě vyšťouchám. Vzala jsem koště a říkám jí : Hele pojď radši sama, nechci ti to strčit někam kam si nepřeješ. Ale nehlo to s ní. Chytla jsem ji za vocas a vytáhla jí násilím. Očividně mě chtěla nasrat, protože jak jsem ji vytáhla, sedla si přede mě a vrtěla ocasem jakoby nic. Násilím jsem jí odvlekla do koupelny a raději rychle zavřela dvěře, aby neměla možnost úniku.
Stály jsme tam, koukaly na sebe a já se rozhodla prolomit ledy. Tak šup, vlez do vany,hop!... Nic. Meryno, hop!...Nic. Připadala jsem si jak kulturista, když jsem zvedala toho stokilovýho psa do vany ( a pak ještě třikrát ).
Koukám na ní a v těch jejích očích jako bych viděla : Jestli to uděláš, tak se k tobě tejden nepřitulim! Takovej hodnej pes to bejval.
Pustila jsem vodu a než jsem stihla jakkoliv zareagovat, pes mě použil jako odrazovej můstek. Definitivně jsem to vzdala. Namířila jsem proud vody proti psovi a bez debat ji smočila. Poprvé jsem viděla zblízka, jak velký má tesáky. Nevěděla jsem rychle, jak se bránit a tak jsem vzala synovi pěnový písmenka a rvala jí je do chřtánu. Cupovala je jek drtič odpadků. Nevinná koupel se zvrtla v boj. Hon na lišku, kde není zcela jasné kdo je lovec a kdo oběť. Když se situace lehce uklidnila, rozhodla jsem se přilít olej do ohně. Vzala jsem šampon proti blechám a aplikovala ho všude, kde jsem zahlídla černou kouli chlupů. Voda cákala, chlupy se lepily, obě jsme pěnily, až to nebylo hezký. Říkám : Meryno, vzdej to, tenhle boj určitě nevyhraješ! Ale zaštěkala na mě něco jako : Vsaď se, že jo!
V následujících deseti minutách si nejsem jistá, co přesně jsem mydlila, ale doufám, že to byl pes. Když jsem spacifikovala pěnu tak, abych viděla, koukám, že můj pes v poklidu pije ze záchodový mísy. To mě fakt nasralo, protože já lítala po mokrý koupelně ze strany na stranu a naivně si myslela, že mydlim psa. Zezadu jsem se k ní přiblížila a hadicí od sprchy ji nemilosrdně spoutala. Do kýble jsem natočila vodu a v mých očích se lesknul záblesk výhry. Smyla jsem z ní šampon a pak i ze sebe.

Přemístily jsme se do obýváku a já Meryně říkám : Tak teď už snad klid, teď tě osušim a vyčešu. Ale než jsem to stihla doříct, ta coura už byla pod gaučem.

No co, tam taky uschne. Vzdávám se.
Po třech hodinách se uráčila vylézt, vydrbala ze sebe pět blech, podívala se na mě a zvedla ty svý pysky na počest vítězství. Coura!
Tenhle boj jsem prohrála!

S láskou zničená Soft